Výrok
I. Soud určuje, že žalobkyně není vlastníkem motorového vozidla tovární značky Peugeot, model 407, VIN [VIN kód], registrační značky [SPZ], a to ode dne 4. 12. 2021.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 879,50 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala určení, že žalobkyně není vlastníkem ve výroku označeného motorového vozidla (dále také jen „vozidlo“). Žalobkyně uvedla, že automobil prodala žalovanému na základě kupní smlouvy ze dne 4. 12. 2021. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný je povinen zajistit na své náklady přepis vozidla v registru vozidel ve lhůtě deseti dnů ode dne podpisu smlouvy, což se však nestalo. Žalobkyně sama podala žádost o změnu údajů o vlastníkovi na registr vozidel, ale žalovaný svou část povinností nesplnil a žalobkyně je tak nadále evidována v registru jako provozovatel. Žalovaný nereagoval ani na výzvu k podání žádosti o změnu údajů v registru, kterou mu žalobkyně zaslala dne 19. 6. 2024. Za tohoto stavu věcí žalobkyni nezbylo než se obrátit na soud s žalobou na určení, že žalobkyně není vlastníkem, neboť bez tohoto určení není žalobce schopen dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Převod vlastnického práva žalobkyně doložila kupní smlouvou č. [Anonymizováno] ze dne 4. 12. 2021. Ze smlouvy je patrné, že žalobkyně vystupovala jako prodávající a žalovaný jako kupující, předmětem koupě byl automobil zn. Peugeot, model 407, rok první registrace 2004, VIN [VIN kód], registrační značky [SPZ]. Ve smlouvě bylo ujednáno, že vlastnictví vozidla přechází úplným zaplacením kupní ceny; kupní cena činila 80 000 Kč. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel zajistí na své náklady kupující.
4. Žalobkyně vystavila dne 4. 12. 2021 žalovanému ke kupní smlouvě fakturu – daňový doklad č. [hodnota] se splatností 4. 12. 2021, jejímž předmětem byla prodejní cena vozidla ve výši 80 000 Kč. Z doloženého dokladu o provedení transakce (účtenky pro zákazníka) je zřejmé, že kupní cena ve výši 80 000 Kč byla zaplacena platební kartou dne 4. 12. 2021.
5. Žalobkyně dále doložila vyplněnou žádost o zápis změny vlastníka a provozovatele silničního vozidla. Doručenka datové zprávy dokládá, že žalobkyně žádost dne 6. 12. 2021 doručila na registr vozidel Městského úřadu v [adresa].
6. K zajištění přepisu vozidla nejpozději do 29. 6. 2024 byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 19. 6. 2024 odeslanou dle potvrzení o podání téhož dne.
7. Žalobkyně se domáhala určení, že není vlastníkem vozidla, neboť na základě uzavřené kupní smlouvy se jeho vlastníkem stal žalovaný. Soud má za to, že žalobkyně doložila, že na žalovaného přešlo v návaznosti na uzavřenou kupní smlouvu vlastnické právo k vozidlu, a to ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku. Je přitom evidentní, že žalobkyně sama bez součinnosti žalovaného nemůže zápisu změny dosáhnout. Za dané situace se tedy soud domnívá, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. V této souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 10/2006 ze dne 27. 6. 2007, v němž bylo konstatováno následující: „Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu, když bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. Není rozhodné, že se touto určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla), tedy splnění povinnosti, ale jejím prostřednictvím lze dodržet povinnost týkající se evidence motorových silničních vozidel a vytvoří se jí též právní základ, který by mohl účastníky vést k odvrácení např. sporu o vydání věci.“ Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k názoru, že požadavek žalobkyně je důvodný a žalobě vyhověl.
8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátkou. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5. (při určení tarifní hodnoty vycházel soud ze sjednané kupní ceny automobilu, která činila 80 000 Kč) 4 300 Kč a dále jí podle § 13 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů učiněných v roce 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva) a ve výši 450 Kč za podanou žalobu. Celkem náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 18 879,50 Kč.