Výrok
I. Řízení se zastavuje co do částky 9 244,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 112 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 276,39 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 727 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 727 Kč od 25. 7. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 727 Kč od 26. 2. 2025 do 24. 7. 2025 a úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 7 727 Kč od 25. 7. 2025 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném původně zaplacení částky 16 971 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] dne 1. 3. 2022, uzavřené mezi účastníky prostředky dálkové komunikace. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému v daný den finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 28,61 % ročně, a to v celkem [hodnota] měsíčních splátkách po 352 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného apod.) a z databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti. Dále si žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, prověřila si, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku a neměl u žalobkyně dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta, na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, když uhradil pouze částku 2 273,4 Kč, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 24. 2. 2025. Žalobkyni tímto vznikl nárok na novou jistinu úvěru v požadované výši 13 941 Kč (sestávající ze zbývající dlužné jistiny 9 276,39 Kč a dlužného úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 665,60 Kč), na smluvní pokutu ve výši 498 Kč (2 x 249 Kč, za prodlení s úhradou 6. a 7. splátky, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů), na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (vždy 200 Kč za 6. a 7. splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů), na smluvní pokutu ve výši 2 132,82 Kč (ve výši 0,1% denně z částky 13 941,99 Kč od 26. 2. 2025 do 28. 7. 2025), dále na úrok za poskytnutí úvěru ve výši 15 % ročně z částky 9 276,39 Kč za dobu od 26. 2. 2025 do zaplacení, který žalobkyně požadovala pouze do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 20 275 Kč.
2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 9 244,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 112 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 276,39 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět, soud řízení v souladu s uvedenými ustanoveními v požadovaném rozsahu zastavil. Souhlasu žalovaného nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo, aniž by bylo nařízeno jednání ve věci samé. Předmětem řízení se tak nově stal požadavek žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny 7 727 Kč a úroku z prodlení z této částky od 26. 2. 2025 do zaplacení.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.
5. Účastníci podepsali dne 1. 3. 2022 listinu označenou jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “ č. [hodnota], a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný smlouvu podepsal zadáním jedinečného kódu, který obdržel formou SMS po zaregistrování se do systému žalobkyně. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázal splatit při sjednaném ročním úroku ve výši 28,61 % v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 352 Kč. Celkem se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit částku 16 896 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běžel od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delším než 65 dnů. Dle čl. 6. 1 a čl. 6.2 smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 249 Kč v případě prodlení klienta s úhradou splátky o délce 30 dnů a dále na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením klienta, a to v částce 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Žalovanému byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a dále splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých splátek a jejich částí.
6. K ověřování své identity žalovaný předložil fotokopii svého občanského průkazu. Dle výpisu z bankovního účtu žalovaného za leden 2022 činil počáteční zůstatek 158,74 Kč a konečný zůstatek pak 1 620,43 Kč. Z účtu bylo poukázáno vysoké množství plateb ve prospěch sázkařských společností ([Anonymizováno] s takřka denní frekvencí. Žalovaný v daný měsíc uhradil rovněž částku 8 535 Kč společnosti [Anonymizováno] a 0,01 Kč coby identifikační platbu společnosti [právnická osoba]., dále činil běžné platby v souvislosti s běžnými výdaji. Žalovaný v daný měsíc obdržel mzdu 22 952 Kč, platbu od společnosti [právnická osoba]. v částce 5071,52 Kč a dále mu byly vypláceny prostředky od sázkařských společností v řádek sto korun či tisícikorun a rovněž si poukazoval prostředky ze svého dalšího účtu (např. 30 000 Kč dne 24. 1. 2022, kdy tuto platbu následně zaslal na jiný účet). Žalovaný žalobkyni doložil potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, podle kterého jeho čistý měsíční příjem za leden 2022 činil 25 423 Kč a za posledních 12 měsíců pak 25 311 Kč. Z příjmu měly být prováděny srážky v neuvedené výši. Dle výpisu NRKI byla žalovaný zařazen do kategorie III – nízké riziko, nejlepší segment klientů. Žalovaný neměl žádný záznam v registru SOLUS.
7. O schválení této smlouvy byl žalovaný informován dopisem datovaným dnem 1. 3. 2022.
8. Dle dokladu o vyplacení úvěru a dle potvrzení o provedené platbě byly žalovanému prostředky ve výši 10 000 Kč vyplaceny na účet uvedený ve smlouvě dne 1. 3. 2022. Dle karty klienta žalovaný celkem uhradil 2 273 Kč. Částku 1 760 Kč uhradil coby řádné splátky, zbylé platby ve výši 513,40 Kč žalobkyně obdržela v rámci probíhajícího insolvenčního řízení žalovaného.
9. Dopisy ze dne 24. 10. 2022 a 22. 11. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných splátek, smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. O zesplatnění úvěru byl žalovaný informován v dopise ze dne 24. 2. 2025, kterým žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 14 839 Kč; zbývající dlužná jistina činila 9 276,39 Kč a úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění činil 4 665,60 Kč.
10. Předžalobní výzvou ze dne 9. 7. 2025, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 14 839 Kč s příslušenstvím do patnácti dnů od odeslání výzvy.
11. Soud z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že usnesením [spisová značka] bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného a bylo mu povoleno oddlužení. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku z titulu zažalované smlouvy do řízení. Usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [spisová značka] [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 8. 2. 2025, bylo schválené oddlužení zrušeno a insolvenční řízení žalovaného zastaveno.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že účastníci podepsali dne 1. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru. V daném případě došlo ze strany žalovaného ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořeným zadáním jedinečného verifikačního kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně, kam měl po provedené registraci a ověření totožnosti přístup pouze žalovaný.
18. Žalovaný sjednal předmětnou smlouvu z pozici slabší strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Byť žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nebude doplňovat tvrzení a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalovaného z důvodu, že požaduje toliko neuhrazenou jistinu, soud se musel z úřední povinnosti zabývat tím, zda žalobkyně před sjednáním smlouvy dostála své zákonné povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud totiž poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.). Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (zejména náklady na bydlení, dále pak případně dopravu, stravování, ošacení apod.) a dále dosavadní dluhové zatížení klienta. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen naprosté shromáždění pokladů nebo na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru.
19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedoložila, že při sjednávání smlouvy postupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), z něhož lze dovodit, že smlouva není hodnocena jako riziková. Použitý scoringový model ovšem nebyl žalobkyní ve vztahu k reálným příjmům a výdajům žalovaného blíže objasněn. Pokud jde o příjmy žalovaného, ty byly doloženy potvrzením o výši příjmu žalovaného a rovněž z výpisu z účtu za leden 2022. Ve vztahu k pravidelným výdajům žalovaného a jeho aktuálnímu dluhovému zatížení byl doložen toliko výpis z účtu žalovaného za leden 2022, z něhož předně nelze mít za doloženou výši nákladů žalovaného spojených s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a jež nelze ani dle aktuální potřeby ihned snížit. V daném případě dále nebylo možné odhlédnout od skutečnosti, že žalovaný měsíčně vynakládal takřka denně částky v řádu stokorun či nižších řádů tisícikorun na (on-line) sázení. Takto vysoká frekvence on-line sázení podle soudu představuje rizikové chování ze strany žalovaného, nezávisle na tom, že se nejedná o nelegální činnost. Příjmy ze sázkové činnosti nelze považovat za pravidelný příjem, na který je možno se spoléhat, když zisk či výhra zde jsou z větší části založeny na náhodě, pročež je možné, že v některých měsících bude toto sázení generovat pouze finanční ztrátu. Žalobkyně byla z tohoto důvodu povinna zvlášť obezřetně posoudit, zda je žalovaný schopen spotřebitelský úvěr při jeho výdajích i celkovému zůstatku na účtu za každý měsíc řádně splatit, a to ze svých pravidelných příjmů plynoucích z pravidelných příjmů, založených nikoliv na náhodě. Neměla se proto spoléhat na výpis z účtu žalovaného pouze za jeden měsíc, kdy tak nebylo zřejmé, zda se jednalo o pravidelné chování žalovaného.
20. S ohledem na shora uvedené proto soud uzavřel, že žalobkyně nedoložila, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, aby mohla následně učinit relevantní závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších případných závazků zbude na základě jeho příjmů, nepocházejících z jiných úvěrů či sázkařské činnosti, taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet po dobu 48 měsíců sjednané měsíční splátky, aniž by se dostával do záporných zůstatků. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu, jak se ostatně žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby domáhala, a to z titulu bezdůvodného obohacení.
21. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný dle karty klienta i vyjádření žalobkyně, které nebylo žalovaným jakkoliv zpochybněno, uhradil celkem 2 273 Kč. Žalovaný proto žalobkyni nadále dluží neuhrazenou jistinu ve výši 7 727 Kč. Soud pro úplnost poukazuje, že schválené oddlužení žalovaného bylo pravomocně zrušeno. Nebylo zde tedy žádného rozhodnutí, kterým by byl soud vázán v tom smyslu, že by byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení. Žalobkyně tak byla oprávněna požadovat dosud neuhrazenou jistinu v rámci tohoto civilního nalézacího řízení.
22. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 26. 2. 2025 do zaplacení, soud poukazuje, že nároky vzniklé z titulu neuhrazené jistiny jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslání předžalobní výzvy, odeslané dle doloženého podacího lístku dne 9. 7. 2025, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy. Žalobkyně proto mohla žádat úrok z prodlení z dosud neuhrazené jistiny v zákonné sazbě ke dni vzniku prodlení žalovaného, tj. ve výši 11,5 % ročně až od 25. 7. 2025 do zaplacení.
23. Jelikož to účastníky nebylo navrhováno a soud sám pro jiný postup neshledal důvody, lhůta k plnění byla uložena jako zákonná třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Tuto dobu soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky, a to při zohlednění skutečnosti, že žalovaný byl v řízení nečinný a soudu tak není ničeho známo o možnostech žalovaného k úhradě přisouzené částky.
24. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl, jak plyne z výroku III. rozsudku, neboť ohledně dané zákonné sazby a po uvedenou dobu nebyl žalovaný v prodlení.
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 2 věta první a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně vzala žalobu zpět nikoliv pro chování žalovaného, a proto procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na její straně. Při určení procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně soud vyšel z výsledné přisouzené částky a částek, které žalobkyně po žalovaném původně požadovala, včetně těch, o které byla žaloba následně vzata zpět, a to včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodování soudu. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 19 127,14 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 7 968,02 Kč, pročež poměr úspěchu účastníků ve věci činí 42 % a 58 %. V řízení tedy byl úspěšnější žalovaný, který byl však po celou dobu nečinný a žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.