Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných splátkách ve výši [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka],kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 10,8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukámprávního zástupce žalobkyně, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnut= prostředky splácet společně s úrokem ve výši 10,8 % ročně ve stanovených měsíčních splátkách po [částka]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované na základě její lustrace v externích registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využila ekonomický model vycházející ze statistických dat, ve kterém byla zohledněna částka životního minima, splátky žadatelky a její očekávané minimální náklady na bydlení. Výpisem z bankovních účtů žalované bylo zjištěno, že v měsících leden, březen a duben 2022 disponovala částkou ve výši nejméně [částka], velké množství plateb představovaly tzv. zbytné čí jednorázové výdaje. Žalovaná na úvěr uhradila do [datum] celkem [částka]. Jelikož svůj dluh řádně nesplácela, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dosud neuhrazené jistiny [částka], poplatků za pojištění ve výši [částka] (4 x [částka]), nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka] (3 x [částka]). Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 10,8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu dne [datum] se nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Současně s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci soud nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání.
3. Soud na nařízeném jednání provedl dokazování listinnými důkazy a zjistil tento skutkový stav.
4. Žalobkyně a žalovaná podepsaly prostřednictvím SMS kódu „Smlouvu o účelovém úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota].“ Po přečtení smlouvy byl žalované na mobilní telefon zaslán SMS kód, který žalovaná vložila do internetového formuláře, čímž smlouvu odsouhlasila. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], z něhož částka [částka] měla být žalovanou použita na splacení 3 předchozích závazků a částka [částka] představovala bezúčelový úvěr. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 10,8 % ročně v měsíčních splátkách po [částka]. Dále se zavázala hradit pojistné ve výši [částka] a současně se poplatky za doplňkové služby. V případě prodlení žalované s úhradou splátek byla sjednána povinnost hradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši [částka] měsíčně a smluvní pokutu ve výši [částka] za každou dlužnou splátku. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, dle kterých žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit, pokud bude žalovaná dlužit 2 a více splátek, nebo bude v prodlení se splátkou déle než 3 měsíce.
5. Z „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta “ bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je vdaná, nemá děti a bydlí ve vlastním domě/bytě. Sdělila příjem [částka] měsíčně ze zaměstnání, příjem ostatních členů domácnosti činil [částka] měsíčně. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik bylo zjištěno, že žalovaná byla lustrována v registrech NRKI, MVCR, ISIR, CEE, JAP_PUJCKA (japonská půjčka). Z tabulky posuzování úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že žalobkyně vzala v úvahu příjem žalované ve výši [částka], její domácnosti ve výši [částka], normativní náklady na bydlení ve výši [částka] měsíčně, životní minimum žalované [částka], životní minima členů domácnosti [částka] měsíčně. Zohlednila také splátky jiných úvěrů žalované ve výši [částka] měsíčně, z toho částka [částka] připadala na konsolidované úvěry.
6. Dle „úvěrové zprávy“ měla žalovaná v době uzavření smlouvy sedm závazků, z toho dva splátkové, jeden nesplátkový a čtyři kreditní karty. Čtyři žádosti o úvěr nebo o kreditní kartu jí byly odmítnuty.
7. Z předložených výpisů z bankovního účtu žalované za leden, březen a duben 2022 bylo zjištěno, že žalovaná obdržela mzdu ve výši [částka], [částka] a [částka]. Konečný zůstatek účtu činil v uvedených obdobích [částka], [částka] a minus [částka]. Z výpisů je zřejmé, že žalovaná měla vícero účtů, z nichž čerpala úvěr a následně ve prospěch kterých úvěr splácela. V březnu postupně načerpala úvěry v částce přesahující [částka] a v dubnu pak [částka]. Z účtu bylo v průběhu března a dubna pravidelně hrazeno několik splátek úvěrů (spotřebitelské úvěry, hypotéka a splátka kreditní karty) v řádech desetikorun až tisícikorun (v jednom případě [částka] dne 11. 4.). Žalovaná prováděla platby prostřednictvím bankomatu a také opakovaně převáděla částky na další účty (bez zprávy pro příjemce). Jinak byly z účtu za sledované období prováděny běžné nákupy zpravidla v řádu stokorun či nižších řádu tisícikorun (v řádu jednotek za tři měsíce) a ve dvou případech výběry peněz prostřednictvím bankomatu ([částka]).
