Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

27 C 206/2024

Soud: Okresní soud v HodoníněDatum rozhodnutí: 30. 10. 2024Č. j.: 27 C 206/2024-30Samosoudkyně: Mgr. Jana Aulická Ph.D.Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 3. 2025Předmět řízení: zaplacení 19 423,16 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSHO:2024:27.C.206.2024.1
insolvencezastavení řízení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (9) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 5 000 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 600 Kč od 14. 11. 2023 do 8. 10. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 600 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 11 823,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 873,89 Kč, úroku ve výši 20,79 % ročně z částky 9 460,16 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 525,58 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 460,16 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 860,16 Kč od 14. 11. 2023 do 8. 10. 2024 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 860,16 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 19 423,16 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 21. 4. 2021, kterou sjednala s žalovanou její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] Před uzavřením smlouvy byla dostatečně hodnocena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Majetková situace žalované byla ověřena z výměru důchodu a sociální podpory. Vůči žalované nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v žádosti svým podpisem stvrdila, že jí poskytnuté informace jsou pravdivé a úplné. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti tvrzení žalované. Na základě dané smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala kromě jistiny zaplatit úrok ve výši 8 059 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za [Anonymizováno] a [Anonymizováno] splácení ve výši 2 762 Kč, a to vše v 78 týdenních splátkách po 287 Kč do 19. 10. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila jen 2 400 Kč. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, proto vzniklo právo na dosud neuhrazenou jistinu ve výši 9 460,16 Kč a poplatky ve výši 9 963 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 873,89 Kč (úrok ve výši 20,79 % ročně z částky 9 460,16 Kč od 20. 10. 2022 do 27. 9. 2023), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 525,58 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 460,16 Kč od 14. 11. 2021 do 27. 9. 2023), úroků ve výši 20,79 % ročně a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně, a to vždy z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 5 000 Kč představující částečné plnění žalované po podání žaloby dne 8. 10. 2024, kterou žalobkyně započetla na dlužný poplatek. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení zastavil v požadovaném rozsahu. Předmětem řízení se tak stal požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny 9 460,16 Kč, poplatku ve výši 4 963 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 525,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 873,89 Kč, úroku ve výši 20,79 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně vždy z částky 9 460,16 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 21. 4. 2021 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 10 000 Kč. Tu se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 12 321 Kč, který představuje úrok ve výši 8 059 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za [Anonymizováno] a [Anonymizováno] splácení ve výši 2 762 Kč, splatit v pravidelných 78 týdenních splátkách ve výši 287 Kč (poslední splátka činila 222 Kč).

5. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalované byly finanční prostředky poskytnuty v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradila celkem 2 400 Kč, naposledy hradila dne 6. 11. 2021.

6. Ze zákaznické karty ze dne 21. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že žije s rodiči a je svobodná. Dále sdělila, že její čistý měsíční příjem činí 8 437 Kč, čisté příjmy domácnosti pak 10 000 Kč měsíčně, tj. celkem 18 437 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje činily 3 000 Kč, žalovaná uvedla, že nesplácí jiné splátky a nemá kreditní kartu ani účet vedený na své jméno. Žalovaná měla dle zákaznické karty žalobkyni doložit výměr důchodu. Žalobkyně předložila rozhodnutí ČSSZ, dle kterého žalovaná pobírá invalidní důchod v částce 8 466 Kč měsíčně. Dle dvou poštovních poukázek byl žalované vyplacen důchod vždy ve výši 8 437 Kč měsíčně.

7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, včetně výzvy k úhradě dlužné částky do 10 dnů, oznámena dopisem ze dne 29. 9. 2023, odeslaným dne 27. 10. 2023.

8. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 1. 3. 2024 předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024, odeslanou téhož dne.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).

16. Povinnost posouzení bonity spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Rovněž je třeba přihlížet k celkové částce, tj. k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Součástí odborné péče je i taková obezřetnost, která poskytovatele úvěru vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení ze strany žadatele.

