27 C 325/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěrovém rámci ze dne [datum]. Účastníci dne [datum] uzavřeli rovněž smlouvu o úvěru na spotřebitelské zboží. Následně byl žalované zaslán tzv. Welcome Pack, ve kterém byl holder s kreditní kartou a informacemi o smlouvě o úvěrovém rámci, přičemž na žádost žalované , spisová značkabyla kreditní karta aktivována. Tímto procesem byla v souladu s úvěrovými podmínkami uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce [částka]. Žalovaná začala revolvingový úvěr čerpat dne [datum] a celkem načerpala [částka]. Žalovaná byla povinna revolvingový úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek spolu se stanoveným úrokem a sjednanými poplatky. Výše každé měsíční splátky byla žalované předem oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou více než tří měsíčních splátek, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně se proto po žalované domáhá dlužných splátek splatných do zesplatnění pohledávky ve výši [částka], doplatku jistiny [částka], smluvní pokuty ve výši 10 % z dlužných splátek ve výši [částka] a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků ve výši [částka], tj. celkem částky [částka]. Dále se žalobkyně po žalované domáhá zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěrovém rámci posoudila úvěruschopnost žalované. Vycházela z historických informací pro Skupinu [právnická osoba]., provedla porovnání žalovanou uváděných údajů o příjmech a výdajích s demografickými, behaviorálními a statistickými údaji dle skóringového modelu žalobkyně. Dále provedla lustraci žalované v bankovních i nebankovních registrech BRKI, NRKI, registru RRS (registr rizikových subjektů [právnická osoba]), registru SOLUS a ostatních registrech a databázích (ISIR, interní black list žalobkyně, interní platební morálka klienta atd.), a to vše s negativními záznamy o žalované. Dotazem do NRKI byly zjištěny existující splátky úvěrů žalované ve výši [částka] měsíčně. Dále byla zkontrolována adresa žalované v evidenci adres obecních/městských úřadů, žalovaná byla lustrována v registru hledaných osob, přičemž žalovaná nebyla hledanou osobou a neměla bydliště na adrese obecného úřadu. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je vdaná a vyživuje jednu osobu. Žalovanou tvrzený měsíční příjem činil [částka] a náklady na bydlení [částka] měsíčně. Žalobkyně do nákladů žalované dále započetla částku životního minima dle zvláštního právního předpisu, konstantu na vyživovanou osobu [částka] měsíčně a rezervu ve výši minimálně 10 % z příjmů. Konkrétní listiny, tj. doklady o příjmech a výdajích žalované ovšem žalobkyně nemá k dispozici. Žalovaná celkem uhradila na dluh ze smlouvy částku [částka], proto vyhodnocení úvěruschopnosti muselo být dle názoru žalobkyně provedeno správně, neboť žalovaná po delší dobu dluh splácela. I pokud by nebyla úvěruschopnost žalované řádně posouzena, je následkem pouze relativní neplatnost smlouvy o úvěrovém rámci.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř.

3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti. Účastníci podepsali smlouvu o úvěru na koupi zboží číslo [IBAN] dne [datum]. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem [částka] jako administrativní pracovník, její výdaje na bydlení činí [částka] měsíčně, bydlí ve vlastním bytě (domě), je vdaná a vyživuje 1 osobu. Dále žalovaná uvedla výdaje na spoření [částka] měsíčně, splátky ostatních úvěrů sdělila ve výši [částka] měsíčně.[právnická osoba] části B) smlouvy byly uvedeny podmínky Smlouvy o úvěrovém rámci. Na základě smlouvy o úvěrovém rámci měla žalobkyně poskytnout žalované na dobu neurčitou bezúčelový úvěr prostřednictvím kreditní karty. Smlouva o úvěrovém rámci nabývala účinnosti okamžikem udělení souhlasu žalované s aktivací jí poskytnuté kreditní karty. Celková výše úvěrového rámce byla [částka]. Žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce. Z tabulky, která byla přiložena ke smlouvě, soud zjistil, jak se měnila výše úrokové sazby při různé výši čerpání úvěru (od 26,41 % ročně do 19,29 % ročně). Žalovaná byla revolvingový úvěr spolu s úrokem povinna hradit měsíčními splátkami, jejichž výše byla uvedena v tabulce a současně , spisová značkao jejich výši měla být žalovaná informována předem ve výpisu z účtu a v SMS zprávě. Současně žalovaná měla povinnost hradit související poplatky (např. za odeslání SMS zprávy před řádnou splátkou ve výši [částka] a další poplatky dle Sazebníku), které měly být hrazeny spolu se splátkou jistiny a úroku. V případě neuhrazení dlužné částky do data splatnosti, byla žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky. V případě prodlení s úhradou tří a více měsíčních splátek a pokud dluh žalovaná neuhradí ani poté, co bude vyzvána k jeho úhradě do 30 dní, mohla žalobkyně prohlásit jistinu úvěru za okamžitě splatnou. Současně byla žalovaná zařazena do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalované byl poskytnut i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.5. Nedílnou součástí smlouvy o úvěrovém rámci byly i úvěrové podmínky č. 101116CC-F. Dle čl. 5.6 ÚP, za oznámení o okamžité splatnosti úvěru byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník k úvěrovým podmínkám, ze kterého soud zjistil výši dalších účtovaných poplatků.6. Z výpisů z úvěrového účtu z data [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] soud zjistil, že žalovaná čerpala revolvingový úvěr. Stanovené splátky ovšem nesplácela řádně a včas, ke dni [datum] neuhradila 5 splátek.7. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná celkem na úvěru z úvěrového rámce vyčerpala částku [částka]. Úvěr z úvěrového rámce začala čerpat dne [datum], žalovaná stanovené splátky nesplácela řádně, dluh ze smlouvy byl proto zesplatněn ke dni [datum]. Žalovaná na dluh ze smlouvy zaplatila nepravidelnými platbami celkem [částka] do [datum], poté neuhradila ničeho (viz sloupec „platba“).8. Žalovaná byla upozorněna na neuhrazené splátky přípisy ze dne [datum], [datum] a [datum], kterými byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky. Z důvodu prodlení žalované s úhradou měsíčních splátek, byl úvěr zesplatněn ke dni [datum] a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky [částka] do 20 kalendářních dnů od data vystavení dopisu dne [datum]. Dopis byl žalované odeslán dne [datum]. Žalovaná byla vyzvána k plnění i předžalobní upomínkou ze dne [datum], a to nejpozději do 7 dnů od odeslání upomínky. Upomínka byla odeslána téhož dne.9. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k podepsání smlouvy o úvěrovém rámci, která představuje smlouvu o úvěru, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“): „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši úvěrového rámce [částka], úvěr byla žalovaná povinna vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky v měsíčních splátkách. Na celkem poskytnutou dlužnou částku [částka] žalovaná uhradila celkem [částka]. Zároveň je nutné konstatovat, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně smlouvu se žalovanou podepsala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná jako podnikatel nevystupovala. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení , spisová značkaúvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na plně ustálenou judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 20-18, sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-679/18, OPR-Finance). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.13. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně nepředložila žádné doklady a pouze uvedla, že vycházela z kreditního skóre žalované při posuzování příjmové a výdajové stránky žalované. Skutečnost, že by se žalobkyně skutečně zabývala příjmovou a výdajovou stránkou žalované, nebyla nijak doložena, když ve smlouvě o úvěrovém rámci bylo pouhé konstatování, že žalovaná má příjem [částka] měsíčně, výdaje na bydlení [částka] měsíčně, výdaje na spoření [částka] měsíčně a výdaje na splátky jiných úvěrů [částka] měsíčně. Žalobkyně však nedoložila, že by tyto položky ověřovala, když nebylo ani doloženo, že by žalobkyně lustrovala žalovanou v registrech dlužníků, ani zda byly žalobkyní ověřovány již existující úvěry žalované. Žalobkyně soudu pouze sdělila, že lustrací žalované v NRKI zjistila, že splácí existující úvěry splátkami ve výši [částka] měsíčně. Žalobkyně neověřila ani skutečnost, že zaměstnanecký poměr žalované existuje ani a na jak dlouho byl sjednán atd. Porušení povinnosti posuzovat úvěruschopnost žalované s odbornou péčí se projevilo tak, že si žalobkyně neopatřila ani potvrzení o příjmu žalované, přičemž předobrazem porušení povinnosti bylo i neověřené tvrzení žalované o zaměstnaneckém poměru jako zdroji jejích příjmů. Rovněž se žalobkyně měla zabývat výší výdajů žalované na bydlení a na živobytí, které byly uvedeny v nestandardně nízké výši. Výdaje žalované na bydlení nelze mít za ověřené, přestože zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a nelze je v případě potřeby ihned snížit. Náklady na bydlení jsou významnou položkou rozpočtu spotřebitele a jejich ověření není spojeno s nepřiměřenými překážkami, když je možno snadno provést fotografii /kopii nájemní smlouvy či dokladu SIPO i pouze prostřednictvím mobilního telefonu. Žalobkyně ani nedoložila výpis z katastru nemovitostí. Žalobkyně vzala bez dalšího v rozporu s požadavkem odborné péče za platný žalovanou uvedený údaj o měsíčních výdajích v celkové výši [částka]. Ve vztahu k jiným životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje) se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci, totéž ale nelze tvrdit o nákladech na bydlení. Takové posouzení úvěruschopnosti žalované soud považuje