8. Z listiny s názvem „posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované zjišťováním jejího kreditního skóre (credit scoringem). K posouzení úvěruschopnosti byl využíván statistický model na základě vstupních údajů o žalované, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Model byl sestaven na základě parametrů zadaných odbornými zaměstnanci, posouzení úvěruschopnosti vykonává automatizovaný systém. Je zohledňováno rodinné postavení, případná vyživovací povinnost, příjem partnera atd. Tímto způsobem jsou přezkoumávány příjmy a výdaje žalované, k posouzení jsou využívány i částky životního minima a náklady na bydlení dle údajů ČSÚ. Statistický model umožňuje definovat i pravděpodobnou výši příjmu, kterou bude žalovaná schopna dosahovat. V modelu jsou zohledněna statistická data, empirická a odborná zkušenost žalobkyně.
9. Z „výpisu čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala dne [datum] v částce [částka]. Na dluh uhradila celkem [částka] do [datum].
10. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy z důvodu prodlení s úhradou splátek. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání i předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum], která byla dle podacího archu žalované odeslána dne [datum].
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru bylo náležitě zkoumat to, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splatit. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
16. Soud na základě předložených důkazů shledal, že faktické majetkové poměry žalované nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně relevantně ověřeny a posouzeny, a to zvláště při zohlednění výše poskytovaných peněžních prostředků, výše měsíční splátky úvěru i doby splácení. Příjmy žalované plynoucí z jejího pracovního poměru byly přezkoumány výpisem z jejího účtu, kam byla mzda poukázána. Naopak není zřejmé, zda si žalobkyně nějak ověřovala údaje sdělené žalovanou ohledně majetkových poměrů její domácnosti a ani jakou roli tyto údaje hrály při posuzování bonity žalované splácet úvěr, a to bez zjištění, jakou měrou by se tito členové domácnosti měli fakticky podílet na splácení dluhu žalované.
17. Při posuzování výdajů žalované vycházela žalobkyně nikoli z reálných životních nákladů žalované, nýbrž z částek představujících životní minimum a z normativních nákladů na bydlení, které zohlednila jen při stanovování limitu nejvyšší měsíční splátky ve vztahu k domácnosti žalované. Žalobkyně vyšla z tvrzení žalované, že žije ve vlastním domě, aniž by toto bylo doloženo, a aniž by bylo ověřeno, jaké výdaje reálně žalovaná ve vztahu k bydlení vynakládá. Náklady spojené s bydlením, ať již vlastním nebo nájemním, přitom zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a nelze je dle potřeby ihned snížit. Tento náklad (ať ve vztahu k SIPO, energiím apod.) ovšem nikterak z přehledu pohybů na účtech žalované neplyne. Žalobkyně vyšla z odhadu nákladů, ten je však podle soudu namístě činit u takových dat, které není možné u spotřebitele zjistit nebo snadno ověřit, nebo které lze v případě potřeby snížit a tyto se tak mohou v různých měsících lišit. Žalobkyně přitom jistě mohla majetkové poměry žalované alespoň částečně dokumentárně ověřit a vyžádat si od ní např. výpis z katastru nemovitostí, SIPO, potvrzení o výši příjmu ostatních členů domácnosti atd. Tento postup není postačující, neboť statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze přizpůsobit aktuální finanční situaci. Tyto další náklady z výpisů z účtu totiž také nelze mít za plně prokázané, neboť za tři měsíce se nákupy za potraviny, drogerii či ošacení apod. vyskytují ve výpisech z účtu žalované jen v řádu jednotek, což je v rozporu s obecnou zkušeností. Podstatné také je, že bylo zjištěno, že žalovaná má další aktivní závazky, z výpisů z účtu plyne, že opakovaně čerpala (mimo jiné z úvěrového účtu) různé částky a rovněž podstatná část výdajů žalované představovala splácení různých závazků. Pouhý příjem ze zaměstnání tedy žalované zjevně nestačil k pokrytí jejich výdajů a ty musely být kompenzovány dalšími spotřebitelskými úvěry Zůstatky na účtu ke konci měsíce byly buďto v záporné nebo nepatrné kladné hodnotě. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalobkyně disponovala informací, že žalovaná má nemalé dluhy, když z poskytnutého úvěru měla být částka [částka] užita na splácení tří závazků žalované.
18. Všechny tyto skutečnosti měly v žalobkyni vzbudit důvodné pochybnosti o její bonitě a o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 120 měsíců částky [částka] a [částka]. Žalobkyně byla proto povinna zvlášť obezřetně posoudit, zda je žalovaná schopna úvěr (celkem se přitom zavázala vrátit [částka] a pojistné při 120 splátkách ve výši [částka]) při jejích výdajích a celkovému zůstatku na účtu za každý měsíc řádně splatit. Žalobkyně si kupř. měla za této situace vyžádat další informace či doklady od žalované, a to např. výpis z účtu za delší časové období, doklady o reálných výdajích, doklady o sjednaných úvěrech atd., aby rozptýlila pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Pokud tak neučinila a žalované spotřebitelský úvěr poskytla, nejednala s odbornou péčí a zjevně tak nemohla učinit závěr o tom, že sjednáním posuzované smlouvy nezavádí žalovanou do dluhové spirály.
