Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

20 C 106/2024

Soud: Okresní soud v HodoníněDatum rozhodnutí: 7. 8. 2024Č. j.: 20 C 106/2024-65Samosoudkyně: Mgr. Lenka ŠrytrováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 21. 3. 2025Předmět řízení: zaplacení 106 156,48 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSHO:2024:20.C.106.2024.1
smlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (26) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 592 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 18. 11. 2023 do zaplacení a částku 16 424 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 18. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 23 597,68 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 43 695,20 Kč od 30. 1. 2023 do 17. 11. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 10 103,20 Kč od 18. 11. 2023 do zaplacení, úrok 29,04 % ročně z částky 39 092,63 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení a částku 32 542,80 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 37 138,34 Kč od 26. 1. 2023 do 17. 11. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 20 714,34 Kč od 18. 11. 2023 do zaplacení a úrok 22,32 % ročně z částky 32 701,16 Kč od 16. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 106 156,48 Kč s příslušenstvím z titulu dvou uzavřených smluv o úvěru, které s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [Anonymizováno] (dále jen [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Žalobkyně uvedla, že za A) [Anonymizováno] [Anonymizováno] s žalovanou uzavřel dne 25. 7. 2022 Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalované částku 40 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit společně s úroky v 48 měsíčních splátkách po 2 136 Kč a pojištění ve výši 262 Kč. Žalovaná však uhradila pouze 6 408 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 39 092,63 Kč, dlužný úrok za poskytnutý úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 4 602,57 Kč, dlužný poplatek za pojištění 524,00 Kč, dlužnou smluvní pokutu ve výši 12 970,48 Kč (vyčíslené ke dni 20. 10. 2023 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1% denně), úroky ve výši 29,04% ročně z dlužné jistiny ve výši 39 092,63 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 43 695,20 Kč od 30.1.2023 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že za B) [Anonymizováno] [Anonymizováno] s žalovanou uzavřela dne 29. 12. 2021 Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované částku 35 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit společně s úrokem v 48 měsíčních splátkách po 2 064 Kč a pojištění ve výši 253 Kč. Žalovaná však uhradila pouze 18 576 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 32 701,16 Kč, dlužný úrok za poskytnutý úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 4 437,18 Kč, dlužný poplatek za pojištění 506 Kč, dlužnou smluvní pokutu ve výši 11 322,46 Kč (vyčíslené ke dni 20. 10. 2023 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1% denně), úroky ve výši 22,32% ročně z dlužné jistiny ve výši 32 701,16 Kč od 16. 1. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15,00% ročně z dlužné jistiny ve výši 37 138,34 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností od 29. 8. 2023. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru ze dne 29. 12. 2021 č. [hodnota] soud zjistil, že tato smlouva byla podepsána tzv. kodem. [Anonymizováno] [Anonymizováno] vystupoval jako poskytovatel úvěru a žalovaná klientem, kterému měla být vyplacena částka 35 000 Kč a žalovaná se měla zavázat předmětnou částku spolu s příslušenstvím vrátit v 48měsíčních splátkách po 2 064 Kč. Součástí smlouvy byla také příloha – Pojištění schopnosti splácet, která byla rovněž podepsána kodem. Z hodnocení klienta, které bylo vyplněno ke smlouvě, ze dne 29. 12. 2021, soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má příjem 23 000 Kč, tehdy životní minimum činila 3 860 Kč, žalovaná hradila splátky ve výši 600 Kč vůči třetím osobám, náklady na bydlení činili 14 500 Kč, byla zaměstnána, bydlela u rodičů a nejvyšší dosažené vzdělání byla maturita.

4. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru ze dne 25. 7. 2022 č. [hodnota] soud zjistil, že tato smlouva byla podepsána tzv. kodem. [Anonymizováno] [Anonymizováno] vystupoval jako poskytovatel úvěru a žalovaná klientem, kterému měla být vyplacena částka 40 000 Kč a žalovaná se měla zavázat předmětnou částku spolu s příslušenstvím vrátit v 48měsíčních splátkách po 2 136 Kč. Součástí smlouvy byla také příloha – Pojištění schopnosti splácet, která byla rovněž podepsána kodem. Z hodnocení klienta, které bylo vyplněno ke smlouvě, ze dne 25. 7. 2022, soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má příjem 20 000 Kč, tehdy životní minimum činila 4 250 Kč, žalovaná hradila splátky ve výši 1 811 Kč [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], vůči třetím osobám splátky neměla, náklady na bydlení činili 9 500 Kč, byla zaměstnána, bydlela u rodičů a nejvyšší dosažené vzdělání byla maturita.

