Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši [částka] a spolu s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka],kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku ve výši 15 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14, 75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], k rukámprávního zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku., spisová značka
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], na základě níž byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem 27,9 % ročně žalobkyni splatit formou minimálních měsíčních splátek ve výši 3, 31 % z úvěrového rámce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila na základě informací od žalované její majetkové poměry a zjistila, že volné zdroje žalované ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalovaná čerpala v průběhu úvěrového vztahu částku [částka], nehradila splátky řádně a včas, celkem zaplatila pouze [částka]. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění úvěru [datum]. Žalovaná částka se skládá z jistiny [částka], nákladů vymáhání [částka], smluvních pokut [částka], kapitalizovaného úroku [částka] (za dobu do [datum] z jistiny), kapitalizovaného úroku z prodlení [částka] (za dobu od [datum] do [datum]), úroku 27,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaná žalobkyni na žalovanou částku ničeho neuhradila ani po upomínce.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání, na které se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jednal v její nepřítomnosti. Na jednání soud provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav.
3. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zjišťovala informace od žalované. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalovaná byla rozvedená, měla zajištěno vlastní bydlení, měla jednu vyživovací povinnost, výše jejího měsíčního příjmu činila [částka], další nespecifikovaný příjem domácnosti pak byl [částka], náklady domácnosti uvedla žalovaná na [částka]. Z potvrzení vyplývá, že žalobkyně provedla lustraci žalované v základních registrech. Z výpisu NRKI vyplývá, že žalovaná měla ke dni podpisu úvěrové smlouvy dva existující závazky vůči úvěrovým společnostem, dlužný zůstatek však byl již jen v minimální výši a nebyla v prodlení se splácením. Soud provedl důkaz i záznamem telefonického rozhovoru s žalovanou, v rámci kterého žalovaná žalobkyni sdělila, že výdaje domácnosti jsou [částka] měsíčně, má jednu vyživovací povinnost a má vlastní bydlení.
4. Dne [datum] žalovaná podepsala se žalobkyní listinu „Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. [hodnota].“ Ze smlouvy soud zjistil tyto skutečnosti. Žalovaná smlouvu podepsala formou vložení zaslaného SMS kódu do elektronického formuláře. Základní výše jí poskytnutého revolvingového spotřebitelského úvěru činila zprvu [částka]. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta na celou dobu splácení ve výši 27,90 % ročně, žalovaná se částku spolu s úrokem zavázala splatit měsíčními splátkami, které činily minimálně 3,310 % z úvěrového rámce. V další části smlouvy byly dohodnuty parametry revolvingu, výše nákladů účelně vynaložených v důsledku nesplácení úvěru řádně a včas a smluvní pokuta [částka] v případě prodlení žalované se splácením splátek. Dále byla ve smlouvě upravena možnost žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení se 2 splátkami, nebo v případě prodlením delším 3 měsíce. V dalším smluvní strany odkázaly na úvěrové podmínky žalobkyně.
5. Čerpání úvěru žalovanou vzal soud za prokázané z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Žalovaná postupně čerpala z úvěru [částka], uhradila pouze [částka]. Naposledy uhradila splátku dne [datum]. Celkem zůstala dle výpisu dlužna jistinu 93 654,79, náklady vymáhání [částka], smluvní pokutu [částka].Shodu s prvopisem potvrzuje [jméno FO]., spisová značka6. Dopisem ze dne [datum] odeslaným [datum] byly dlužné částky z titulu výše uvedené úvěrové smlouvy zesplatněny. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 14 dnů. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou [datum] s tím, aby dluh uhradila nejpozději do [datum].7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaná spolu podepsali úvěrovou smlouvu, v rámci které žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy splnila tím, že poskytla žalované bezhotovostně částku úvěru v celkové výši [částka]. Platby žalované však nepostačovaly ke krytí všech jejích závazků ze smlouvy.8. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním těchto smluv úvěruschopnost žalované, která jednala jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že „poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“9. Soud předně uvádí, že žalobkyně si od žalované nevyžádala jakékoliv doklady, které by její majetkovou situaci dokládaly. Spokojila se s toliko ničím nepodloženými tvrzeními žalované o jejím příjmu [částka] + [částka] a nijak nekonkretizovaném příjmu dalšího člena domácnosti [částka]. S tvrzením žalobkyně, že příjem žalobkyně je dostatečný pro poskytnutí úvěru i v případě, že by nebyl do příjmu zahrnován další příjem domácnosti ve výši [částka], soud souhlasit nemůže. I pokud by soud vyšel z příjmu žalované [částka] (který ostatně také nebyl žádným dokladem doložen), pak žalované dle výpočtu žalobkyně zůstává částka [částka], což nelze považovat za částku odpovídající ke krytí náhlých a nenadálých potřeb žalované. Navíc žalobkyně při tomto výpočtu operuje se splátkou úvěru [částka], avšak po navýšení úvěrového rámce činila splátka úvěru [částka] (3,31 % úvěrového rámce). Je tedy zřejmé, že navýšenou splátku nebyla žalovaná ani schopna z těchto příjmů uhradit. K prověřování úvěruschopnosti má dojít nejen při sjednání úvěru, ale také při navýšení úvěru, to však v tomto případě očividně neproběhlo. Poskytovatel úvěru je přitom povinen aktivně úvěruschopnost úvěrovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. V tomto případě nebyly prověřeny ani příjmy žalované, ba ani její výdaje. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně na zkoumání úvěruschopnosti žalované v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalované, přičemž ani z jí uváděných tvrzení nemohla žalobkyně k závěru o úvěruschopnosti žalované dospět.Shodu s prvopisem potvrzuje [jméno FO]., spisová značka10. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smluv splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že „soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“11. Soud má tedy na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaná jí naopak uhradila [částka]. Žalovaná žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z., „se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží celkem [částka]. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byla žalovaná povinna plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne [datum] (odeslaným žalované dne [datum]), ve kterém žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že „došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne [datum], žalovaná byla na základě výzvy povinna plnit do 14 dnů od doručení, tj. do [datum]. Soud tak přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to v zákonné výši 14,75 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl.12. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílu jejího úspěchu v částce [částka] + kapitalizovaný úrok z prodlení dle výroku I. ke dni vyhlášení rozhodnutí [částka] + [částka], tj. celkem [částka] (67 %) a neúspěchu co do [částka], tj. 33 %, což v tomto případě odpovídá 34 %. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za 4 úkony právní služby dle ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění, účast na jednání soudu). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. [částka]. Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 13 vyhlášky ve výši [částka] za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH. Celkem tak veškeré náklady řízení činí [částka]. Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 34 %, tedy [částka]. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění žaloby, neboť toto podání mělo být již součástíShodu s prvopisem potvrzuje [jméno FO].žaloby, dále nepřiznal žalobkyni náhradu cestovních výdajů a náhradu za ztrátu času, neboť si je žalobkyně ve stanovené lhůtě (avšak ani později) nevyúčtovala.