Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] skapitalizovaným smluvním úrokem ve výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do třídnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Právní předchůdkyně žalobkyně se domáhala zaplacení celkem [částka] s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok ve výši 17,10 % ročně z poskytnutého úvěru a příslušné poplatky, to vše v pravidelných 84měsíčních splátkách ve výši [částka]. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Dále právní předchůdkyně provedla lustraci v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR. Příjmy a výdaje žalovaného byly posuzovány na základě výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně. Předchůdkyně žalobkyně vypočetla životní náklady žalovaného tak, že bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., a s částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb., která činí [částka]. Při výpočtu disponibilní částky dále vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši [částka], zohlednila dosavadní interní splátky ve výši [částka] měsíčně, externí splátky ve výši [částka] měsíčně a již zmiňované životní náklady [částka] viz výše. Vyhodnotila tak minimální měsíční splátku ve výši [částka]. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto jej předchůdkyně žalobkyně celý zesplatnila ke dni [datum]. Kromě dlužné jistiny ve výši [částka] předchůdkyně žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši [částka] (za období od [datum] do [datum]), poplatků ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] (za období od [datum] do [datum]) a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem ve výši 17,10 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši [částka] měsíčně právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 84měsíčních anuitních splátkách po [částka] splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Dále se žalovaný zavázal hradit následující poplatky: [částka] za poskytnutí úvěru, splatný při čerpání úvěru; [částka] za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost žalovaného, splatný při poskytnutí služby; [částka] za každou změnu data měsíční splátky, splatný při poskytnutí služby; [částka] měsíčně za vedení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu určeného ke splácení dluhů žalovaného, splatný s měsíční anuitní splátkou; [částka] za zaslání každé písemné upomínky, splatný při zaslání upomínky a poplatek [částka] za prohlášení úvěru za ihned splatný. Dále bylo ve smlouvě dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného s úhradou pohledávek, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit dluh žalovaného za ihned splatný. Součástí smlouvy o úvěru byly i Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně dále doložila Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
4. Z žádosti o úvěr je zřejmé, že žalovaný měl být zaměstnán na dobu určitou do [datum] jako dělník/řemeslník s čistým měsíčním příjmem [částka]. Celkový příjem domácnosti je zde uveden [částka]. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, nevyživuje žádnou osobu. Měsíční výdaje zde žalovaný uvedl ve výši [částka] na bydlení, ostatní nezbytné měsíční náklady a jiné měsíční splátky uvedl v nulové výši. Z doložených výpisů z běžného účtu pak vyplývá, že příjem žalovaného byl v různé výši (květen [částka], červen [částka], červenec [částka], srpen [částka]), z výpisu je patrná i splátka dalšího dluhu ve výši [částka] měsíčně.
5. Z platební historie je patrné, že úvěr v celkové výši [částka] byl čerpán dne [datum]. Dále je z této listiny zřejmé, jak žalovaný úvěr postupně splácel a jaké mu byly účtovány poplatky. Žalovaný měl problémy se splácením úvěru hned od počátku. Celkem pak žalovaný splatil [částka], poslední splátku uhradil [datum].
6. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne [datum] vyplývá výše dluhů žalovaného z úvěrové smlouvy k tomuto datu, a to na jistině [částka], na smluvním úroku [částka], na úroku z prodlení z jistiny [částka], na úroku z prodlení z úroků [částka], na poplatcích a pokutách [částka].
7. Dopisem ze dne [datum] oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Dopis byl dle výpisu odeslaných zásilek žalovanému odeslán [datum].
8. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla předchůdkyní žalobkyně odeslána téhož dne, jak plyne ze seznamu odeslaných zásilek. V upomínce mu byla stanovena lhůta 15 dnů od odeslání výzvy.
9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z potvrzení o úhradě úplaty za postoupení byla pohledávky za žalovaným postoupena na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a.s. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy byla pak pohledávky za žalovaným postoupena na žalobkyni.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od [datum], dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně, předchůdce žalobkyně, zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.
19. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Povinnost poskytovatele prověřovat informace sdělené spotřebitelem a vyžadovat doklady k jeho tvrzení konstatoval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka].
20. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě informací, které zjistila od žalovaného a dále provedla lustrace v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR a dalších databázích. Dále měl být příjem žalovaného ověřen výpisem z běžného účtu žalovaného. Pokud jde tedy o příjem žalovaného, zde předchůdkyně žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši [částka], který byl podložen výpisy z účtů. Příjem žalovaného od zaměstnavatele [právnická osoba] je však jednak v kolísavé výši a jednak i nepravidelně poskytovaný, když např. v měsíci srpnu 2022 přišlo žalovanému na účet [částka], v červenci [částka], v červnu [částka], v květnu 2022 pouhých [částka]. Co se potom týče výdajové stránky, zde se pr. předchůdkyně žalobkyně opět spokojila pouze s údaji od žalovaného, které dále nijak neověřovala (s výjimkou splátek jiných úvěrů), a se statistickými daty (životní a existenční minimum, normativní náklady na bydlení). Informace od žalovaného o výdajích na bydlení ve výši [částka] se soudu jeví jako nevěrohodná, pokud žalovaný výdaje v takové výši skutečně měl, měl je i doložit. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela z částky [částka], k této částce však dospěla porovnáním statistických údajů. To však za této konkrétní situace (kolísavé příjmy, další závazek žalovaného, deklarovaný výdaj na bydlení pouze ve výši [částka], pracovní smlouva na dobu určitou) je zcela nepostačující, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Je vždy nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovány, byly řádně ověřeny. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála před uzavřením smlouvy své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.
21. Vzhledem k tomu, že žalovaný z poskytnuté jistiny [částka] předchůdkyni žalobkyně zaplatil [částka], zbývá mu tak uhradit částku [částka], kterou soud žalobkyni v I. výroku přiznal.
22. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslaný zesplatňující dopis z [datum], jehož obsahem byla výzva k plnění a jehož odeslání následujícího dne žalobkyně prokázala výpisem odeslaných zásilek. Vzhledem k tomu, že zde byla žalovanému pro úhradu určena lhůta do [datum], jejímž uplynutím se stal závazek splatným, ode dne následujícího, tj. ode dne [datum], pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požaduje v zákonné výši 15 % ročně a v této sazbě jí byl přiznán ve výroku I. Zbylé nároky uplatněné žalobkyní byly soudem v II. výroku zamítnuty, neboť nejsou po právu.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky [částka], přičemž jí bylo soudem přiznáno [částka] (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 84,3 % a z 15,7 % neúspěšná (z 15, 7 % byl tak úspěšný žalovaný). Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení 68,6 % náhrady nákladů řízení.
24. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, za něžPři tarifní hodnotě [částka] určené dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon dle § 7 bod 6 advokátního tarifu [částka] a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka], opět za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí [částka]. Soud tak žalobkyni přiznal v III. výroku právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (68,6 % z [částka]). Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a režijní paušál ze její vyjádření ze dne [datum], kterým doplňovala svá tvrzení, neboť skutečnosti zde uvedené měly být již součástí žaloby.