Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši[částka], kapitalizovaný zákonný úrok ve výši [částka], úrok ve výši 18,37 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou s žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], IČ [IČO], dále jen „Provident“ a na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [částka], když žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši [částka] vrátit v pravidelných 26týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však uhradil pouze [částka], a proto žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] (dlužnou jistinu ve výši [částka] a dlužnou částku poplatku ve výši [částka]), [částka] (úrok ve výši 18,37 % ročně z jistiny ve výši [částka] od [datum] do [datum]), [částka] (zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do [datum]), úrok ve výši 18,37 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení v zákonné výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že tato smlouva je podepsána jak ze strany žalovaného, tak ze strany Provident. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka] v hotovosti a žalovaný se zavázal předmětnou částku společně s částkou [částka] představující poplatek vrátit v 26týdenních splátkách po [částka]. Před poskytnutím úvěru, žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, ve které uvedl, že má dvě děti, základní vzdělání, bydlí v nájemním bytě, je svobodný a pobírá invalidní důchod ve výši [částka], když jeho měsíční výdaje činí [částka]. Dále uvedl, že nemá platební kartu, ani účet a měl předložit výměru důchodu z ledna 2022. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil [částka].
4. Předžalobní upomínka ze dne [datum], byla žalovanému odeslána téhož dne.
5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“, když současně žalovaný byl vyzván, aby předmětnou částku uhradil do 10 dnů od doručení oznámení, které mu bylo odesláno dne [datum].
6. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě, které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši [částka].
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od [datum], dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.
10. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
11. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně soudu předložila pouze vyplněnou zákaznickou kartu, když však jiné důkazy označeny a předloženy nebyly. Z vyplněné zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je v invalidním důchodu, když pobírá invalidní důchod ve výši [částka] a jeho výdaje činí [částka]. Předchůdkyně žalobkyně se nijak nezabývala extrémně nízkými výdaji, když žalovaný má dvě děti a bydlí v nájemním bytě, nenechala si předložit platby za bydlení, např. sipo nebo jiný doklad, který by prokazoval výdajovou stránku žalovaného. Soudu nebyly předložena ani výměra důchodu, kterou měl žalovaný předložit v rámci žádosti o úvěr.
12. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy.
13. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě, jakých skutečností posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tedy nedoložila, že by dostatečně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala výdajovou stránku žalovaného, tedy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit jeho úvěruschopnost, čímžpovažovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši [částka], když současně bylo prokázáno, že žalovaný již žalobkyni částku [částka] uhradil, tedy má žalobkyně nárok na vrácení rozdílu mezi poskytnutou a vrácenou částkou, a to ve výši [částka]. Soud současně žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po lhůtě, kterou žalobkyně žalovanému poskytla v oznámení ze dne [datum] a doručeno bylo dle § 573 o.z. dne [datum]. Ve zbývající části soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, žalobu zamítnul.
14. Lhůtu k plnění, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl pasivní a soudu nesdělil informace, které by mu bránily v této lhůtě dlužnou částku uhradit.
15. Co se týká rozsudku č.j. [spisová značka], který vydal Krajský soud v [adresa], tak tento soud blíže nehodnotil, když nebyl na danou věc přiléhavý, když v předmětné věci 20 C, žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by soud mohl zjistit o tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost, a to především výdajová stránka.
16. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu nečinný a žádné náklady mu nevznikly, nebyly jí přiznány.