Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku [částka], se zákonným úrokem z prodlení zčástky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 29,91 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] dále jen „[Anonymizováno] “. Žalobkyně uvedla, že na základě Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] poskytl [Anonymizováno] žalovanému částku ve výši [částka], když žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný však uhradil pouze [částka], a proto žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] (dlužná jistina ve výši [částka] a smluvní pokuta ve výši [částka]), zákonný úrok z prodlení z částky [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] od od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 29,91% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek a ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalovaného, tak ze strany [Anonymizováno]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka], která mu ve stejný den byla připsána na účet, jak soud zjistil, z výpisu z jeho účtu a dále soud zjistil, že žalovaný se zavázal předmětnou poskytnutou částku vrátit v 48 měsíčních splátkách po [částka], tedy ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný uhradí celkovou částku ve výši [částka] včetně pojištění. Před poskytnutím úvěru [Anonymizováno] vypracoval hodnocení klienta, dle údajů od žalovaného a z tohoto hodnocení soud zjistil, že žalovaný má příjem [částka], je ženatý, nejvyšší dosažené vzdělání je maturita, nežije s partnerkou ve společné domácnosti, na bydlení vydá [částka]. Současně předložil výpisy ze SOLUS a NRKI, dle kterých žalovaný byl žalovaný zařazen do nejlepší kategorie.
4. Z výpisu transakcí u airbank za červen až září soud zjistil průměrnou mzdu žalovaného ve výši [částka]. Z výpisu z účtu žalovaného od [datum] do [datum] soud zjistil, že za toto období bylo na účet připsáno cca [částka] a odepsáno cca [částka], když žalovaný v té době měl příjem cca [částka] / měsíčně. Současně soud zjistil, že 11 dní před poskytnutím předmětné půjčky žalovaný načerpal půjčku od [Anonymizováno] ve výši [částka] a současně soud zjistil, že žalovaný ještě splácí částku [částka]. Z účtu nebyly zjištěny pravidelné platby na bydlení, dojezd do zaměstnání atd.
5. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni na předmětný úvěr částku [částka], když však začal hradit až v lednu a od března 2023 hradil pouze [částka]. Předžalobní upomínka ze dne [datum], byla žalovanému odeslána téhož dne.
6. Ze Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“, když současně žalovaný byl vyzván, aby předmětnou částku uhradil do 10 dnů od doručení oznámení, které mu bylo odesláno dne [datum].
7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši [částka].
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od [datum], dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.11. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.12. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila a označila výpis z účtu žalovaného za období září a říjen 2022, hodnocení klienta ze dne [datum] a výpis transakcí u [Anonymizováno]. Z těchto důkazů soud vzal za prokázané, že žalovaný v době poskytnutí úvěru mělje možné, že když má žalovaný příjem [částka], tak jeho příjem na účtu za dva měsíce činí cca [částka] a jeho výdaje [částka]. Z tohoto je zřejmé, že žalovaný nevycházel pouze ze svého příjmu, ale také z dalších půjček, když jedna mu byla poskytnuta 11 dní před předmětným úvěrem a současně se měl Proficredit zajímat o výdaje ve výši [částka] za dva měsíce, což však neučinil.13. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy.14. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě jakých skutečností posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet a zařadil ho do nejlepšího segmentu zákazníků. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala výdajovou stránku žalovaného, tedy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit jeho úvěruschopnost, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši [částka], když současně bylo prokázáno, že žalovaný již žalobkyni částku [částka] uhradil, tedy má žalobkyně nárok na vrácení rozdílu mezi poskytnutou a vrácenou částkou, a to ve výši [částka]. Soud současně žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po lhůtě, kterou žalobkyně žalovanému poskytla v oznámení ze dne [datum], které bylo doručeno dle § 573 o.z. dne [datum], tedy do prodlení se žalovaný dostal od [datum]. Ve zbývající části soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, žalobu zamítnul.15. Lhůtu k plnění, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl pasivní a soudu nesdělil informace, které by mu bránily v této lhůtě dlužnou částku uhradit.16. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu nečinný a žádné náklady mu nevznikly, nebyly mu přiznány.