Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši[částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok 21,69 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 18,69 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO
Odůvodnění
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dvou uzavřených smluv o zápůjčce, které s žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen Provident). Žalobkyně uvedla, že za A) společnost Provident s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla společnost Provident žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s dlužným poplatkem ve výši [částka]. Žalovaný však neuhradil nic. Dále žalobkyně uvedla, že za B) společnost Provident s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla společnost Provident žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal ji vrátit společně s poplatkem ve výši [částka], když na tuto smlouvu žalovaný uhradil pouze [částka]. Předmětné pohledávky byly na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že smlouva je podepsaná jak žalovaným, tak společností Provident. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši [částka] ([částka] představující úrok, [částka] jakožto částku za zpracování spotřebitelského úvěru, [částka] jakožto poplatek za komfortní poskytnutí a splácení a částku [částka] jakožto poplatek za flexibilní splácení) a pojištění ve výši [částka], a to v hotovosti v 21měsíčních splátkách po [částka]. Ze zákaznické karty, kterou žalovaný vyplnil téhož dne, soud zjistil, že uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, jeho příjem činí [částka], další příjem je [částka], odhadované výdaje [částka], výše externích splátek [částka], když měl předložit výpisy z bank, 2 výplatní pásky za listopad a prosinec roku 2020, měl pracovat jako operátor na plný úvazek, současně měl předložit výpisy z účtu a uvedl, že má jednu vyživovací povinnost a žádné jiné zápůjčky.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že smlouva je podepsaná jak žalovaným, tak společností Provident. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši [částka] ([částka] představující úrok, [částka] jakožto částku za zpracování spotřebitelského úvěru, [částka] jakožto poplatek za komfortní poskytnutí a splácení a částku [částka] jakožto poplatek za flexibilní splácení) a pojištění ve výši [částka], a to v hotovosti v 24měsíčních splátkách po [částka]. Ze zákaznické karty soud zjistil, že uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, jeho příjem činí [částka], další příjem je [částka], odhadované výdaje [částka], výše externích splátek [částka], když měl předložit výpisy z bank za duben a květen 2021, měl pracovat jako operátor na plný úvazek a uvedl, že má jednu vyživovací povinnost a žádné jiné zápůjčky.
5. Z potvrzení o přechodném pobytu soud zjistil, že žalovaný má povolení k pobytu v ČR, když adresa pobytu v České republice odpovídá adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku.
6. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že tento den žalovaný nastoupil do zaměstnání jakožto operátor výroby, s tím, že k této smlouvě byl založen také dodatek, avšak bez poslední strany, tedy podpisu a data. Shodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO7. Z výplatní pásky za prosinec 2020 soud zjistil, že příjem žalovaného činí [částka].8. Z tabulky umoření ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil [částka].9. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla odeslána [datum].10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo žalovanému odesláno dne [datum] a ve kterém byl současně vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení, soud zjistil, že tvrzená předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“.11. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly podepsány dvě smlouvy o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na základě smluv čerpal dne [datum] částku [částka], kterou měl vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po [částka] spolu s částkou [částka] a dne [datum] čerpal částku [částka], kterou měl vrátit v pravidelných 21měsíčních splátkách po [částka] spolu s částkou [částka].12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.13. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaný vystupoval jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do [datum], vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Shodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO14. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne [datum]. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sen. zn. [spisová značka].15. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila vyplněné zákaznické karty, které byly podepsány žalovaným a měly v nich být zachyceny informace, které uvedl sám žalovaný. V obou případech bylo uvedeno, že žalovaný pracuje jako operátor výroby na plný úvazek, bydlí v nájmu a je svobodný. V dalších údajích však již byly rozpory, ačkoliv se jednalo o odstup 4 měsíců. V červenci bylo uvedeno, že jeho příjem činí cca jen 18tis., oproti původnímu uvedenému [částka], v březnu uvedl, že má jednu vyživovací povinnost, v červenci již žádnou, v březnu uvedl své výdaje ve výši [částka] a externí splátky jiným společnostem [částka], v červenci již žádné splátky neuvedl a jako výdaje byla uvedena částka [částka], ačkoliv v té tobě měl původní úvěr se splátkou cca [částka]. Dále k tomu byla předložena pracovní smlouva s dodatkem, když však dodatek neobsahoval podpis ani datum, tedy z něj soud nic nezjistil, avšak z výplatní pásky za prosinec 2020 byl zjištěn příjem žalovaného ve výši [částka]. Výše uvedené skutečnosti vzbuzují zásadní pochybnosti o pravdivosti těchto tvrzeních a toho, že by se předchůdkyně žalobkyně nějak blíže o úvěruschopnost žalovaného zabývala. Těžko se spokojit s informací, že jeho výdaje činí [částka], případně [částka], když má bydlet v nájmu a mít jednu vyživovací povinnost. Rovněž výdaje z července neodpovídají, když je zřejmé, že v té době splácel úvěr z března, a to částkou cca [částka] měsíčně. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování a dosavadní dluhové zatížení klienta.16. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy posoudil jako absolutně neplatné.17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta dne , datum[částka] částka, , když žalovaný na tuto částku uhradilShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FOposkytnuta částka ve výši [částka], když na tuto částku neuhradil nic, tedy má povinnost vrátit žalobkyni celou poskytnutou částku.18. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky [částka] podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem ze dne [datum], který byl odeslán dne [datum], tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne [datum] a od té doby běžela 10 denní lhůta, kterou žalobkyně stanovila, tedy od [datum] se žalovaný dostal do prodlení.19. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatných smluv.20. Co se týká provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v [adresa], č.j. [spisová značka], pak tento rozsudek není v dané věci právně závazný. Nadto nelze ani závěry zde uvedené stáhnout na toto řízení, když v dané věci má soud pochybnosti, zda žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumala řádně úvěruschopnost, když z listin, které měly být doloženy, není zřejmé, jaké jsou skutečné příjmy, jaké výdaje, když chybí doložení nájemní smlouvy nebo jiného důkazu, ze kterého by toto bylo patrné.21. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu nečinný a žádné náklady mu nevznikly, nebyly mu přiznány.