za nedostatečné. , spisová značkaŽalovaná přitom měla být schopna úvěr splatit z příjmu ze zaměstnání, a nikoliv z dalších posléze sjednaných úvěrů, v opačném případě nelze konstatovat, že je úvěruschopná. Proto skutečnost, že žalovaná po dobu několika let úvěr splácela nemusí znamenat, že jej splácela z příjmů ze zaměstnání a že její úvěruschopnost byla řádně ověřena.14. Žalobkyně se úvěruschopností žalované dostatečně nezabývala, resp. nedoložila, že tak učinila s odbornou péčí. Soud si je vědom toho, že § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení spotřebitele, a na straně druhé i základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.15. Žalobkyně v žalobě uvedla, že vycházela z údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti žalovanou sdělených informací s odkazem na zásadu § 4 o. z., který stanovuje, že „každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní v právním styku může důvodně očekávat.“ Co se týče samotné listiny úvěrové smlouvy, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že žalovaná svým podpisem stvrzuje, že informace jí uvedené o příjmech a výdajích jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje, popř. mohou zkreslit i výši svého příjmu. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má zákonem dánu jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a poskytovatel spotřebitelského úvěru se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se poctivost dlužníka. [adresa] ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Jak kupř. konstatoval Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], „(s)oučástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Současně soud poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU (čtvrtého senátu) ze dne [datum] ve věci C-449/13, CA Consumer Finance proti [jméno FO], ve kterém bylo konstatováno, že „článek 8 odst. 1 směrnice musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že „nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“16. Dále žalobkyně doložila rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve Stockholmu ze dne [datum], ve věci 5868-16, Úřad pro ochranu spotřebitele proti [právnická osoba] Hennes & Mauritz Sverige AB, kterým však není zdejší soud vázán.17. Jestliže žalobkyně tvrdí, že využila statistické modely, nebylo objasněno, jakým způsobem dospěla žalobkyně ke skutečnosti, že žalovaná bude schopna úvěr hradit. Rovněž dle názoru soudu nelze relevantně sestavit statistický model bez náležitě ověřených vstupních dat, tj. skutečné a reálně dosahované výše výdělků žalované a členů její rodiny a jejích výdajů (když nebyly prokázány bytové poměry a jiné životní náklady žalované). Za dané situace nelze z ničeho dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými tvrzeními žalované o její majetkové situaci. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěrovém rámci dostála , spisová značkasvé povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr v celém jeho rozsahu splatit. Žalobkyně nejednala ani v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,“ jelikož nedoložila dokumenty o příjmové a výdajové stránce žalované (popř. i její domácnosti). Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.18. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla ze strany žalobkyně poskytnuta částka ve výši [částka] a žalovaná zaplatila do [datum] celkem [částka], jak bylo prokázáno přehledem plateb pro smlouvu. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku [částka] ve smyslu §§ 2991 a 2993 o. z. Ve zbytku požadavku žalobkyně na zaplacení úvěrových splátek do dne zesplatnění a jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty [částka], poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků [částka], pak není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěrovém rámci, jak bylo konstatováno výše.19. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení pouze z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Datum splatnosti do [datum] jako lhůtu k plnění dluhu žalovanou soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla zcela pasivní, a to ačkoliv byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 20 kalendářních dnů od data vystavení výzvy ze dne [datum], tj. do [datum]. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbylé požadované částky úroku z prodlení soud žalobu zamítl, neboť žalovaná ohledně ní nebyla v prodlení.20. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně jako lhůtu k plnění stanovenou žalobkyní v oznámení o zesplatnění výzvě, od něhož se odvíjí prodlení žalované, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky.21. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť ve věci byla vyjma nepatrné části úspěšná žalovaná, ze spisu se však nepodává, že by jí náklady řízení vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.