Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 650 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 10 350 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 828,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 12. 4. 2023 do 5. 5. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 350 Kč od 6. 5. 2023 do zaplaceníIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala původně zaplacení částky 29 450 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 6. 2022, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] Posléze byla smlouva změněna a doplněna smlouvou ze dne 8. 9. 2022. Žalovaná obdržela částku 25 000 Kč, kterou se zavázala vrátit nejpozději do dne 8. 10. 2022. Žalovaná na dluh uhradila celkem částku 10 350 Kč (2 300 Kč dne 1. 7. 2022, 2 300 Kč dne 1. 8. 2022 a 5 750 Kč dne 8. 9. 2022), kterou původní věřitelka započetla na poplatky za prodloužení splatnosti úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to ke dni 5. 4. 2023. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 25 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 450 Kč (stanovené jako 0,1 % denně z jistiny za dobu od 9. 10. 2022 do 5. 4. 2023) a nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 48 Kč za odchozí dopis. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 828,77 Kč za dobu od 9. 10. 2022 do 5. 4. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 570 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 100 Kč.
2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět co do částky 5 670 Kč představující kapitalizovaný úrok a náklady upomínaní a co do částky 4 450 Kč představující smluvní pokutu. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. usnesením ze dne 23. 7. 2024, č. j. 27 C 152/2024-21, řízení zastavil ohledně částky 10 120 Kč. Předmětem řízení se tak stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 12. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 828,77 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 20. 4. 2022 žalovaná zaslala na účet právní předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu 0,01 Kč poté, co se registrovala na internetových stránkách společnosti [právnická osoba] a požádala o poskytnutí úvěru a odsouhlasila smluvní podmínky. Žalovaná a společnost [právnická osoba] sjednali dne 1. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč, za což měla žalovaná uhradit úrok ve výši 2 300 Kč do 1. 7. 2022. Dne 8. 9. 2022 žalovaná a původní věřitelka uzavřeli smlouvu č. [hodnota], kterou byla změněna a doplněna prvně uvedená smlouva. Na jejím základě žalovaná obdržela částku 25 000 Kč (dle výpisů z účtu původní věřitelka poskytla žalované dne 1. 6. 2022 částku 10 000 Kč, dne 2. 8. 2022 částku 10 000 Kč a dne 5. 8. 2022 částku 5 000 Kč). Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 5 570 Kč do 8. 10. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky.
5. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (viz „společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek“ ze dne 24. 4. 2023), což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 18. 4. 2023, odeslaným dne 19. 4. 2023. V něm byla současně vyzvána k zaplacení dlužné částky do 5. 5. 2023. Věc byla následně předána do advokátní kanceláře, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 23. 5. 2023. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 35 320 Kč i předžalobní výzvou ze dne 1. 8. 2023, odeslanou dne 4. 8. 2023. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že dne 23. 5. 2023 byl žalované zaslán dopis.
6. Podle § 2395 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Soud vzal ze žalobkyní předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 1. 6. 2022 odsouhlasena smlouva o úvěru, která byla následně změněna a doplněna smlouvou o úvěru ze dne 8. 9. 2022. Žalovaná z tohoto titulu bezhotovostně čerpala dne 1. 6. 2022 částku 10 000 Kč, dne 2. 8. 2020 částku 10 000 Kč a dne 5. 8. 2022 částku 5 000 Kč, celkem tedy 25 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky.
11. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
12. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně uvedla, že nedisponuje žádnými důkazními prostředky. Ostatně z tohoto důvodu vzala žalobu zčásti zpět. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací příjmy, základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a rovněž dosavadní dluhové zatížení klienta. Soudem současně musí být přezkoumatelné, že úvěruschopnost byla posuzována, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti předloženy doklady. Soud proto konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, a proto soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, pročež žalobkyni vzniklo právo pouze na zaplacení jistiny s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení.
13. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta částka v celkové výši 25 000 Kč, pročež žalovaná z této částky uhradila 10 350 Kč, jak uvedla žalobkyně v žalobě a žalovaná nikterak nerozporovala. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží 14 650 Kč. Jelikož se ve zbytku jedná o nároky z neplatné smlouvy, soud žalobu zamítl co do částky již uhrazené jistiny 10 350 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal nárok na náklady mimosoudního vymáhání ve výši 48 Kč za odeslaný dopis. V situaci, kdy žalovaná nereagovala na dříve zaslanou výzvu k úhradě spojenou s oznámením o postoupení pohledávky, nejevilo se jako důvodné očekávat, že dlužnou částku uhradí po zaslání další výzvy s informací o předání věci do advokátní kanceláře. Tento náklad soud nepovažuje za účelně vynaložený a neměl by proto jít k tíži dlužníka. Za další adekvátní krok pak je třeba považovat až zaslání předžalobní výzvy před podáním žaloby, kterou soud naopak považuje za účelně učiněný úkon.
14. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky jistiny 14 650 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 6. 5. 2023 do zaplacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem odeslaným dne 19. 4. 2023, na základě kterého měla dluh zaplatit do 5. 5. 2023. Jelikož tak neučinila, ocitla se následujícího dne v prodlení. Ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení, tedy co do částky 1 827,77 Kč za dobu od 9. 10. 2022 do 5. 4. 2023, dále z částky 25 000 Kč od 12. 4. 2023 do 5. 5. 2023 a z částky 10 350 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl, jelikož po tuto dobu, resp. ohledně dané částky nebyla žalovaná v prodlení.
15. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na straně žalobkyně, jelikož vzala žalobu zpět nikoliv pro chování žalované. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení tohoto rozsudku dne 13. 9. 2024 (včetně příslušenství a částek, o které byla žaloba vzata zpět) po žalované zaplacení částky 42 349,51 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 17 642,21 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 42 % a z 62 % neúspěšná. V řízení byla z procesního hlediska úspěšnější žalovaná, která by tak měla mít právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalované žádné náklady řízení dle obsahu soudního spisu nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.