17. Žalobkyně v rámci žaloby a jejího doplnění vyložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, nicméně v tomto směru předložila pouze žádost o úvěr žalované a doložila, že žalovaná pobírá invalidní důchod ve výši 8 437 Kč měsíčně. Její příjmové poměry tedy nebyly nikterak příznivé, přičemž lze předpokládat, že s ohledem na svůj nepříznivý stav bude mít v tomto směru zvýšené náklady. Soudu z ničeho rovněž neplyne, že by poskytovatel úvěru mohl bez dalšího započítávat do příjmů žalované rovněž příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč, když jakkoliv nelze dovodit, že by s touto celou částkou mohla žalovaná pravidelně disponovat, a to jak ve smyslu hrazení svých závazků, tak i s ohledem na zajišťování svých životních potřeb. Žalobkyně nedoložila, že by si její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala výdaje žalované, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a jež nelze ani dle aktuální potřeby ihned snížit. Nedoložila ani, že by kupř. fakticky provedla lustraci žalované v registrech dlužníků. Naopak se zjevně spokojila s tvrzením žalované, že její toliko odhadované měsíční náklady představuje částka 3 000 Kč, což je ale nedostačující. Pouhé vyplnění částek do jednotlivých kolonek žádosti o spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho, jak byly tyto údaje získány a co vše v sobě zahrnují, nelze považovat za zákonem vyžadovanou odbornou péči poskytovatele úvěru. K otázce bydlení žalovaná uvedla, že žije u rodičů, k čemuž však nebyly doloženy žádné prokazující dokumenty (např. čestné prohlášení ubytovávajícího rodiče). Navíc tato skutečnost sama o sobě neznamená, že osoba žije u svých rodičů zcela zdarma. Byť žalobkyně poukazovala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, podle kterého postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy, ani ze samotné žádosti o úvěr neplyne, že by žalovaná předkládala poskytovateli úvěru jakékoliv doklady týkající se jejích výdajových poměrů.

18. Soud tedy nemá za prokázané, zda a jakým způsobem žalobkyně zkoumala výdajové poměry žalované, aby bylo možné posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované, aby bylo možné konstatovat, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších případných závazků zbude taková částka, aby mohla pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky úvěru. Sama skutečnost, že žalovaná dosahuje podprůměrného příjmu a je závislá na dávkách důchodového pojištění, měla podle soudu vzbudit důvodné objektivní pochybnosti o její schopnosti úvěr řádně splácet. Žalobkyně však soudu nedoložila, že její právní předchůdkyně při sjednání smlouvy činila kroky, kterými by tyto důvodné pochybnosti odstranila. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti narušuje veřejný pořádek.

19. Posuzovanou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou, pročež žalobkyně má vůči žalované právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž na svůj dluh uhradila 2 400 Kč před a 5 000 Kč po podání žaloby, a zbývá jí tak zaplatit (vydat z titulu bezdůvodného obohacení) 2 600 Kč. Soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslání výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 29. 9. 2023, odeslané dle podacího lístku dne 27. 10. 2023, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení do 10 dnů. Při zohlednění, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po jeho odeslání ve smyslu § 573 o. z., žalovaná byla povinna dlužnou částku uhradit do 13. 11. 2023. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení od 14. 11. 2023 do zaplacení, přičemž zohlednil částečné plnění žalované dne 8. 10. 2024, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku.

20. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně jako lhůtu k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě ze dne 29. 9. 2023, od níž se odvíjí prodlení žalované, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení pasivní, pročež soudu nejsou známy její aktuální majetkové poměry a finanční možnosti.

21. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy je žaloba ve zbytku nedůvodná (tedy co do požadavku jdoucího nad rámec neuhrazené jistiny, jednotlivých poplatků, smluvních úroků a úroků z prodlení po dobu a ohledně částky, po kterou a ohledně které žalovaná nebyla v prodlení) a soud ji zamítl v rozsahu zohledňujícím částečné zpětvzetí žaloby vymezeném ve výroku III.

22. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na straně žalované, která plnila až po podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná (s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení tohoto rozsudku), které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací