Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 115,19 Kč od 18. 1. 2025 do 24. 2. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 000 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 6 464 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 464 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 957 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 464 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne 24. 6. 2024, která byla uzavřena dálkově přes webové stránky [Anonymizováno]. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a poplatkem za [Anonymizováno] ve výši 199 Kč. V rámci druhé až osmé splátky se žalovaný zavázal uhradit úrok v pevné sazbě 735 Kč. Žalovaný do data splatnosti na dluh uhradil částku 2 000 Kč, poté již ničeho. Žalobkyně se proto nyní po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 994 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, tří smluvních pokut po 500 Kč a účelně vynaložených nákladů vymáhání v celkové výši 1 030 Kč Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 115,19 Kč od 18. 1. 2025 do 24. 2. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 464 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení. Svou zákonnou povinnost prověřování bonity žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně naplnila zjišťováním jeho kreditního skóre, využila statistický model a dále kontrolovala žalovaného v registrech NRKI, SOLUS, ISIR, CRIBIS. Úvěruschopnost byla vypočtena dle metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta [Anonymizováno]. [Anonymizováno] žalovaného bylo vypočteno částkou 13 651 Kč a [Anonymizováno] domácnosti žalovaného částkou 7 186 Kč; byl v něm zahrnut měsíční příjem žalovaného 29 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 14 000 Kč, životní mimina členů domácnosti, výdaje na bydlení 15 000 Kč měsíčně, měsíční splátky externích úvěrů činily 7 894 Kč, výše splátky předmětného úvěru byla stanovena částkou 1 360 Kč měsíčně. Žalobkyně takto vyhodnotila, že je žalovaný schopen úvěr splatit v datu splatnosti.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že účastníci dálkovým způsobem podepsali dne 24. 6. 2024 úvěrovou smlouvu, ID žádosti [Anonymizováno], ID klienta [Anonymizováno], žalovaný podepsal smlouvu vložením podpisového kódu do elektronického formuláře na webové stránce [Anonymizováno], kód byl zaslán žalovanému formou SMS. Žalovaný se zavázal poukázat na účet žalobkyně poplatek [částka] k ověření jeho účtu. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 495 Kč. Dále byl sjednán poplatek za [Anonymizováno] ve výši 199 Kč. Úrok ve výši 735 Kč byl zahrnut do 2. až 8. řádné splátky. Celkem se žalovaný zavázal uhradit 20 640 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách ve výši určené ve splátkovém kalendáři. Žalovaný byl v případě prodlení povinen uhradit účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním, jejichž výše byla ke dni podpisu smlouvy stanovena na 300 Kč měsíčně a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky. Současně se smlouvou byl žalovanému předložen Formulář [Anonymizováno], ve kterém byly vysvětleny a popsány základní pojmy a podmínky smlouvy a [Anonymizováno]. Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník žalobkyně.
4. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný v době podpisu úvěrové smlouvy tři kreditní karty, tři sjednané úvěry a tři splátkové úvěry mu byly odmítnuty. Dle karty klienta žalobkyně lustrovala žalovaného v databázi ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS s negativním výsledkem. Žalovaný sdělil, že je zaměstnán s příjmem 29 000 Kč a příjmy dalších členů domácnosti činily 14 000 Kč, má jedno dítě a hradil splátky jiným společnostem ve výši 4 000 Kč. Z listiny „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho kreditního skóre (credit scoringem). K posouzení úvěruschopnosti je využíván statistický model na základě vstupních údajů o žalovaném, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Model je sestaven na základě parametrů zadaných odbornými zaměstnanci, posouzení úvěruschopnosti vykonává automatizovaný systém. Je zohledňován rodinný stav klienta, případná vyživovací povinnost, způsob bydlení atd. Tímto způsobem jsou přezkoumávány příjmy a výdaje žalovaného, k posouzení jsou využívány i částky životního minima a náklady na bydlení dle údajů ČSÚ. Statistický model umožňuje definovat i pravděpodobnou výši příjmu, kterou bude žalovaný schopen dosahovat.
5. Dle opisu výpisu proplacení smlouvy žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 15 000 Kč dne 24. 6. 2024. Podle „výpisu čerpání, splátek a úhrad“ žalovaný na svůj dluh uhradil dne 2. 8. 2024 částku 2 000 Kč v rámci úhrady první splátky.
6. Dopisem ze dne 30. 9. 2024, odeslaným dne 1. 10. 2024, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 3 939 Kč do 30 dnů s tím, že jinak dojde k zesplatnění celého úvěru. K tomu následně došlo oznámením ze dne 15. 11. 2024, kdy dlužná částka činila celkem 19 464 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení zažalované částky předžalobní výzvou ze dne 3. 1. 2025, a to nejpozději do 17. 1. 2025. Výzva byla odeslána prostřednictvím [právnická osoba] dne 6. 1. 2025.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Soud má na základě předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 24. 6. 2024 prostředky dálkové komunikace smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. V režimu daného zákona se jedná o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
11. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání skutečných příjmů žadatele a jeho výdajů na bydlení a zajištění základních životních potřeb a dále na případné splácení dalších úvěrů či jiných závazků. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila pouze potvrzení o provedení ověření bonity klienta a uvedla výsledky dle tvrzené provedené lustrace žalovaného v databázích ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS a dále uvedla, že vycházela z kreditního skóre žalovaného. Skutečnost, že se žalobkyně skutečně zabývala příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného ovšem nebyla dostatečně doložena předložením dokladů dokládající faktické majetkové poměry žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobkyně měla k dispozici informace o tom, že žalovaný skutečně dosahoval příjmu 29 000 Kč měsíčně. Stejně tak nebyl doložen tvrzený příjem dalších členů domácnosti ve výši 14 000 Kč. Navíc, pokud věřitelka nějak zohledňovala při zkoumání bonity žalovaného celkovou příjmovou situaci jeho domácnosti, pak nutno uvést, že smlouvou byl vázán pouze žalovaný a z ničeho neplyne, že by poskytovatel úvěru mohl bez dalšího započítávat do příjmů žalovaného uváděné příjmy domácnosti, když nelze dovodit, že by s touto částkou mohl pravidelně disponovat, a to jak ve smyslu hrazení svých závazků, tak i s ohledem na zajišťování svých životních potřeb. Také výdaje žalovaného na bydlení a domácnost si žalobkyně neověřila, když z ničeho neplyne, že by byly vyžádány doklady od žalovaného ani výpis z účtu. Ve vztahu k některým životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje) se tedy v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z odhadu či částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením.
12. Žalobkyně ani nedoložila mechanismus ověřování příjmů a výdajů žalovaného. Nebylo zjištěno ani vzdělání žalovaného, nic bližšího o jeho životní situaci. Současně nebyly zjištěny bytové poměry žalovaného nezbytné k určení přibližných nákladů na bydlení. Za dané situace nelze z ničeho dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými tvrzeními žalovaného o jeho příjmové a výdajové stránce. Dle názoru soudu nelze relevantně sestavit statistický model bez náležitě ověřených vstupních dat. Posouzení úvěruschopnosti předpokládá individuální posouzení příjmů i výdajů žadatele a tuto kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním statistických údajů či užitím interním ekonomických modelů banky. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli úvěr sdělil, ověřit, respektive objektivně podložit. Údaje o životním minimu či jiné statistické údaje nevypovídají o tom, jaké výdaje má žadatel na bydlení a zajištění základních životních potřeb a dále jaké další konkrétní výdaje má.
13. Jestliže dále žalobkyně odkazuje na Obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví („EBA“), soud nezpochybňuje, že se finanční instituce má takovými pokyny řídit, to ji ale nezbavuje povinnosti jednat v souladu s judikaturou soudů ČR. Tyto neobsahují taxativní výčet všech vhodných postupů ke splnění povinností dotčených subjektů. Na ověřování informací při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, které pokyny blíže nerozvádí, se vztahuje povinnost ověřovat informace poskytnuté spotřebitelem v souladu s požadavky uvedenými v § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nezpochybňuje žalobkyní poukazovaný princip přiměřenosti, avšak trvá na tom, aby při posuzování úvěruschopnosti byla dostatečně ověřena schopnost žalovaného splatit alespoň poskytnutou jistinu, úroky a další sjednané poplatky, které jsou účtovány v případě dodržení data splatnosti.
14. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr v celém jeho rozsahu splatit. Žalobkyně nejednala ani v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, jelikož nedoložila dokumenty týkající se příjmové a výdajové stránky žalovaného. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na vrácení reálně poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. Soud může žalobkyni přiznat právo pouze na vrácení toho, oč jí poskytnutá peněžitá částka přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí žalovaným. Žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž na svůj dluh uhradil 2 000 Kč a zbývá mu tak uhradit (vydat) 13 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy není naopak oprávněný požadavek žalobkyně na požadované poplatky, náklady na vymáhání a smluvní pokutu, a proto soud výrokem II. žalobu zamítl co do částky 6 464 Kč jdoucí nad rámec poskytnuté a dosud neuhrazené jistiny.
15. Částečně důvodným shledal soud požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení v souladu s § 1970 o. z. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem, do kterého měl dlužník na základě výzvy žalobkyně plnit. Žalobkyně předloženým dokladem o odeslání zásilky doložila, že předžalobní výzvou ze dne 3. 1. 2025 vyzvala žalovaného k plnění nejpozději do 17. 1. 2025. Oprávněným je tudíž nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 000 Kč od 18. 1. 2025 do zaplacení. Soud v souladu s žalobním návrhem zavázal žalovaného k úhradě kapitalizovaného zákonného úroku za dobu od 18. 1. 2025 do 24. 2. 2025 v požadované výši 115,19 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 2. 2025 do zaplacení. Co do požadovaných úroků z prodlení z částky 6 464 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, ohledně níž žalovaný nebyl v prodlení, je žaloba nedůvodná a soud ji v uvedeném rozsahu zamítl, jak rovněž plyne z výroku II. tohoto rozsudku.
16. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku včetně příslušenství zaplacení částky 21 262,16 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 14 239,24 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 67 % a z 33 % neúspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměnou za zastupování účastníka advokátem ve výši 1 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu – předžalobní výzva k plnění a žaloba včetně jejího doplnění, které soud považoval za jeden úkon právní služby, neboť tam uvedená tvrzení měla a mohla být součástí samotné žaloby). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 2 815 Kč. Žalobkyni nicméně přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 34 %, tedy 957 Kč. Jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně v obdobných věcech (viz řízení vedená u tohoto soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), soud ve věci aplikoval § 14b uvedené vyhlášky.
17. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně jako lhůtu k plnění stanovenou v předžalobní výzvě, od níž se odvíjí prodlení žalovaného, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení pasivní, pročež soudu není známo ničeho o jeho aktuálních finančních možnostech.