Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 998,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 5 998,50 Kč za období od 29. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 012,39 Kč s úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky 12 861,07 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a s ročním úrokem z prodlení za období od 22. 6. 2019 do zaplacení z částky 6 862,57 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí do zaplacení, se řízení zastavuje.
III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení ročního úroku z prodlení za období od 22. 6. 2019 do 28. 12. 2023 z částky 5 998,50 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 15 660,07 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 16. 2. 2006 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], a. s. se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn prostřednictvím kreditní karty čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v minimálních měsíčních splátkách ve výši 5 % z částky vyčerpané v předchozím měsíci, z poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný byl současně povinen hradit ujednaný úrok a poplatky za bankovní služby. V důsledku prodlení žalovaného s hrazením měsíčních splátek předchůdkyně žalobkyně ukončila dne 17. 4. 2007 smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Na základě smlouvy ze dne 18. 6. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 861,07 Kč, poplatků ve výši 2 799 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 149,82 Kč a dále úroků ve výši 23,88 % ročně z jistiny od 22. 6. 2019 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení z částky 15 660,07 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení.
2. Podáním ze dne 27. 11. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 6 862,57 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 149,82 Kč, úroku ve výši 23,88 % ročně z částky 12 861,07 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 6 862,57 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. Učinila tak s vysvětlením, že nemá k dispozici smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal celkem částku 19 800 Kč, přičemž splatil pouze 13 801,50 Kč. Žalobkyně tak po částečném zpětvzetí žalobou požadovala částku bezdůvodného obohacení ve výši 5 998,50 Kč, tj. částku ve výši poskytnutého úvěru (19 800 Kč) poníženou o úhrady žalovaného (13 801,50 Kč) se zákonným úrokem z prodlení.
3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedených nároků (představujících část jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, úrok ve výši 23,88 % ročně z částky 12 861,07 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 6 862,57 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení) zastavil.
4. Po částečném zpětvzetí předmětem žaloby zůstal nárok na zaplacení jistiny ve výši 5 998,50 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení od 22. 6. 2019 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.
6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, konkrétně z výpisů ke kreditní kartě za období od 13. 2. 2006 do 13. 4. 2007, soud zjistil, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], a. s. poskytnuty následující částky: dne 28. 2. 2006 částka 10 000 Kč, dne 2. 3. 2006 částka 1 000 Kč, dne 3. 3. 2006 částka 4 000 Kč, dne 5. 3. 2006 částka 1 000 Kč a dne 15. 3. 2006 částka 3 800 Kč; celkem tak bylo žalovanému poskytnuto 19 800 Kč. Žalovaný pak uhradil dne 6. 9. 2006 částku 2 400 Kč a dne 21. 9. 2006 částku 10 000 Kč.
7. Dopisem ze dne 17. 4. 2007 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 17. 4. 2007 ukončila úvěrovou smlouvu a požaduje okamžité splacení celého úvěru ve výši 17 186,15 Kč.
8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. O tom byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 3. 7. 2019, který byl dle podacího lístku odeslán 16. 7. 2019.
9. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 28. 12. 2023 předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2023; upomínka byla téhož dne odeslána, jak je patrné z podacího lístku.
10. Podle § 3028 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
11. Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého před účinností občanského zákoníku je zakotvena v § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: „Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.“ Demonstrativní výčet skutkových podstat bezdůvodného obohacení je vymezen v odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“
12. Listinnými důkazy bylo potvrzeno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému postupně celkem 19 800 Kč. Při absenci důkazů o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru (v situaci, kdy existence jiného právního důvodu pro poskytnutí takového plnění nevyšla najevo) lze uzavřít, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen vydat žalobkyni, na níž byla pohledávka v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil částku 13 801,50 Kč, soud co do požadované částky 5 998,50 Kč žalobě vyhověl.
13. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 13. 12. 2023, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. Vzhledem k tomu, že byla žalovanému pro úhradu určena lhůta do 28. 12. 2023, ode dne následujícího, tj. ode dne 29. 12. 2023, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, tedy v nižší než zákonné výši 15 % ročně (pro druhé pololetí roku 2023 byla reposazba ve výši 7 %, což je po zvýšení o sedm procentních bodu 14 %); soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 14 % ročně z částky 5 598,50 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení. Za období od 22. 6. 2019 do 28. 12. 2023 soud požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 5 598,50 Kč jako nedůvodný zamítnul.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí, ve spojení s § 146 odst. 2 větou první, dle které je účastník, který zavinil zastavení řízení, povinen hradit jeho náklady. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na straně žalobkyně, proto představuje její „neúspěch ve věci“ nejen ta část řízení, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby ale též ta část řízení, v níž bylo řízení zastaveno. Žalovaný tak byl ve věci převážně úspěšný a měl by dle § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Ze spisu se však nepodává, že by mu jakékoli náklady vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.