Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 300 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 086 Kč od 5. 8. 2022 do 19. 7. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 786 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 11 300 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 1 294 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 2 492 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 405 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 12 594 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] poskytla žalované finanční prostředky původně v částce 4 000 Kč na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 5. 2021, přičemž úvěr byl následně postupně navyšován až na částku 11 300 Kč. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky čerpala bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet. Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím internetového rozhraní [Anonymizováno]. Žalovaná se smluvně zavázala vrátit uvedenou částku i s příslušenstvím do 4. 8. 2022. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, pročež jí vznikla povinnost zaplatit poskytnutou jistinu úvěru a vedle ní i zesplatněný smluvní úrok v částce 2 492 Kč a zesplatněnou smluvní pokutu ve výši 1 294 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalobkyně se tedy domáhá částky 12 594 Kč sestávající z poskytnuté jistiny úvěru (11 300 Kč), smluvní pokuty (1 294 Kč) a dále příslušenství – zesplatněného smluvního úroku ve výši 2 492 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 086 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení. Žalobkyně později uvedla, že důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nedisponuje.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne 24. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], ve znění několika doplnění smluv o úvěru, a to ze dnů 31. 5. 2021 (navýšení jistiny ze 4 000 Kč na 5 200 Kč), 24. 6. 2021 (prodloužení splatnosti do 23. 7. 2021), 28. 6. 2021(navýšení jistiny na 11 300 Kč), 6. 8. 2021 (prodloužení splatnosti do 5. 9. 2021), 6. 9. 2021 (prodloužení splatnosti do 5. 10. 2021), 7. 10. 2021 (prodloužení splatnosti do 4. 11. 2021), 19. 11. 2021 (prodloužení splatnosti do 19. 12. 2021), 6. 1. 2022 (prodloužení splatnosti do 5. 2. 2022), 16. 2. 2022 (prodloužení splatnosti do 18. 3. 2022), 6. 4. 2022 (prodloužení splatnosti do 6. 5. 2022) a 1. 6. 2022 (prodloužení splatnosti do 1. 7. 2022). K uzavření smluv mělo dojít prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, konkrétně na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] tím, že smlouva měla nabýt účinnosti odesláním tzv. verifikační platby ve výši [částka] z bankovního účtu žalované na účet právní předchůdkyně žalobkyně, což podle výpisu z běžného účtu žalovaná učinila již v minulosti – konkrétně dne 19. 10. 2018 platbou ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované na základě smlouvy o úvěru v jejím pozdějším znění částku 11 300 Kč a žalovaná se tuto částku splatnou jednorázově zavázala vrátit do 1. 7. 2022. Pro případ, že by žalovaná nezaplatila částku včas, ujednaly si smluvní strany povinnost žalované zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním v částce 50 Kč za upomínku (nejvýše však za 3 takové upomínky). Na bankovní účet žalované byla následně dne 24. 5. 2021 zaslána platba ve výši 4 000 Kč, dne 31. 5. 2021 platba ve výši 1 200 Kč a dne 28. 6. 2021 platba ve výši 6 100 Kč. Žalobkyně taktéž doložila obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, které se staly nedílnou součástí smlouvy o úvěru.
4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Plnou mocí ze dne 6. 12. 2023 byla žalobkyně svou právní předchůdkyní zmocněna k vyrozumívání dlužníka o postoupení pohledávky. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 7. 2024. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána taktéž dřívější výzvou ze dne 4. 8. 2022. Později byla urgována rovněž výzvou před podáním žaloby ze dne 11. 7. 2024, jehož součástí bylo také oznámení o postoupení pohledávky, odeslanou dle doloženého podacího archu dne 11. 7. 2024.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. V předmětné věci bylo třeba nejprve posoudit předloženou smlouvu o úvěru ze dne 24. 5. 2021, ve znění jejích dodatků, na základě níž měly být právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty žalované bezhotovostní peněžní prostředky v celkové výši 11 300 Kč. Nejprve je tedy třeba zabývat se otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Pokud poskytovatel úvěru této své povinnosti nedostojí, smlouva je s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) absolutně neplatná.
11. Žalobkyně nedoložila jakýkoliv dokument, z nějž by bylo patrno, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péči úvěruschopnost žalované. K úvěrové smlouvě nedoložila ani žádost o úvěr, případně jiný dokument, v němž by jí žalovaná sdělila informace o své osobě týkající se její majetkové situace, bydlení, výdajů apod. Uvedené informace by pak měly být doloženy příslušnými doklady (především pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z bankovních účtů žalovaného atd.), tyto však absentovaly a soudu nebyly předloženy ani dodatečně. Lze tedy konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně na svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované zcela rezignovala, tuto nijak nezkoumala ani neprověřovala a příslušné doklady po žalované nejspíše ani nežádala. Bez stěžejních, řádně doložených údajů o nákladech a výdajích žadatele o úvěr nelze provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované, a proto je za takové situace vyloučené učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelky a posoudit její schopnost úvěr splácet. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost samotné úvěrové smlouvy.
12. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení.
13. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 11 300 Kč a žalovaná z této částky, jež byla jednorázově splatná, dosud ničeho nevrátila. Žalobkyni tak vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 11 300 Kč, a právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.
14. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost v době stanovené výzvou ze dne 11. 7. 2024, tj. do 3 dnů od doručení výzvy žalované. Za aplikace ustanovení § 573 o. z. byla výzva doručena třetí pracovní den po odeslání, jež bylo učiněno dne 11. 7. 2024. K doručení tedy došlo dne 16. 7. 2024, a splatnost dluhu tak nastala dne 19. 7. 2024 (tj. 3. den od doručení výzvy). Nárok na zaplacení úroku z prodlení tak žalobkyni vzniká od 20. 7. 2024 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni také přiznán, avšak oproti žalobnímu návrhu ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 12,75 % ročně. Soud tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.).
15. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 086 Kč od 5. 8. 2022 do 19. 7. 2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 786 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 11 300 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, částky představující smluvní pokutu ve výši 1 294 Kč a smluvního úroku ve výši 2 492 Kč však žaloba není důvodná, proto soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o zamítnutí nároku žalobkyně ve výše uvedeném rozsahu.
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně nebyla zcela úspěšná ve věci. Její nárok na náhradu nákladů řízení tak odpovídá míře jejího úspěchu ve věci. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 13 141,59 Kč (jistina a úroky dopočtené ke dni vyhlášení rozsudku na 1 841,59 Kč), což představuje 59 % sporu. Neúspěšná pak byla ohledně částky 9 157,40 Kč (smluvní pokuta 1 294 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 2 492 Kč a úroky dopočtené ke dni vyhlášení rozsudku na 5 371,40 Kč), což představuje 41 % sporu. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu nákladů v poměru odpovídajícím rozdílu úspěchu v řízení a úspěchu žalované, tedy celkem v rozsahu 18 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 594 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11, a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Opakovanost používaného vzoru je soudu známa z jeho úřední činnosti (viz např. sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]). Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení činí 2 252 Kč a žalobkyně má nárok na 18 % z nich, tedy na 405 Kč (výrok III.).