19. Jestliže žalobkyně tvrdí, že využila statistické modely, pak nebylo objasněno, jakým způsobem dospěla žalobkyně k přesvědčení o schopnosti žalované splatit celý úvěr. Ve vztahu ke shora řečenému lze doplnit, že nelze relevantně sestavit statistický model bez náležitě ověřených vstupních dat, tj. skutečné a reálně dosahované sumy příjmů a výdajů žalované, příp. členů její domácnosti, pokud se mohou podílet na zvýšení příjmů anebo snížení výdajů žalované Rovněž nemohly být statisticky přesně stanoveny výdaje (zejména na bydlení), když ani nebyly ověřeny bytové poměry a potřeby žalované. Žalobkyně vycházela rovněž z toho, že žalovaná nemá žádnou vyživovací povinnost, přitom z výpisu z účtu plyne, že žalovaná ve dvou měsících poukázala ze svého účtu platbu označenou jako „výživné od [jméno FO] “, aniž by byl blíže osvětlen důvod této platby. Mechanismus ověřování úvěruschopnosti tedy nemůže založit závěr soudu o dostačeném zkoumání úvěruschopnosti žalované.
20. Z výše uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně zkoumala majetkové poměry žalované jen částečně, a přitom nevyhodnotila dostatečnost zjištěných údajů a při posuzovaném množství podkladů nemohla oprávněně usoudit, že zde nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet po dobu deseti let pouze z jejích příjmů, nikoliv prostřednictvím čerpání dalších úvěrů.
21. Z uvedených důvodů soud posoudil předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka], z nichž žalovaná na dluh uhradila [částka], pročež žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu §§ 2991, 2993 o. z. nadále dluží [částka]. Částečně důvodným shledal soud i požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, do kterého byl dlužník povinen plnit na základě výzvy. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení doloženou předžalobní výzvou ve lhůtě do 7 dnů od sepsání výzvy dne [datum], tj. do [datum]. Předžalobní výzva byla žalobkyni odeslána dne [datum], v souladu s § 573 o. z. platí, že zásilka byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. Podle soudu by bylo nepřiměřeným žádat po žalované, aby vydala bezdůvodné obohacení již v den doručení předžalobní výzvy. Soud proto stanovil lhůtu k plnění nikoliv 7 dnů od sepsání výzvy, ale od jejího doručení žalované. Ta tak měla vydat bezdůvodné obohacení do [datum] a jelikož tak neučinila, soud vázal počátek prodlení žalované na den následující, tj. [datum]. S ohledem na žalobní petit a kapitalizaci příslušenství soud žalobkyni přiznal nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] a dále navazující zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
22. Ve zbytku nároku žalobkyně ohledně částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 10,8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, tedy co do částky jdoucí nad rámec neuhrazené jistiny, co do účelně vynaložených nákladů na vymáhání a smluvní pokuty), smluvního úroku a dále úroků z prodlení z částky a z doby, ohledně níž žalovaná nebyla v prodlení, soud žalobu zamítl s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku.
23. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalované ke dni vyhlášení tohoto rozsudku zaplacení částky [částka], přičemž jí bylo soudem přiznáno [částka]. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 71 % a z 29 % neúspěšná. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dní započetí každého úkonu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání) a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (sepis předžalobní výzvy) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do [datum] a jedné paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od [datum]. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ohledně posuzování bonity klienta, neboť se jednalo o tvrzení, která měla být již součástí samotné žaloby. V souvislosti s cestou realizovanou k jednání soudu dne [datum] žalobkyni přísluší náhrada ve výši [částka] za 142 ujetých km na trase [adresa] a zpět ([částka] za litr paliva při průměrné spotřebě 4,3 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v částce [částka] za celkem [hodnota] půlhodiny à [částka] podle § 14 a. t. Dohromady přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení (včetně 21% DPH z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů, promeškaného času a cestovních nákladů) ve výši [částka]. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího procesního úspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 42 % celkových nákladů, tedy [částka].
24. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud může stanovit lhůtu k plnění delší, nežli jsou 3 dny. S přihlédnutím na výši přisouzeného plnění a ke zjištěným majetkovým poměrům žalované (byť tyto nejsou aktuální) lze mít za to, že pro žalovanou nemusí být zcela bezproblémové jej uhradit v zákonné třídenní lhůtě, a proto uložil, aby žalovaná přisouzené plnění uhradila žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši [částka] pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení a dále, aby přisouzené náklady řízení uhradila ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Soud je přesvědčen, že se zde nejedná o nepřiměřené zvýhodnění žalované, pročež lze současněv této výši.