Výrok
I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný žalobkyni zaplatil částku 38 351,28 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 619,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 886,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 586,36 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 15 837,46 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na nákladech řízení 5 699 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 351,28 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. s žalovaným uzavřela dne 26. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit takto poskytnutou jistinu a k tomu ještě poplatek v souhrnné výši 14 598 Kč, představovaný kapitalizovaným úrokem ve výši 862 Kč (kdy úroková sazba činí 8 % ročně), poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 8 330 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 346 Kč a poplatkem za splácení v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 060 Kč, a to ve čtrnácti měsíčních splátkách po 2 257 Kč. K tomu, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z tvrzení žalovaného obsažených v žádosti o úvěr, že je zaměstnaný, že bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost vůči jiným osobám, že výše jeho měsíčního příjmu činí 24 966 Kč a výše jeho měsíční výdajů 4 860 Kč. Tato tvrzení si právní předchůdkyně ověřila pracovní smlouvou a výplatními páskami a rovněž za použití ekonomického modelu dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nedostál a právní předchůdkyni žalobkyně čerpané finanční prostředky nesplatil; poslední splátka byla řádně uhrazena dne 27. 2. 2022 ve výši 2 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Zažalovaná částka 38 351,28 Kč tak v sobě zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 15 837,46 Kč, úrok ve výši 748,90 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 692 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 178,21 Kč, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 841,43 Kč a smluvní pokutu ve výši 9 053,28 Kč. Kromě toho žalobkyně nárokuje také úrok za období od 27. 4. 2023 do 11. 7. 2023 ve výši 886,01 Kč a zákonný úrok z prodlení za téže období ve výši 1 619,17 Kč úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 15 837,46 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 586,36 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný nárok v celém rozsahu neuznal a uvedl, že vůbec nechápe, o co v řízení běží. Žádnou úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně neuzavřel a nepodepsal. Vyjádřil podezření, že muselo dojít ke zneužití jeho osobních údajů a dokladů.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. s žalovaným uzavřela dne 26. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč; jejich převzetí měl žalovaný stvrdit právě podpisem úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit takto poskytnutou jistinu a k tomu ještě poplatek v souhrnné výši 14 598 Kč, představovaný kapitalizovaným úrokem ve výši 862 Kč (kdy úroková sazba činí 8 % ročně), poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 8 330 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 346 Kč a poplatkem za splácení v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 060 Kč, a to ve čtrnácti měsíčních splátkách po 2 257 Kč. V úvěrové smlouvě se jako adresa žalovaného uvádí „[adresa] “ (což je adresa Městského úřadu [adresa]) a jako adresa výběru (splátek v hotovosti) „[adresa] “. Podle úvěrové smlouvy ověřila žalobkyně totožnost žalovaného občanským průkazem č. [hodnota] platným do 26. 11. 2031; tento průkaz byl podle sdělení Městského úřadu [adresa] k datu 26. 2. 2022 platný.
4. Co se týče listin prokazujících úvěruschopnost žalovaného, předložila žalobkyně pracovní smlouvu ze dne 1. 1. 2021 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „[právnická osoba] “), podle které měl žalovaný u této společnosti pracovat jako administrativní pracovník, výplatní pásky za měsíce listopad 2021 až leden 2022, z nichž je zřejmý příjem žalovaného v rozmezí 21 400 Kč až 27 600 Kč, a rovněž čestné prohlášení o tom, že žalovaný žije u rodinných příslušníků na [adresa]. Podle výpisu z obchodního rejstříku byla společnost [právnická osoba] zapsána ke dni 16. 12. 2015; do data 29. 4. 2024 byl jejím společníkem a do data 30. 9. 2023 jejím pan [jméno FO]. V období do 19. 8. 2017 však byl jednatelem a společníkem této společnosti také žalovaný. Jak v pracovní smlouvě, tak ve výpisu z obchodního rejstříku a CEO, však vyplývá (dřívější) adresa trvalého pobytu žalovaného „[adresa] “.
5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 15. 8. 2022. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023, podanou k poštovní přepravě následujícího dne, v níž mu byla stanovena dodatečná lhůta k úhradě dluhu do 16. 11. 2023.
