Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 556,42 Kč, smluvní úrok v kapitalizované výši 1 887,20 Kč, zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 850,20 Kč, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 22 556,42 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 556,42 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 718 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 556,42 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne 25. 8. 2006 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále též „kontokorent“) č. [č. účtu], tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku bankovního účtu, se sjednaným limitem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí překročit povolený úvěrový limit nad sjednanou částku. Poskytnutý úvěr byl žalovaný povinen splatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Po řádném splacení byl oprávněn čerpat úvěr opakovaně. Žalovaný se ve smlouvě o kontokorentním úvěru zavázal hradit smluvní úrok z čerpaného kontokorentu. Žalovaný uvedený limit překročil a na jeho bankovním účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek, který neuhradil ani po výzvách žalobkyně. Žalobkyně proto smlouvu o sporožirovém účtu, jakož i další smlouvy týkající se služeb s tímto účtem spojených, dne 1. 10. 2024 vypověděla a svou pohledávku převedla na evidenční účet určený pro vymáhání. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 22 556,42 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 1 887,20 Kč (12,75 % ročně z částky 22 556,42 Kč od 20. 9. 2024 do 12. 5. 2025), zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 850,20 Kč (12,75 % ročně z částky 22 556,42 Kč od 2. 10. 2024 do 12. 5. 2025), smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 22 556,42 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 556,42 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 12. 1. 2026 sdělila, že při posouzení vycházela z žádosti žalovaného, kde byl uveden jeho příjem ve výši 11 143 Kč, což si žalobkyně ověřila příchozími transakcemi na účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Žalovaný v této žádosti dále uvedl, že nevyživuje žádné osoby, bydlí ve vlastní nemovitosti a jeho výdaje jsou v nulové výši, krom splátek ve výši 1 303 Kč. K částce, jež byla na danou pohledávku dosud žalovaným uhrazena, pak žalobkyně doplnila, že do kladného zůstatku se žalovaný dostal dne 10. 11. 2023 částkou ve výši 1 319,42 Kč, od té doby pak neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 25. 8. 2006 uzavřela žalobkyně s žalovaným, na základě jeho žádosti z téhož dne, smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (kontokorentu) č. [IBAN], na základě níž byl žalovaný oprávněn přečerpat zůstatek na bankovním účtu č. [č. účtu] do limitu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokovou sazbou ve výši 15,90 % ročně, již byla žalobkyně oprávněna měnit podle aktuálních ekonomických a obchodních podmínek, a to do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. V případě, že úvěr včetně úroků i ostatních nákladů úvěru řádně splatí, byl žalovaný oprávněn čerpat jej opakovaně. Pro případ porušení podmínek této smlouvy byla žalobkyně oprávněna právo čerpat úvěr pozastavit a prohlásit veškeré dluhy ze smlouvy za okamžitě splatné. Nedílnou součástí obou shora uvedených smluv se staly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. a Ceník pro soukromou klientelu. Z ceníku poplatků pro soukromou klientelu byla zjištěna cena za vedení účtu, výše účtovaných poplatků za související služby, výše poplatků za výběr hotovosti z účtu a za další služby. Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 11. 2023 – 30. 11. 2023 je zřejmé, že počáteční zůstatek na účtu představoval zápornou hodnotu 13 788,78 Kč, k níž byly následně přičteny, krom jedné příchozí úhrady ve výši 19 429 Kč od [právnická osoba]., další záporné částky – jednalo se o platby kartou, výběry hotovosti z bankomatu a poplatek za vedení účtu. Celkový zůstatek bankovního účtu žalovaného tak na konci měsíce listopadu 2023 představoval zápornou hodnotu 17 968,96 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 12. 2023 – 31. 12. 2023 je zřejmé, že konečný zůstatek na účtu představoval zápornou hodnotu 18 361,40 Kč, neboť k počátečnímu zůstatku byly dále přičteny další záporné částky, a to poplatek za vedení účtu a debetní úrok. Z výpisů z účtu žalovaného za období 1. 1. 2024 – 1. 1. 2025 je zřejmé, že konečný zůstatek na účtu představoval zápornou hodnotu 22 556,42 Kč, přičemž dne 1. 10. 2024 byl tento dluh žalobkyní převeden na evidenční účet pro další vymáhání a dne 1. 1. 2025 došlo ke zrušení účtu.
4. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 10. 8. 2024, který obsahoval poučení o možnosti žalobkyně vypovědět smlouvu o poskytnutí úvěru v případě, že dluh nebude uhrazen ani v dodatečně stanovené lhůtě. Dopisem ze dne 3. 10. 2024 bylo žalovanému oznámeno převedení dlužné částky ve výši 22 948,19 Kč (z toho částka nepovoleného přečerpání ve výši 22 556,42 Kč a částka řádných úroků a úroků z prodlení ve výši 391,77 Kč) na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaný byl vyzván k neprodlené úhradě dlužné částky, přičemž současně byla v dopise obsažena výpověď smlouvy o účtu a dalších dohod o službách s ním spojeným. Tento dopis byl dle dodejky žalovanému doručen dne 26. 10. 2024. Žalovaný byl též vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2025 odeslanou v souladu s doloženým podacím archem ještě téhož dne.
5. Z výpisu poplatků ze dne 8. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný v roce 2023 zaplatil celkem na poplatcích za služby spojené se svým účtem částku 200 Kč a na úrocích částku 2 015,96 Kč. Z výpisu poplatků ze dne 5. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný v roce 2024 zaplatil celkem na poplatcích za služby spojené se svým účtem částku 1 700 Kč a na úrocích částku 2 495,02 Kč. Z podrobného výpisu poplatků zaplacených za účet a z podrobných údajů o úrocích zaplacených v souvislosti s účtem je pak patrné, že částky 2 015,96 Kč a 2 495,02 Kč byly zaplaceny za úroky z kontokorentu.
6. Z doloženého dokumentu označeného jako „Podklady pre súdne konanie“ plyne, že žalovaný k datu 13. 6. 2025 dlužil na jistině částku 22 556,42 Kč, na řádných úrocích 2 028,80 Kč a na úrocích z prodlení 2 017,96 Kč.
7. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný ve své žádosti o poskytnutí kontokorentu uvedl svůj příjem ve výši 11 143 Kč, což zaměstnanec žalobkyně ověřil příchozími transakcemi na účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Žalovaný v této žádosti dále uvedl, že nevyživuje žádné osoby, bydlí ve vlastní nemovitosti a jeho výdaje jsou v nulové výši, krom splátek ve výši 1 303 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2006 do 31. 8. 2006 pak soud zjistil, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem od spol. [právnická osoba]., a to ve výši 11 187 Kč v měsíci červnu 2006, ve výši 11 596 Kč v měsíci červenci 2006 a ve výši 11 028 Kč v měsíci srpnu 2006.
8. Soud v dané věci aplikoval zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) a také zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., který uvedené zákony zrušil, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, řídí dosavadními právními předpisy.
9. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 8. 2006 platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák., který stanoví, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovanému tak byl poskytnut kontokorentní úvěr, který žalovaný neoprávněně přečerpal do výše – 22 556,42 Kč, když měl povolen záporný zůstatek maximálně do výše – 20 000 Kč. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou o kontokorentním úvěru celý záporný zůstatek úvěru dne 1. 10. 2024 zesplatnila, a vznikl jí tak nárok na dlužnou částku ve výši 22 556,42 Kč, smluvní úrok z této částky za období od 20. 9. 2024 do 12. 5. 2025 v kapitalizované výši 1 887,20 Kč při sazbě 12,75 % ročně a v téže sazbě pak za období od 13. 5. 2025 do zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák., který stanoví, že „Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.“ Soud tak přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 22 556,42 Kč v zákonné výši 12,75 % ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) jednak za dobu od 2. 10. 2024 do 12. 5. 2025 v kapitalizované výši 1 850,20 Kč a taktéž za období od 13. 5. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 718 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 903 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), ve znění účinném do 14. 1. 2026, z tarifní hodnoty ve výši 22 556,42 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 315 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11, a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Opakovanost používaného vzoru je soudu známa z jeho úřední činnosti.