20 C 327/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 132 307,74 Kč s příslušenstvím z titulu tří uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, které s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen [Anonymizováno]). Žalobkyně uvedla, že se jednalo o smlouvu č. [hodnota] ze dne 23. 2. 2022, na základě které poskytla společnost [Anonymizováno] žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s částkou 23 142 Kč v pravidelných 78 týdenních splátkách po 554 Kč, když na tuto částku, žalovaná uhradila pouze 3 200 Kč, dále č. [hodnota] ze dne 7. 2. 2022, na základě které poskytla společnost [Anonymizováno] žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s částkou 24 981 Kč v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 3 558 Kč, když na tuto částku, žalovaná uhradila pouze 3 800 Kč a č. [hodnota] ze dne 18. 10. 2021 na základě které poskytla společnost [Anonymizováno] žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s částkou 27 655 Kč v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, když na tuto částku, žalovaná uhradila pouze 9 542 Kč. Předmětné pohledávky (nezaplacené částky z výše uvedených úvěrů) byly na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností od 29. 1. 2024, když toto postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 2. 2022 soud zjistil, že smlouva je podepsaná jak žalovanou, tak společností [Anonymizováno]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 23 142 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 16 118 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za [Anonymizováno] ve výši 2 284 a poplatek za [Anonymizováno] ve výši 3 240 Kč), a to v hotovosti v 78týdenních splátkách po 554 Kč. Jednalo se o smlouvu [Anonymizováno] a byla to souběžná smlouva, když celkové RPSN činilo 156. Ze zákaznické karty, kterou žalovaná vyplnila téhož dne, soud zjistil, že žije s rodiči, nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je svobodná, má povinnost k jedné vyživované osobě, je na mateřské dovolené. Uvedla, že její měsíční příjem je 10 000 Kč, interní měsíční splátky činí 5 000 Kč, odhadované výdaje 4 000 Kč a měla předložit rozhodnutí o přiznání dávky. Z tabulky umoření, která se týká smlouvy č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 3 200 Kč.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 7. 2. 2022 soud zjistil, že smlouva je podepsaná jak žalovanou, tak společností [Anonymizováno]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 34 041 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 24 981 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za [Anonymizováno] ve výši 2 700 Kč a poplatek za [Anonymizováno] ve výši 4 860 Kč), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 558 Kč. Jednalo se o smlouvu [Anonymizováno] a byla to souběžná smlouva, když celkové RPSN činilo 143,94%. Ze zákaznické karty, kterou žalovaná vyplnila téhož dne, soud zjistil, že žije s rodiči, nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je svobodná, má povinnost k jedné vyživované osobě, je na rodičovské dovolené. Uvedla, že její měsíční příjem je 10 000 Kč, interní měsíční splátky činí 4 700 Kč, odhadované výdaje 4 000 Kč a měla předložit rozhodnutí o přiznání dávky. Z tabulky umoření, která se týká smlouvy č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 3 800 Kč.

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že smlouva je podepsaná jak žalovanou, tak společností [Anonymizováno]. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 27 655 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 19 282 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za [Anonymizováno] ve výši 1 714 Kč a poplatek za [Anonymizováno] ve výši 2 450 Kč), a to v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč. Jednalo se o smlouvu [Anonymizováno] a byla to souběžná smlouva, když celkové RPSN činilo 141,97%. Ze zákaznické karty, kterou žalovaná vyplnila téhož dne, soud zjistil, že žije s rodiči, nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, je svobodná, má povinnost k jedné vyživované osobě, je na rodičovské dovolené. Uvedla, že její měsíční příjem je 10 000 Kč, interní měsíční splátky činí 2 400 Kč, odhadované výdaje 3 000 Kč a měla předložit rozhodnutí o přiznání dávky – složenky 9,10 2021. Z tabulky umoření, která se týká smlouvy č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 9 542 Kč.

6. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2024, která byla odeslána téhož dne a ve které byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 6. 6. 2024.

7. Z podacího lístku ze dne 22. 4. 2024 soud zjistil odeslání zásilky žalované, avšak z tohoto důkazy a ani z žádných dalších důkazů nebylo zjištěno, co bylo předmětem odeslané zásilky.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 včetně postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 soud zjistil, že tvrzená předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“.

9. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly podepsány 3 smlouvy o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná na základě smlouvy č. [hodnota] ze dne 23. 2. 2022 čerpala částku 20 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit společně s částkou 23 142 Kč v pravidelných 78 týdenních splátkách po 554 Kč, na základě smlouvy č. [hodnota] ze dne 7. 2. 2022 čerpala částku 30 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit společně s částkou 24 981 Kč v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 3 558 Kč a na základě smlouvy č. [hodnota] ze dne 18. 10. 2021 čerpala částku 20 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit společně s částkou 27 655 Kč v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

11. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaná vystupovala jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

12. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.

13. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila zákaznické karty, které byly podepsány žalovanou. Zde žalovaná uvedla, že žije s rodiči, má jednu vyživovací povinnost a její příjem činí 10 000 Kč, když je na mateřské/rodičovské dovolené. Současně uvedla, že její výdaje činí 3 000 Kč – 4 000 Kč a hradí splátky za jiné úvěry společnosti [Anonymizováno]. Žádným způsobem nebylo doloženo, jaké jsou její skutečné příjmy a výdaje, když potvrzení o výplatě rodičovského příspěvku nebylo doloženo, a především nebyla nijak zkoumána její výdajová stránka. Lze stěží uvěřit, že celkové měsíční výdaje pro jednoho dospělého a jedno dítě činí 4 000 Kč, což je méně než kolik činilo životní minimum pro dospělou osobu a dítě do 6 let. Současně ve vyplněné kartě ze dne 23. 2. 2022 je zjevná chyba, když je uvedeno, že splátky [Anonymizováno] činí 5 000 Kč, ačkoliv je zřejmé, z předchozí karty a poskytnutého úvěru ze dne 7. 2. 2024, že jen splátky pro [Anonymizováno] činí přes 7 000 Kč. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování a dosavadní dluhové zatížení klienta. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy posoudil jako absolutně neplatné.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla ze strany žalobkyně poskytnuta dne 23. 2. 2022 částka 20 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 3 200 Kč, tedy je povinna žalobkyni uhradit ještě 16 800 Kč, dne 7. 2. 2022 částka 30 000 Kč, na kterou žalobkyně uhradila částku 3 800 Kč, tedy je povinna žalobkyni uhradit 26 200 Kč a dne 18. 10. 2021 byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, na kterou uhradila 9 542 Kč, tedy je povinna žalobkyni vrátit 10 458 Kč, a proto soud žalobě vyhověl, co do požadavku na zaplacení částky 53 458 Kč.

15. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 53 458 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 7. 6. 2024, když první výzva včetně dokladu o odeslání byla předžalobní upomínka ze dne 22. 5. 2024, ve které byla určena lhůta splatnosti do 6. 6. 2024, tedy od 7. 6. 2024 se žalovaná dostala do prodlení.

16. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatných smluv.

17. Co se týká provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v [adresa], č.j. [spisová značka], pak tento rozsudek není v dané věci právně závazný. Nadto nelze ani závěry zde uvedené stáhnout na toto řízení, když v dané věci má soud pochybnosti, zda žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumala řádně úvěruschopnost, když soudu nebyly předloženy žádné důkazy, ze kterých by bylo možné řádně posoudit úvěruschopnost.

18. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byla žalovaná, která měla ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady ji nevznikly, nebyly ji přiznány.