Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 20. 8. 2024, č. j. [spisová značka], se s účinností od 1. 7. 2025 do budoucna zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud ke dni 30. 6. 2025 zrušil vyživovací povinnost k jeho zletilému synovi – žalovanému. Tato mu byla naposledy stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 8. 2024, č. j. [spisová značka]. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaný k uvedenému ukončil studium a je tedy již schopen se sám živit.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud na základě shromážděných listinných důkazů zjistil, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 8. 2024, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 23. 8. 2024, byl žalobce zavázán přispívat na výživu žalovaného částkou 5 000 Kč měsíčně vždy do 15. dne v měsíci, a to počínaje dnem 1. 9. 2024 do budoucna. Tímto rozhodnutím byl změněn rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 5. 2020 č. j. [spisová značka]. Dle potvrzení o studiu vydaném [adresa]. ze dne 23. 9. 2025 žalovaný studoval na této škole od 1. 9. 2022 do 30. 6. 2025. Dle soudem vyžádané zprávy Úřadu práce ČR, krajská pobočka v [Anonymizováno], kontaktní pracoviště [adresa] ze dne 10. 10. 2025 je žalovaný od 12. 9. 2025 dosud veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Dle soudem vyžádané zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] ze dne 7. 10. 2025 žalovaný nepobírá důchod ani nepojistné sociální dávky.
5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
6. Podle § 163 o. s. ř. platí, že rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.
7. Soud má na základě uvedených listinných důkazů, které hodnotil podle § 132 o. s. ř, za prokázané, že podaná žaloba je důvodná. Žalovaný, který je synem žalobce, ukončil ke dni 30. 6. 2025 studium. V současné době není zaměstnán a je evidován na úřadu práce. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný je již schopen se sám živit. Z ničeho nevyplynulo, že by jeho schopnosti a možnost začít pracovat byly jakkoliv omezené, nebo že by po ukončení studia žalovaného se vyživovací povinnost žalobce opětovně obnovila (kupř. pokračováním ve studiu). Žalovaný tedy s účinností od 1. 7. 2025 již není odkázán na poskytované výživné ze strany žalobce, jehož vyživovací povinnost tudíž zanikla uplynutím dne 30. 6. 2025 (viz § 601 odst. 1 občanského zákoníku). Sám žalovaný přitom žalobcova tvrzení nijak nerozporoval. Soud proto žalobě vyhověl a rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému s účinností od 1. 7. 2025 do budoucna.
8. Soud pro úplnost poukazuje, že po stylistické stránce upravil navrhovaný výrok odlišně od žalobního petitu, přičemž nerozhodoval o něčem jiném, než čeho se žalobce domáhal (k této možnosti viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1 2018, sp. zn. 23 Cdo 4227/2017).
9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Procesně úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.