Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

20 C 208/2024

Soud: Okresní soud v HodoníněDatum rozhodnutí: 27. 11. 2024Č. j.: 20 C 208/2024-29Samosoudkyně: Mgr. Lenka ŠrytrováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 3. 2025Předmět řízení: zaplacení 12 080 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSHO:2024:20.C.208.2024.1
smlouva o úvěruneplatnost právního jednání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (8) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od 2. 12. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 270 Kč od 4. 1. 2021 do 1. 12. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 270 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení a částku 810 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 585,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 080 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz uzavřela dne 4. 11. 2020 Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté plnění spolu s poplatkem za [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 110 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě lustrace v databázích ISIR, CEE, NRKI, BRKI, katastrální rejstřík a z výplatních pásek žalovaného, když jeho příjem činil 22 666 Kč.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, když uvedl, že dluh z tohoto titulu je již dávno vypořádán, když však ke svým tvrzením nedoložil důkazy. Soud nařídil jednání, ke kterému se ani jeden z účastníků nedostavil a svou neúčast neomluvil a na tomto jednání provedl soud předložené důkazy, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

3. Žalobkyně s žalovaným podepsaly prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 4. 11. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Smlouva byla žalovanému zobrazena prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz a žalovaný smlouvu podepsal elektronickým SMS kódem, který byl zaslán na její mobilní telefon. Současně dle „autorizace ověření totožnosti“ došlo k ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím mu zaslané autorizační platby z jeho bankovního účtu na účet žalobkyně. Na základě smlouvy byla žalovanému dne 4. 11. 2020 vyplacena částka 9 000 Kč, když celou částku včetně poplatku, tj. ve výši 11 270 Kč měl žalovaný zaplatit do 4. 12. 2020. Žalovanému byly poskytnuty údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník platný od 1. 9. 2020 a Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 3. 2020.

4. Z listiny „Identifikovatelné příjmy“ žalobkyně pracovala s tím, že příjem žalovaného činí 22 600 Kč. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně zjistila, že žalovaný má příjem 22 666 Kč, ve společné domácnosti žijí 4 členové, 2 z nich má příjem a pravidelné výdaje žalovaného činí 6 000 Kč.

5. Z předložených výplatních pásek za červenec až září 2020 soud zjistil, že průměrná mzda žalovaného činí cca 16 tis. Kč (červenec-16 119 Kč, srpen – 16 695 Kč, září- 15 237 Kč).

6. Z obecných principů posuzování a filozofie Společnosti bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zkoumá úvěruschopnost klientů. Nejprve posuzuje platnost a věrohodnost dokladů poskytnutých spotřebitelem. Současně je spotřebitel lustrován v databázích, na základě údajů od spotřebitele proběhne bodové ohodnocení. Na základě výdajů uvedených spotřebitelem probíhá jejich faktické dopočítávání žalobkyní dle jeho regionu trvalého bydliště, je stanovena minimální výše výdajů. Při výpočtu výdajů žalobkyně využívá částky životního minima a ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) na základě interních pravidel pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti. Současně společnost bere v úvahu i možné negativní scénáře, které mohou nastat v průběhu splácení, a to např. riziko zvýšení pohyblivých úrokových sazeb atd.

7. Výzvou ze dne 23. 11. 2023, která byla odeslána téhož dne, byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky, a to do tří dnů od doručení výzvy.

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Soud má po hodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 4. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný obdržel na účet částku 9 000 Kč.

10. Jelikož žalovaný ve smluvních vztazích vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

11. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“

12. Ačkoliv žalobkyně soud předložila výplatní pásky žalovanéhbo, způsob výpočtu creditscoringu a uvedla, jaké všechny rejstříky prověřila, soud dospěl k závěru, že zkoumání žalobkyně bylo nedostatečné. Předně nijak nezkoumala skutečné výdaje žalovaného, když se spokojila s částkou 6 tis. Kč, ačkoliv současně vyplnila, že v domácnosti žijí 4 osoby a dvě z nich nejsou výdělečně činné, tedy výdaje ve výši jen 6 000 Kč nejsou pravděpodobné. Současně žalobkyně nezkoumala ani příjmovou stránku, když ona sama počítala s částkou 22 666 Kč, jakožto mzdou žalovaného, ale z předložených výplatních pásek bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný měl příjem cca 16 tis. Kč., dle smlouvy měl úvěr splatit během měsíce, když splátka činila přes 11 000 Kč, již z tohoto je zřejmé, že nebylo možné, aby žalovaný bez dalších půjček a jiného úvěrového zatížení byl schopen předmětný úvěr splatit.

13. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalované o její finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru v souladu s § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy platí, že „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZSÚ vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti každé úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smluv splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, soud konstatuje, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouvy jsou v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že „soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek,“, a proto je žalovaný povinen žalobkyni vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 9 000 Kč.

14. K vrácení jistiny byl žalovaný povinen do tří dnů od doručení výzvy k úhradě ze dne 23. 11. 2023, která byla odeslána téhož dne. Výzva byla v souladu s § 573 o. z. doručena dne 28. 12. 2023, a proto byl žalovaný povinen plnit dluh do 1. 12. 2023, když soud tuto dobu k plnění považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní, a proto žalobkyni vznikl nárok i na úhradu úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to z částky 9 000 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně.

15. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul, když se jednán o nároky vyplývající z absolutně neplatné úvěrové smlouvy.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 585,52 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 080 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací