Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 184,97 Kč, a to dnů 7 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 20 296,11 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 481,08 Kč od 10. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 481,08 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovanou dne 9. 6. 2023 uzavřela její právní předchůdkyně, společnost [Anonymizováno] pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaná celkem čerpala prostředky v částce 32 620 Kč. Na základě uvedené smlouvy žalované vznikl dluh ve výši 25 481,08 Kč sestávající z dlužné jistiny 6 894,58 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 2 141,45 Kč a z úroku ve výši 16 445,05 Kč. Žalovaná byla povinna dlužnou částku vrátit do 9. 1. 2025. Celkově na svůj dluh uhradila celkem 27 435,03 Kč v období od 21. 7. 2023 do 25. 11. 2024. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá po žalované úhrady jistiny ve výši 25 481,08 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z uvedené částky od 10. 1. 2025 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného splatit úvěr byla posuzována jeho lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Klientům je ponechána 10% rezerva mezi příjmy a výdaji mimo splátku, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu, tj. částce 4 860 Kč. Na základě provedené lustrace věřiteli nevznikly pochybnosti ohledně platební schopnosti žalované.
2. Žalovaná k zažalovanému nároku uvedla, že si je vědoma svého dluhu vůči [Anonymizováno], ale nemá k dispozici smlouvu, proto nezná dlužnou jistinu, úrok ani celkovou dlužnou částku. Společnost [Anonymizováno] nedala žalované vědět ani po opakovaných urgencích, že pohledávku postoupila na stávající žalobkyni. Současně požádala o splátkový kalendář věřitele, ať je to kdokoliv. Na jednání soudu pak doplnila, že si již nevybavuje, zda před sjednáním úvěru ze dne 9. 6. 2023 dokládala jakékoliv doklady o své majetkové situaci. V případě navýšení úvěrového rámce se pouze zvolila požadovaná částka.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavila pouze žalovaná, žalobkyně se z něj řádně omluvila. Na jednání bylo provedeno dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, na jehož základě zjistil soud následující skutkový stav.
4. Mezi žalovanou a společností [Anonymizováno] byla dne 9. 6. 2023 podepsána úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 10 000 Kč a částkou prvního čerpání 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem v sazbě 146,949 % ročně - tj. výši 7 959,74 Kč v jednom roce, a to stanovenými alespoň minimálními splátkami, které tvoří (a) 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za výběr, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Dodatkem o navýšení úvěrového limitu ze dne 2. 8. 2024 došlo ke sjednání nové výše úvěrového limitu ve výši 13 000 Kč. Smlouva byla sjednána prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno]. Nedílnou součástí smlouvy byly standardní podmínky úvěrové smlouvy. Žalované byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru.
5. Z doložené listiny „[Anonymizováno] “ a „[Anonymizováno] “ plyne, že žalovaná čerpala celkem částku 32 620 Kč.
6. Právní předchůdkyně rovněž vystavila vůči žalované fakturu č. [hodnota] na částku 25 536,6 Kč se splatností dne 9. 1. 20257. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení s Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021 a seznamem postoupených pohledávek (obsahujících jméno žalované) byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisy ze dne 14. 2. 2025 bylo žalované oznámeno jednak postoupení pohledávky a jednak byla vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů; upomínka mu byla odeslána téhož dne.8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2395 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] a žalovaná podepsaly prostřednictvím prostředků dálkové komunikace dne 9. 6. 2023 smlouvu o úvěru včetně dodatku k této smlouvě ze dne 2. 8. 2024, na základě které byly žalované postupně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 32 620 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k vymáhání dluhu.14. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.15. Žalobkyně v rámci žaloby stručně obecně vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalované, nicméně ani přes výzvu soudu nedoložila žádné údaje či podklady týkající se majetkových poměrů přímo ve vztahu k žalované a nepředložila ani výsledky lustrace žalované v poukazovaných registrech. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací příjmy, základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a rovněž dosavadní dluhové zatížení klienta. Soudem současně musí být přezkoumatelné, že úvěruschopnost byla posuzována, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti předloženy doklady. Jelikož tedy nebylo prokázáno, že ze strany poskytovatele úvěru byla řádně splněna povinnost posoudit úvěruschopnost žalované coby žadatelky o spotřebitelský úvěr, soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, pročež žalobkyni vzniklo právo pouze na zaplacení dlužné jistiny.16. V řízení bylo doloženo, žalovaná toto nikterak nerozporovala, že žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta celkově částka 32 620 Kč, z níž žalovaná vrátila 27 435,03 Kč. Žalovaná proto žalobkyni nadále dluží 5 184,97 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení.17. Co se týče splatnosti dlužné jistiny, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Soud na tomto místě odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), podle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle 87 odst. 1 téhož zákona, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy je projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Soud dále uvedl, že výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.18. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nedošlo mezi stranami ke sjednání dohody ohledně doby plnění, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. určil, aby žalovaná uhradila zbývající část poskytnuté jistiny do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Vyšel přitom z žádosti žalované a její tvrzení, že přisouzenou částku je schopna uhradit právě v této lhůtě. Současně má soud za to, že úhrada přisouzené částky tímto způsobem není nepřiměřeným znevýhodněním žalobkyně.19. S ohledem na shora uvedené a absolutní neplatnost smlouvy je nedůvodný požadavek žalobkyně na zaplacení zbylé zažalované částky jdoucí nad rámec poskytnuté jistiny ve výši 20 296,11 Kč a rovněž úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 481,08 Kč od 10. 1. 2025 do zaplacení.20. Soud na tomto místě rovněž poukazuje, že neshledal důvody pro to, aby jednání odročil. Žalobkyně v rámci své omluvy z jednání uvedla, že pokud nebude možné žalobě zcela vyhovět, nechť je jí poskytnuta přiměřená lhůta k doplnění tvrzení. Tím, že se se žalobkyně k jednání z vlastní vůle nedostavila a ani nepožádala o jeho odročení, zbavila se možnosti být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně posuzování bonity žalované, případně vyvrátit tvrzení uváděná žalovanou. K doložené úvěruschopnosti žalované byla navíc žalobkyně již dříve písemně soudem vyzvána. Žalobkyně musela být současně srozuměna s tím, že na tomto jednání bude uskutečněna zákonná koncentrace řízení a poskytnuta koncentrační lhůta do konce tohoto jednání. Žalobkyně by se tak po tomto jednání již ani nemohla odvolávat na další skutečnosti či důkazy s výjimkou těch, které nemohla bez své viny uplatnit do konce prvního jednání ve věci.21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož účastníci měli v řízení pouze částečný úspěch. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně příslušenství, které žalobkyně požadovala po žalované ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Je zcela zjevné, že v řízení byla úspěšnější žalovaná, která však žádné náklady řízení nepožadovala, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.