Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný zákonnýúrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok 24,12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO
Odůvodnění
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen Provident). Žalobkyně uvedla, že společnost Provident s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla společnost Provident žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s částkou [částka] představující součet kapitalizovaných úroků ve výši [částka], poplatek za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a poplatek za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši [částka] a pojištění ve výši [částka]. Žalovaná však uhradila pouze [částka], a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky [částka] ([částka] dlužná jistina a [částka] dlužný poplatek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok 24,12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností od [datum], když toto postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že smlouva je podepsaná jak žalovanou, tak společností Provident. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši [částka] a pojištění v částce [částka], a to v hotovosti v 78týdenních splátkách po [částka]. Ze zákaznické karty, kterou žalovaná vyplnila téhož dne, soud zjistil, že uvedla, že je na rodičovské dovolené, je vdaná, žije v nájmu, její nejvyšší dosažené vzdělání je základní, má dvě děti, čistý příjem činí [částka], odhadované výdaje činí [částka] a peníze potřebuje na neočekávané výdaje. Měla předložit dva výpisy z bankovního účtu a výměr podpory.
4. Z tabulky zaplacených částek soud zjistil, že žalovaná uhradila částku [částka].
5. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla odeslána téhož dne.
6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo žalované odesláno dne [datum] a ve kterém byla současně vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení, soud zjistil, že tvrzená předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“.
7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná na základě smlouvy čerpala částku [částka], kterou měla vrátit společně s částkou [částka] v pravidelných 78týdenních splátkách po [částka].
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
9. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaná vystupovala jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do [datum], vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne [datum]. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sen. zn. [spisová značka].
11. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila zákaznickou kartu, která byla podepsána žalovanou. V této kartě žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené s příjmem [částka], má dvě děti, je vdaná a žije v nájmu. Žádným způsobem nebylo doloženo, jaké jsou její skutečné příjmy a výdaje, když potvrzení o výplatě rodičovského příspěvku nebylo doloženo, a především nebyla nijak zkoumána její výdajová stránka. Lze těžko uvěřit, že dospěláexistenčním minimem pro tři osoby, a pokud by to odpovídalo skutečnosti, pak toto mělo být předmětem přezkoumání ze strany předchůdkyně žalobkyně. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování a dosavadní dluhové zatížení klienta. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy posoudil jako absolutně neplatné.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla ze strany žalobkyně poskytnuta dne , datum[částka] částka, , když žalovaná na tuto částku uhradila [částka], a proto žalovaná dluží žalobkyni částku [částka].
13. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky [částka] podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], když bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne [datum], který byl odeslán dne [datum], tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne [datum] a od té doby běžela 10 denní lhůta, kterou žalobkyně stanovila, tedy od [datum] se žalovaná dostala do prodlení.
14. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatných smluv, Anonymizováno15. Co se týká provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v [adresa], č.j. [spisová značka], pak tento rozsudek není v dané věci právně závazný. Nadto nelze ani závěry zde uvedené stáhnout na toto řízení, když v dané věci má soud pochybnosti, zda žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumala řádně úvěruschopnost, když z listin, které měly být doloženy, není zřejmé, jaké výdaje, když chybí mimo jiné doložení nájemní smlouvy nebo jiného důkazu, ze kterého by toto bylo patrné.16. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byla žalovaná, která měla ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady ji nevznikly, nebyly ji přiznány.