5. Z potvrzení o příchozích platbách za období duben až červenec 2022 soud zjistil, že průměrný příjem žalované v té době byl 22 941 Kč a z detailu úhrady z účtu za období září až prosinec 2021 soud zjistil, že průměrný příjem žalované v té době byl 23 794 Kč.

6. Z výpisu SOLUS ke dni 22. 7. 2022 a ke dni 28. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná neměla záznam a z výpisu NRKI ke dni 28.12.2021 činilo skore 356, což je kategorie II., tedy se jednalo o vyšší body do interní score karty, menší riziko, lepší segment klientu, kdežto z výpisy NRKI ke dni 22. 7. 2022 činilo skóre 276 – tedy kategorie I. – jednalo se o nízké skóre, vyšší riziko, úvěr měl být limitován a často má být s tímto skórem zamítán.

7. Z Platební historie ke smlouvě ze dne 29. 12. 2021 soud zjistil, že již první splátka nebyla zaplacena, následně bylo placeno řádně od února do října 2022 a žalovaná celkem uhradila 18 576 Kč.

8. Z Platební historie ke smlouvě ze dne 25. 7. 2022 soud zjistil, že byly řádně zaplaceny první dvě splátky, pak jedna vynechaná a poslední splátka byla zaplaceno v listopadu, tedy žalovaná celkově uhradila částku 6 408 Kč.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 29. 12. 2021 byla žalované zaslána částka 35 000 Kč a dne 25. 7. 2022 částka 40 000 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 11. 2023 byla žalovaná vyzvána k uhrazení předmětných částek a upomínka byla odeslána dne 6. 11. 2023.

11. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021, která jí byla odeslána téhož den.

12. Ze Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2023 a ze dne 15. 1. 2023 společně se seznamem postoupených pohledávek (strana 5 a strana 2) soud zjistil, že předmětné pohledávky byly postoupeny na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“.

13. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly podepsány dvě smlouvy o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná na základě smluv čerpala částky ve výši 40 000 Kč dne 25. 7. 2022 a 35 000 Kč dne 29. 12. 2021.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

15. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaná vystupovala jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

16. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.

17. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila hodnocení klienta, listiny prokazující příjem žalované, výpis ze SOLUS a z NRKI. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalobkyně řádně zkoumala příjmovou stránku, avšak nebyly doloženy důkazy, že by se žalobkyně zabývala konkrétně výdajovou stránkou. Nadto při druhém úvěru, naprosto rezignovala na jakékoliv zkoumání, když žalovaná uvedla, že splácí 1 811 Kč společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], ačkoliv samotná společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] musela vědět, že na základě předchozí smlouvy má splácet částku 2064 Kč plus pojistné. Rovněž se nezabývala rozporem v nákladech na bydlení, když ačkoliv se nezměnila adresa žalovaná, klesly ji náklady na bydlení o 5 000 Kč za půl roku. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování a dosavadní dluhové zatížení klienta.

18. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy posoudil jako absolutně neplatné.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byla ze strany žalobkyně zaplacena částka 40 000 Kč a na tuto částku bylo vráceno ze strany žalované 6 408 Kč, tedy je povinna žalobkyni doplatit částku 33 592 Kč a dále ji byla poskytnuta částka 35 000 Kč, na kterou žalovaná zaplatila 18 576 Kč, tedy je povinna vrátit žalobkyni částku 16 424 Kč.

20. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 16 424 Kč a 33 592 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 18. 11. 2023, když jediným prokázanou výzvou k úhradě, která byla žalované zaslána, což bylo prokázáno podacím lístek, byla předžalobní upomínka.

21. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatných smluv.

22. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byla žalovaná, která měla ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady jí nevznikly, nebyly jí přiznány.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací