Výrok
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 13 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Hodoníně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, který jí byl vyměřen usnesením zdejšího soudu č.j. 20 C 262/2025-9 ze dne 25. 11. 2025, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne 21. 1. 2025, na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala předmětnou částku splatit do 20. 2. 2025 společně se smluvním úrokem ve výši 3 000 Kč. Dále uvedla, že žalovaná předmětnou částku neuhradila ani na základě výzev žalované, a proto se jejího zaplacení s příslušenstvím domáhá soudní cestou.
2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, když smluvní úrok je v rozporu s dobrými mravy, nadto smlouva je neplatná, když žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost a žalobkyně ji sice poskytla částku 10 000 Kč, avšak žalovaná jí již uhradila částku 10 700 Kč.
3. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
4. Ze Smlouvy o úvěru [Anonymizováno] ze dne 21. 1. 2025 soud zjistil, že smlouva byla podepsána dálkově. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, nazvaný jako “[Anonymizováno] “, když žalovaná měla vrátit žalované částku 13 000 Kč, a to do 20. 2. 2025. Žalované byl poskytnut také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalované dne 21. 1. 2025 částku 10 000 Kč.
5. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaná v době poskytnutí půjčky měla již větší počet poskytnutých úvěrů s celkovou splátkou přesahující částku 25 000 Kč.
6. Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že žalovaná v období od 19. 2. 2025 do 12. 6. 2025 žalovaná žalobkyni uhradila částku 10 700 Kč, když platby vždy odešly s identifikací VS [var. symbol].
7. Výzvou před podáním žaloby ze dne 21. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.
8. Žaloba není důvodná.
9. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovanou a žalobkyní byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta dne 21. 1. 2025 částka 10 000 Kč na bankovní účet.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.
13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
14. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu nepředložila důkazy, ze kterých by bylo prokázáno splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost ze strany žalobkyně. Soud na jednání měl v úmysl poučit o tomto nedostatku žalobkyni, dle § 118a o.s.ř., ale vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, dobrovolně se tohoto práva na to být poučena vzdala a soud vycházel z listin, které měl k dispozici při vyhlášení rozsudku.
15. Z předloženého důkazu žalované, výpisu NRKI, vzal soud za prokázané, že žalovaná v době poskytnutí úvěru měla větší množství půjček, když jejich celková splátka přesahovala částku 25 000 Kč. K prokázání příjmové stránky nebylo a ničeho předloženo.
16. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, a proto má nárok pouze na vrácení poskytnuté částky. S ohledem na skutečnost, že však žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaná žalobkyni uhradila platby v celkovém rozsahu 10 700 Kč, přičemž tyto platby bylo specifikovány VS shodným s číslem smlouvy, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.
17. Současně soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, mimo jiné sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle které se nepřiznává ani nárok na zákonný úrok z prodlení, když je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), se nezabýval případnou výši úroků.
18. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když sice žalovaná byla plně úspěšná, avšak žádné náklady ji nevznikly, tedy bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II.
19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně doposud neuhradila doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, tak jak byl vyměřen usnesením zdejšího soudu č.j.
20 C 262/2025-9 ze dne 25. 11. 2025, soud ji tuto povinnost uložil v tomto rozsudku.