Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 169 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 3. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 1 730 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 988,43 Kč, úrok 14,75 % ročně z částky 169 500 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 171 230 Kč od 26. 4. 2024 do 2. 5. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 1 730 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 951,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, , Jméno advokáta
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 171 230 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným dne 22. 11. 2023 uzavřela smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 170 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s úroky a poplatky, a to v pravidelných sto dvaceti měsíčních splátkách ve výši 2 944 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a žalobkyni uhradil pouze 500 Kč, proto žalobkyně ke dni 11. 4. 2024 úvěr zesplatnila. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši 169 500 Kč, náklady na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně také kapitalizovaný úrok ve výši 17 988,43 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 169 500 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 881,62 Kč za dobu od 26. 4. 2024 do 19. 7. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 171 230 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení.
2. Co se týče posouzení schopnosti žalovaného splácet předmětné úvěry, žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy byla nejdříve s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to zjišťováním tzv. [Anonymizováno] klienta prostřednictvím automatizovaného systému vytvořeného odbornými zaměstnanci, kterým je na základě vložených proměnných zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky úvěru. Zohledněny byly rovněž věk, vzdělání a zdroj příjmů žalovaného a další skutečnosti. Byla provedena rovněž kontrola v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Konkrétně žalobkyně zohlednila měsíční příjem žalovaného ve výši 19 818 Kč, odečetla splátky jiným společnostem, splátky žalovaného u žalobkyně, částku normativních nákladů na bydlení a částku životního minima. Lustrací žalovaného v registrech nebyl o osobě žalovaného zjištěn žádný negativní záznam. Před uzavřením smlouvy č. [hodnota] žalobkyně od žalovaného vyžádala výpis z účtu za období od 28. 8. 2023 do 28. 11. 2023, z něhož ověřila tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů, potažmo výdajů na stravu, léky, dopravu a telekomunikační služby a i tzv. zbytné a jednorázové výdaje, o nichž předpokládala, že budou po poskytnutí úvěru ze strany žalovaného omezeny.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud následně nařídil jednání ve dnech 2. 7. 2025 a 20. 8. 2025, na kterých provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením byly předloženy žalobkyní, a zjistil z nich následující skutkový stav.
5. Soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostředky komunikace na dálku dne 22. 11. 2023 sjednána smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 170 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 17,02 % ročně, a to v pravidelných 120měsíčních splátkách ve výši 2 944 Kč, splatnými vždy k 15. dni v měsíci. Součástí smlouvy nebylo učiněno ujednání o pojištění schopnosti žalovaného splácet. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky [Anonymizováno]. Ve smlouvě dále bylo sjednáno, že důsledkem prodlení s úhradou splátky je účtování účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Dle čl. 5.2 úvěrových podmínek má žalobkyně právo pro případ nedodržování podmínek poskytnutého úvěru žalovaným žádat jednorázové splacení úvěru. Žalovaný čerpal dne 28. 11. 2023 úvěr ve výši 170 000 Kč (dle opisu výpisu proplacení smlouvy). Žalovaný žalobkyni uhradil splátku ve výši 500 Kč dne 31. 1. 2024 (viz výpis čerpání, splátek a úhrad, výpis splátek žalovaného). Žalovaný zůstal dlužen jistinu ve výši 169 500 Kč, náklady na vymáhání ve výši 730 Kč, smluvní pokutu 1 000 Kč, úrok ve výši 10 258,94 Kč, obchodní úrok ve výši 7 729,49 Kč a úrok z prodlení ve výši 5 881,62 Kč. Dopisem ze dne 11. 4. 2024, odeslaným následujícího dne, žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného a současně jej vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky, a to do 14 dní od sepsání výzvy (viz výzva ke splacení, podací arch).
6. Dále bylo na základě žalobkyní předložených listin provedeno dokazování ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dle smlouvy o úvěru měl být žalovaný důchodcem, jeho čistý měsíční příjem měl činit 19 818 Kč. Žalobkyně soudu mimo uvedenou smlouvu o úvěru předložila výpis z účtu žalovaného za období od 28. 8. 2023 do 28. 11. 2023, metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta, obsahující obecná východiska, úvěrovou zprávu a dále potvrzení o provedení ověření bonity klienta (karty klienta). Z karty klienta ze dne 19. 7. 2024 vyplývá, že žalobkyně operovala s tím, že žalovaný je rozvedený důchodce, bez vyživovacích povinností, bydlí v podnájmu, jeho měsíční příjem činí 19 818 Kč, měsíční výdaje pak 16 000 Kč. Žalovaný byl lustrován v dostupných registrech bez negativních zjištění. Dle úvěrové zprávy neměl žádný závazek po splatnosti. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného za období od 28. 8. 2023 do 28. 11. 2023 bylo soudem zjištěno, že měsíční příjmy žalovaného za uvedené období byly tvořeny starobních důchodem ve výši 19 818 Kč a měsíčně pravidelně odcházela platba ve výši 11 000 Kč (21. 11. 2023, 20. 10. 2023 a 26. 9. 2023). Dále, mimo jiné nižší platby, odešla platba ve výši 5 591,47 Kč dne 12. 9. 2023, dále zahraniční platba ve výši 5 176,46 Kč dne 16. 11. 2023, nakonec dne 13. 11. 2023 přišlo žalovanému na účet 250 000 Kč, přičemž částku 248 000 Kč obratem téhož dne zaslal ve dvou částkách (138 500 Kč a 109 500 Kč) na účet [č. účtu]. Za měsíc listopad odešly z účtu dále tyto jednotlivé platby 408 Kč, 969,70 Kč, 234 Kč, 553,67 Kč, 1 340,55 Kč, 800,15 Kč, 775,26 Kč a 1 180,32 Kč (útraty [Anonymizováno]), celkově 6 261,65 Kč. Po odečtení již pouze této částky (bez nákladů na benzín, léky atp.) a částky 11 000 Kč, která z účtu pravidelně odcházela, od příjmu žalovaného ve výši 19 818 Kč, zůstávala žalovanému částka 2 556,35 Kč, která nedosahuje ani splátky ve výši 2 944 Kč.
7. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2024, odeslanou dne 2. 5. 2024, jak soud zjistil z podacího archu byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7. 5. 2024.
8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Soud dále ve věci aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a to ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv o úvěru, tj. ke dni 22. 11. 2023. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
15. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., dle které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr 170 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednaných splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas.
16. Jelikož žalovaný v předmětném vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
17. Je třeba také upozornit na skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena dne 22. 11. 2023, ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
18. Dle tvrzení žalobkyně byla před uzavřením smlouvy provedena lustrace žalovaného v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaný před sjednáním smlouvy o úvěru uvedl, že je důchodce s pravidelným měsíčním příjmem ze starobního důchodu. Žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti zvažovala příjem žalovaného ve výši 19 818 Kč, který byl prokázán výpisy z účtu a celkové výdaje ve výši 16 000 Kč (konkrétně kalkulovala 9 000 Kč výdaje na bydlení, ostatní výdaje 4 000 Kč a splátky úvěrů 3 000 Kč). K tomuto soud uvádí, že mimo karty klienta a výpisu z účtu žalovaného za období od 28. 8. 2023 do 28. 11. 2023 žalobkyně žádné další doklady i přesto, že k tomu byla vyzvána, nedoložila. V tomto případě však předložené výpisy z účtu za období předcházející uzavření smlouvy přitom nelze chápat jako dostatečný doklad o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, když schopnost úvěr splácet z výpis prokázána nebyla. Tato skutečnost vede soud k závěru, že mimo lustrací ve veřejných registrech, nebyla úvěruschopnost žalovaného dostatečným a řádným způsobem ověřována, když žalobkyně od něj nežádala žádné další doklady ohledně např. podnájmu. Žalobkyně nijak nezkoumala výdaje na bydlení žalovaného. Vycházela z částky 9 000 Kč, přičemž v rozporu s tímto tvrzením z účtu pravidelně odcházela částka 11 000 Kč měsíčně. Soud však nemá možnost si ověřit, z jakého titulu tato částka z účtu odcházela, ale buď se jednalo o bydlení, když však náklady byly vyšší, než co uváděla žalobkyně, anebo se jednalo o další pravidelný výdaj k bydlení ve výši 9 000 Kč. Tak jako tak je jednoznačné, že žalobkyně na svoji povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru minimálně co se týká výdajů, a to mimo jiné i na bydlení rezignovala a spokojila se pouze s tím, co jí tvrdil žalovaný, aniž by dostatečným způsobem ověřovala věrohodnost jím tvrzených výdajů. Výdaje na stravu, které měla žalobkyně dle svého tvrzení za ověřené, pak např. v listopadu 2023 činily celkově 6 261,65 Kč (útraty [Anonymizováno]), to vše bez započítání výdajů na dopravu a telekomunikační služby. V měsíci poskytnutí půjčky tzn. v listopadu 2023 pak po odečtení částky 11 000 Kč, která z účtu pravidelně odcházela a částky 6 261,65 Kč, od příjmu žalovaného ve výši 19 818 Kč, zůstávala žalovanému částka 2 556,35 Kč, která nedosahuje ani splátky ve výši 2 944 Kč sjednané ve smlouvě. Je proto nepochybné, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, což se ostatně následně projevilo v tom, že na úvěr byla žalovaným splacena jediná splátka ve výši 500 Kč.
19. Soud v obdobných věcech opakovaně připomíná, že je povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů či spokojením se sdělením žadatele o úvěr. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.
20. To vše zcela nutně vede k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 170 000 Kč a žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaný na jistinu uhradil 500 Kč, soud jej proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal úhradě zbývající dosud nesplacené části jistin ve výši 169 500 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného s úhradou na výzvu ze dne 11. 4. 2024, jejíž odeslání dne 12. 4. 2024, žalobkyně prokázala podacím archem. Jelikož dle této upomínky byl žalovaný povinen provést úhradu nejpozději do 14 dní, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 3. 5. 2024, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“.
21. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když se jedná o požadavky plynoucí z absolutně neplatné smlouvy.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně požadovala žalobou celkem částku 268 018,20 Kč včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí, bylo jí však přiznáno pouze 198 679,54 Kč včetně úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí a byla tak převážně úspěšná, když přiznaná částka náhrady nákladů řízení představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 850 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 171 230 Kč sestávající z částky 7 980 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a jednoho úkonu právní služby realizovaného po podání návrhu ve věci (účast na jednání) stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „nový a. t.“) z téže tarifní hodnoty sestávající z částky 7 980 Kč včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 nového a. t. Právnímu zástupci žalobkyně dále náleží náhrada za promeškaný čas v počtu dvou půlhodin po 150 Kč dle § 14 nového a. t. a vynaložené cestovní výdaje stanovené dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. za cestu na jednání soudu na trase [adresa] a zpět, celkem [hodnota] km, při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz dle norem ES 6,6 litrů na 100 km, při ceně 35,80 Kč za litr paliva s 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla, celkem 285,70 Kč. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení činí (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce žalobkyně, advokáta) částku ve výši 47 815,39 Kč a žalobkyně má nárok na 48 % z nich, tedy na 22 951,39 Kč (výrok III.). Za doplnění žaloby ze dne 4. 2. 2025 a ze dne 4. 8. 2025, kterým žalobkyně doplňovala svá tvrzení a důkazy, soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.