Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 17 191,12 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 254,86 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 784,29 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 500 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, úrok 22,44 % ročně z částky 12 500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a částku 12 837,52 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 064,45 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 676,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 384,82 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 2 584,82 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a úrok 18,36 % ročně z částky 11 384,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 51 328,64 Kč s příslušenstvím z titulu dvou uzavřených smluv o zápůjčce, které s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen [Anonymizováno]). Žalobkyně uvedla, že za A) společnost [Anonymizováno] s žalovanou uzavřela dne 13. 8. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla společnost [Anonymizováno] žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s částkou 20 071Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 12 088 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu [Anonymizováno] a [Anonymizováno] splácení ve výši 4 143 Kč a pojištění ve výši 2 340 Kč. Žalovaná však uhradila pouze 2 500 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky 29 691,12Kč (12 500 Kč dlužná jistina a 17 191,12 Kč dlužný poplatek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 254,86 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 784,29 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok 22,44 % ročně z částky 12 500 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že za B) společnost [Anonymizováno] s žalovanou uzavřela dne 24. 6. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla společnost [Anonymizováno] žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit společně s částkou 14 185 Kč (7 651 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za [Anonymizováno] a [Anonymizováno] splácení ve výši 3 474Kč a pojištění ve výši 1 560 Kč). Žalovaná však uhradila pouze 6 200 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částku 21 637,52 Kč (11 384,82 Kč dlužná jistina a 10 252,70 Kč dlužný poplatek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 064,45 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 676,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 384,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok 18,36 % ročně z částky 11 384,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když toto postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 6. 2021 soud zjistil, že smlouva je podepsaná jak žalovanou, tak společností [Anonymizováno]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 12 625 Kč a pojištění v částce 1 560 Kč, a to v hotovosti v 52týdenních splátkách po 562 Kč. Ze zákaznické karty, kterou žalovaná vyplnila téhož dne, soud zjistil, že uvedla, že má dosažené základní vzdělání, žije v nájmu, je na rodičovské dovolené, její příjem činí 10 000 Kč a další příjem 6 000 Kč, odhadované výdaje činí 3 000 Kč, když měla předložit výpisy z účtu a současně uvedla, že má 4 vyživované osoby.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 13. 8. 2021 že smlouva je podepsaná jak žalovanou, tak společností [Anonymizováno]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 17 731 Kč a pojištění ve výši 2 340 Kč, a to v hotovosti v 78týdenních splátkách po 450 Kč. Ze zákaznické karty, že má dosažené základní vzdělání, žije v nájmu, je na rodičovské dovolené, její příjem činí 10 000 Kč a další příjem 6 000 Kč, odhadované výdaje činí 3 000 Kč, splátky [Anonymizováno] činí 2 473 Kč, když měla předložit výpisy z účtu a současně uvedla, že má 4 vyživované osoby.
5. Z tabulky umoření ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 6 200 Kč a z tabulky umoření ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 2 500 Kč.
6. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024, která byla odeslána následující den.
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, které bylo žalované odesláno dne 27. 10. 2023 a ve kterém byla současně vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení, soud zjistil, že tvrzená předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“.
8. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly podepsány dvě smlouvy o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná na základě smluv čerpala dne 24. 6. 2021 částku 15 000 Kč, kterou měla vrátit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 562 Kč spolu s částkou 12 625 Kč a dne 13. 8. 2021 částku 15 000 Kč, kterou měla vrátit v pravidelných 78 týdenních splátkách po 450 Kč spolu s částkou 17 731 Kč.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
10. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaná vystupovala jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
11. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.
12. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila zákaznické karty, které byly podepsány žalovanou a měly v nich být zachyceny informace, které uvedla sama žalovaná. V obou případech bylo uvedeno, že žalovaná je na rodičovské dovolené s příjmem 10 000 Kč a má 4 vyživovací povinnosti, když současně bydlí v nájmu. Současně bylo uvedeno, že žije sama v nájmu a její výdaje činí cca 3 000 Kč. Žádným způsobem nebylo doloženo, jaké jsou její skutečné příjmy a výdaje, když o potvrzení o výplatě rodičovského příspěvku nebylo doloženo, stejně tak nebyla doložena ani její další příjem ve výši 6 000 Kč, který jednou uváděla a především nebyla nijak zkoumána její výdajová stránka. Lze těžko uvěřit, že dospělá osoba se 4 dětmi, žijící v nájmu má měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, což je hluboce pod existenčním minimem pro pět osob, a pokud to odpovídala skutečnosti, pak toto mělo být předmětem přezkoumání ze strany předchůdkyně žalobkyně. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování a dosavadní dluhové zatížení klienta.
13. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy posoudil jako absolutně neplatné.
14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla ze strany žalobkyně poskytnuta dne 13. 8. 2021 částka 15 000 Kč Kč, když žalovaná na tuto částku uhradila 2 500 Kč a dne 24. 6. 2021 ji byla poskytnuta také částka ve výši 15 000 Kč, když na tuto částku žalovaná uhradila 6 200 Kč, a proto žalovaná dluží žalobkyni částky 12 500 Kč a 8 800 Kč.
15. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 21 300 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 14. 11. 2023, když bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 29. 9. 2023, který byl odeslán dne 27. 10. 2023, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 1. 11. 2023 a od té doby běžela 10 denní lhůta, kterou žalobkyně stanovila, tedy od 14. 11. 2023 se žalovaná dostala do prodlení.
16. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatných smluv.
17. Co se týká provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97, pak tento rozsudek není v dané věci právně závazný. Nadto nelze ani závěry zde uvedené stáhnout na toto řízení, když v dané věci má soud pochybnosti, zda žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumala řádně úvěruschopnost, když z listin, které měly být doloženy, není zřejmé, jaké jsou skutečné příjmy, jaké výdaje, když chybí doložení nájemní smlouvy nebo jiného důkazu, ze kterého by toto bylo patrné.
18. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byla žalobkyně, která měla ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady ji nevznikly, nebyly ji přiznány.