6. K okolnostem uzavření úvěrové smlouvy soud vyslechl jako svědkyni [jméno FO], která za právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu uzavřela. Ta v jednací síni podle svých slov poznala žalovaného a potvrdila, že s ním začátkem roku 2022 uzavřela úvěrovou smlouvu. Potvrdila rovněž to, že podpis na úvěrové smlouvě v levém dolním rohu strany druhé je jejím pravým a vlastnoručním podpisem. Dále uvedla, že na žalovaného dostala kontakt od manažerky a navštívila ho v bytě v [adresa], kde byl přítomen žalovaný a pan [jméno FO], pro kterého svědkyně také sjednávala úvěr. Trvala na tom, že podpis na úvěrové smlouvě v jejím pravém dolním rohu je podpisem žalovaného, neboť ho viděla smlouvu podepsat. Nikdo jiný to být nemohl; svědkyni utkvěl v paměti jednak pro oční vadu (šilhání), jednak proto, že později na tuto adresu jezdila poté, co žalovaný a pan [jméno FO] přestal úvěr splácet. Nevybavila si nicméně, jak byt vypadal, uvedla pouze, že v bytě bydlel žalovaný společně s panem Tomeškem, jeho přítelkyní (kterou svědkyně znala od vidění) a ročním dítětem naposledy jmenovaných. Vybavila si též osobní automobil, kterým žalovaný a pan [jméno FO] přijeli k [Anonymizováno] na schůzku, na níž svědkyni předali podklady pro uzavření smlouvy.
7. Vzhledem k tomu, že i po výslechu svědkyně [jméno FO] stále existovaly důvodné pochybnosti o tom, zda podpis uvedený na úvěrové smlouvě skutečně je pravým a vlastnoručním podpisem žalovaného (neboť se do určité míry již na první pohled liší například od podpisu na občanském průkazu, jehož kopii právní předchůdkyně žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy pořídila), a dále proto, že to navrhl sám žalovaný (mj. trvaje na tom, že svědkyni [jméno FO] nikdy neviděl, že nikdy nebydlel s panem [Anonymizováno] a jeho rodinou a že netrpí žádnou oční vadou), ustanovil soud znalce z oboru písmoznalectví.
8. Ing. [adresa], soudní znalec v oboru kriminalistika a písmoznalectví konstatoval ve znaleckém posudku ev. č. [č. účtu] ze dne 8. 5. 2025 „kategoricky záporný závěr zkoumání“, tedy závěr, že podpis na úvěrové smlouvě není pravým a spontánním podpisem žalovaného; nebylo současně zjištěno, že by žalovaný používal vícero typů podpisu než ten, který prezentuje srovnávací materiál. Prakticky vyloučil, že by sporný podpis mohl vzniknout tak, že by padělatel měl před sebou vzor popisu a snažil se ho co nejlépe napodobit či obkreslit. V těchto případech by totiž bylo možné dodržet nejnápadnější znaky podpisu. K zásadní změně podpisu by podle znalce nedošlo ani neúmyslným „zkomolením“ ze strany žalovaného, tedy jako důsledku neobvyklých písařských podmínek při podepisování smlouvy. V úvahu tak přichází podle znalce pouze dvě varianty vzniku sporného podpisu na úvěrové smlouvě: zaprvé, že se jedná o padělek s určitou, byť velmi malou snahou o nápodobu, nebo zadruhé, že žalovaný svůj podpis „zkomolil“ úmyslně s cílem pozdějšího popření jeho pravosti. Následně se přiklonil k variantě první. Znalec nad rámec znaleckého úkolu dodal, že rovněž další podpisy na listinách ze smluvní dokumentace doprovázející úvěrovou smlouvu, odpovídají spornému podpisu na úvěrové smlouvě (s tím, že i v jejich případě znalec vyloučil, že by se jednalo o pravý, spontánní a běžně používaný podpis žalovaného). Ačkoli jsou tyto podpisy variabilní, shoda v písařské úrovni i některé další znaky svědčí pro závěr, že jejich pisatelem byla tatáž osoba. Jako další zjištění pak znalec uvedl, že i písmo, kterým je vyplněn tiskopis smlouvy o úvěru a další listiny smluvní dokumentace, obsahuje znaky, které svědčí tomu, že pisatelem všech těchto údajů byla jedna a tatáž osoba; nelze tedy vyloučit, že pisatelem padělku podpisu žalovaného na smlouvě o úvěru byla stejná osoba, jako ta, která tiskopisy listin ručně vyplnila. Ačkoli podle znalce podpis [jméno FO] na úvěrové smlouvě (která pravost tohoto podpisu potvrdila v tomto řízení) a sporný podpis shodné znaky obsahují, na základě této dílčí shody ji jako padělatelku identifikovat s naprostou jistotou nelze.
