Výrok
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 861,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 767,43 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 361,31 Kč od 17.1.2025 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 861,31 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne [datum], na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, který mohl čerpat opakovaně. Za splnění smluvních podmínek mohl být tento limit navýšen až na 150 000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 510 Kč. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 65 220 Kč a žalobkyni uhradil 101 735 Kč. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 30 dnů. Jelikož tak neučil, žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 16. 1. 2025. Tímto jí vznikl nárok na zaplacení jistiny ve výši 16 361,31 Kč, smluvních poplatků v částce 1 500 Kč, smluvního úroku ve výši 767,43 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 361,31 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Příjem žalovaného byl 24 207 Kč, přičemž splátka úvěru činila jen 2,1 %. Žalobkyně shledala, že žalovaný byl schopen úvěr splatit.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Současně s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání.
3. Soud na nařízeném jednání provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil tento skutkový stav.
4. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pomocí prostředků dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském – revolvingovém úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], na základě které byl žalovanému dán k dispozici úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, který mohl čerpat opakovaně, přičemž za splnění smluvních podmínek mohl být tento limit navýšen na 150 000 Kč. První čerpání úvěru ve výši 5 832 Kč bylo účelově vázáno na nákup [Anonymizováno], za který se žalovaný zavázal splácet 510 Kč měsíčně. Smlouva obsahuje rovněž údaje o bydlení a majetkových poměrech žalovaného: příjem byl žalovaným tvrzen ve výši 17 500 Kč, splácel úvěry ve výši 1 500 Kč, za nájemné / hypotéku hradil 3 200 Kč měsíčně a za splátky jiných závazků 500 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky žalobkyně. Žalovanému byl poskytnut Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
5. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru a vyzvala jej k zaplacení částky 18 628,74 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě ze dne [datum], která mu byla odeslána dne [datum].
6. Žalobkyně soudu předložila zprávu o posouzení úvěruschopnosti, podle které měla žalobkyně lustrovat žalovaného v registru SOLUS a insolvenčním rejstříku. Stran příjmů žalovaného je zde uvedena čistá mzda ve výši 24 207 Kč měsíčně. Za bydlení – nájemné hradil 3 200 Kč za měsíc, splátky úvěrů činily 1 500 Kč měsíčně, jiné závazky nesdělil. Žalobkyně tyto uváděné údaje ověřovala z výpisu z bankovního účtu. Závěrem žalobkyně uzavřela, že rozdíl příjmů a výdajů žalovaného činil 19 507 Kč, tudíž byla stanovena úvěrová splátka ve výši 486 Kč měsíčně.
7. Žalobkyně předložila část výpisu z běžného účtu žalovaného z [Anonymizováno]. a [datum]. Žalovaný dne [datum] obdržel mzdu ve výši 24 207 Kč. Téhož dne ještě obdržel platbu za [Anonymizováno] ve výši 10 000 Kč. Za uvedené dny vybral / poukázal z účtu částku přesahující 18 000 Kč. Dle obsaženého souhrnného zúčtování byl konečný zůstatek na účtu v daném měsíci minus 26 968,96 Kč. Debetní obrat v daném měsíci i v daném roce byl vyšší než kreditní obrat.
8. K ověření své totožnosti žalovaný žalobkyni předložil fotokopii svého občanského a řidičského průkazu.
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel v hotovosti částku v celkové výši 101 735 Kč.
15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smluv nevyplynulo, že by je sjednal z pozice podnikatele. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).
16. Povinnost posouzení bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, majetkové poměry žalovaného. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání skutečných příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Je nutné zjistit nejenom reálné příjmy žadatele o úvěr, ale i to jaké výdaje má na bydlení a zajištění základních životních potřeb a dále jaké konkrétní výdaje má na splácení dalších úvěrů či dalších závazků. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není proto dostačující. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli úvěr sdělil, ověřit, respektive objektivně podložit.
17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně ověřila pouze příjem žalovaného, nikoliv však již jeho výdaje. Pokud se žalobkyně ohledně tvrzených výdajů spokojila pouze s údaji od žalovaného, není takový přístup správný. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a záměrně nesdělí poskytovateli úvěru veškeré své faktické závazky a pravidelné výdaje.
18. Byla tedy předložena pouze část výpisu z účtu, z něhož jednak nelze dostatečně ověřit výdaje žalovaného a jednak z něj nelze dovodit, že by finanční situace žalovaného byla taková, aby byl schopen hradit pravidelně sjednané splátky úvěru, a to s ohledem na to, že zůstatek na účtu byl v záporné hodnotě. Pokud dále žalobkyně tvrdí, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS a insolvenčním rejstříku, pak ani k tomuto nedoložila žádné výstupy. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr řádně splatit. Předmětnou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalobkyně tak měla vůči žalovanému právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Jak uvedl žalobce a žalovaný nijak nevyvrátil, žalovaný obdržel částku v celkové výši 65 220 Kč, přičemž z titulu posuzované neplatné smlouvy uhradil celkem 101 735 Kč a je tak zjevné, že uhradil více, než bylo jeho povinností, když poskytnutou jistinu přeplatil. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud žalobu zamítl co do požadované jistiny, smluvních poplatků i smluvního úroku.
19. Co se týče požadavku žalobkyně na úhradu úroků z prodlení, tyto požadovala od 17. 1. 2025 do zaplacení. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) předžalobní výzvou odeslanou dle podacího lístku dne 24. 3. 2025. V souladu s § 573 o. z. platí, že zásilka byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 27. 3. 2025. Žalovaný byl vyzván k plnění do 7 dnů od doručení, tj. do 3. 4. 2025. Žalobkyně proto mohla žádat úrok z prodlení až od 4. 4. 2025, kdy však žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení již prokazatelně nebyl (žalovaný naposledy plnil dne 9. 10. 2024). Jelikož se žalovaný nedostal ve smyslu § 1970 o. z. do prodlení, je žaloba nedůvodná i v této části.
20. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť nárok žalobkyně není v žádné části oprávněný.
21. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož v řízení byl plně úspěšný žalovaný, měl by mít právo na náhradu nákladů řízení. Ze spisu se však nepodává, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.