9. Konečně, podle lékařské zprávy vyhotovené odbornou oční lékařkou [tituly před jménem] [jméno FO] dne 27. 5. 2025, je oční nález u žalovaného v normě.
10. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
11. Provedeným dokazováním nicméně bylo zjištěno, že žalovaný s žalobkyní žádnou smlouvu v intencích výše uvedených ustanovení neuzavřel, neboť podpis na úvěrové smlouvě, který má být jeho pravým a vlastnoručním podpisem, je podle znaleckého posudku podpisem jiné osoby, pravděpodobně té, která vyplňovala formulář i další dokumentaci k úvěrové smlouvě. Tomuto závěru nasvědčují i další nesrovnalosti, které v tomto řízení vyšly najevo. Jedná se na prvním místě o rozpor mezi adresou žalovaného pro výběry splátek „[adresa] “ uvedenou v úvěrové smlouvě, a adresou jeho skutečného (byť v tuto chvíli již neaktuálního) pobytu na adrese „[adresa] “ tak, jak se uvádí v pracovní smlouvě a jak vyplývá z výpisu ze systému CEO a z výpisu z obchodního rejstříku. Zadruhé se jedná o rozpor tvrzení svědkyně [jméno FO], že si žalovaného pamatuje právě pro jeho oční vadu (šilhání), kterou však žalovaný podle potvrzení lékaře netrpí. S výhradou neúplnosti vyvolává řadu otázek také to, že si tato svědkyně spontánně vybavila pana [Anonymizováno], který byl společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba], u níž měl být žalovaný zaměstnán. Ačkoli soud není schopný ze všech skutkových zjištění, po zohlednění zmíněných nejasností, vytvořit logický a ucelený příběh, neřkuli komplexní odpověď na to, co přesně uzavření úvěrové smlouvy předcházelo a proč, stejně jako není schopen s jistotou určit, kdo a proč namísto žalovaného úvěrovou smlouvu podepsal, případně jaké jiné osoby byly aktéry v tomto příběhu a jaká přesně byla jejich role, za jisté považuje to, že žalovaný úvěrovou smlouvu nepodepsal a k jejímu platnému uzavření nedošlo.
12. Jelikož měl žalovaný „svým“ podpisem stvrdit, že částku 17 000 Kč převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, nemá soud za prokázané ani to, že k převzetí této částky z jeho strany skutečně došlo. Jelikož se žalobkyně poté, co vyšlo najevo, že podpis žalovaného na úvěrové smlouvě není jeho pravým a vlastnoručním podpisem, z dalšího jednání omluvila, nebylo možné jí dát poučení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. b), ve spojení s § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby prokázala, že žalovaný částku 17 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně skutečně obdržel. Z tohoto důvodu nezbývá než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní a soud neshledal důvodným ani její případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, který stanoví, že „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v intencích § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch (zde žalovaný), soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (žalobkyně). Náklady žalovaného představuje zaprvé složená záloha na vypracování znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč a dále náklady účastníka nezastoupeného advokátem podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to v částce 2 700 Kč [devět úkonů právní služby po 300 Kč, tj. písemné podání ve věci samé – odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, příprava účastí na jednáních a účasti u soudních jednání dne 10. 9. 2024, 22. 10. 2024, 5. 12. 2024 a 16. 9. 2025 podle § 1 odst. 3 písm. a) až c) a § 2 odst. 3 této vyhlášky]. Celkovou částku 12 700 Kč je žalobkyně povinna uhradit k rukám žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
14. Výrokem III. uložil soud žalobkyni jako neúspěšnému účastníku zaplatit náklady státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady jsou představovány znalečným pro [tituly před jménem] [adresa] ve výši 5 699 Kč (respektive ve výši 15 699 Kč, po odečtení zálohy ve výši 10 000 Kč, kterou zaplatil žalovaný).