27 C 67/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na základě které poskytla žalovanému částku [částka] na jeho účet. Žalovaný následně požádal o navýšení zápůjčky, pročež mu žalobkyně dne [datum] poskytla další prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši [částka]. Jistina i poplatek byly splatné dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil jen [částka], kterou žalobkyně započetla na požadovanou smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně následně uvedla, že žalovaný uhradil celkem [částka] platbami od 20. 20. 2023 do [datum]. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz; žalovaný vložil do elektronického formuláře PIN kód, který mu předtím zaslala žalobkyně. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně po žalovaném požadovala částku jistiny a poplatku ve výši [částka], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] za 4 zaslané upomínky a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, majetkových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným měsíčním příjmem [částka], současně doložil, že jeho průměrný měsíční příjem činil [částka]. Rovněž uvedl, že jeho měsíční výdaje činily [částka], což je částka vyšší než částka nezabavitelného minima [částka] měsíčně. Dále sdělil, že je svobodný, bezdětný a bydlí u rodičů.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný podepsal smlouvu vložením PIN kódu, který mu byl zaslán na jeho mobilní telefonní číslo, do elektronického formuláře na stránkách žalobkyně www.[Anonymizováno].cz. Ve smlouvě se účastníci dohodli na poskytnutí částky [částka]. Žalovaný se vedle jistiny zavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka]. Splatnost byla sjednána do [datum]. Ve smlouvě bylo stanoveno, že každá výzva k úhradě je zpoplatněna částkou [částka]. V případě prodlení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Účastníci dále dne [datum] prostředky dálkové komunikace sjednali Dodatek ke smlouvě o úvěru č. O401118386, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostně další finanční prostředky ve výši [částka] s tím, že celková výše zápůjčky bude činit [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za navýšení zápůjčky ve výši [částka], pročež celkový poplatek činil [částka]. Tato zápůjčka i poplatek za navýšení zápůjčky byly splatné rovněž dne [datum].

5. Z výpisu z pohybu na bankovním účtu žalobkyně plyne, že žalovanému byla dne [datum] poukázána na jím určený účet částka [částka] a dne [datum] pak částka [částka].

6. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil základní informace k poskytnutí zápůjčky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou mu dne [datum], jej žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky [částka] do tří dnů.

7. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že jeho čistý příjem za květen 2023 činil [částka] a za červen 2023 pak [částka]. De dni [datum] nebyla vůči žalovanému vedena žádná exekuce ani nebylo zahájeno insolvenční řízení.

8. Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel bezhotovostně částku [částka]. Smlouva včetně jejího dodatku byla mezi účastníky uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. Ke kontraktaci smlouvy ze strany žalovaného došlo způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořený zadáním jedinečného verifikačního [Anonymizováno] kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [incidenční spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).14. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji žalovaný sjednal z pozice podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele.15. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak i přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení žalovaného. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.16. Žalobkyně v žalobě popsala, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Soud vzal za prokázané, že příjem žalovaného byl zkoumán a ověřen na základě dvou předložených výplatních pásek. Soud ovšem nemá za prokázané, že by se žalobkyně dostatečně zabývala reálnými výdaji žalovaného, když ani přes výzvu soudu svá tvrzení nepodložila co do skutečných výdajů žalovaného žádnou listinou. Naopak vyšla jen z údajů sdělených žalovaným ohledně jeho výdajů, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly nějak reálně ověřovány, vyjma doložení, že proti žalovanému nebylo vedeno exekuční ani insolvenční řízení. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovaným, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. [adresa] ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem. Podle soudu je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o jeho stávající dluhové zatížení a o reálnou výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby, kterou obecně nelze ani operativně snížit, a bude požadovat, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil; v tomto případě např. výpisem z bankovního účtu žalovaného nebo čestným prohlášením, že žalovaný opravdu žije u svých rodičů, kterým na bydlení buďto nepřispívá ničeho, nebo určitou pravidelnou částkou. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Žalobkyně nemůže vycházet ani z částky nezabavitelného minima, která ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru a nedává žádný přehled o skutečných výdajích spotřebitele. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Předložená smlouva o zápůjčce je tedy absolutně neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z.17. Žalobkyně tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši [částka] ([částka] + [částka]), z nichž žalovaný dle žalobkyní doloženého přehledu plateb uhradil [částka], pročež soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni uhradil [částka]. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem, do kterého byl dlužník povinen věřiteli plnit na základě výzvy k plnění. V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání jistiny) do 3 dnů od doručení předžalobní výzvy, která mu byla odeslána dne [datum]. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že „došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne [datum]. Žalovaný byl proto na základě předžalobní výzvy povinen plnit do tří dnů, tj. do [datum]. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dosud neuhrazené jistiny [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné sazbě 12,75 % ročně platné ke dni vzniku prodlení žalovaného, tj. ke dni [datum].18. Ve zbytku nároku žalobkyně (tedy ohledně částky jdoucí nad rámec neuhrazené jistiny, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky a úroků z prodlení z částky, za dobu a sazby, ohledně které žalovaný nebyl v prodlení) soud žalobu zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, jelikož se jedná o nároky vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy.19. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně jako lhůtu k plnění stanovenou žalobkyní v předžalobní výzvě, od níž se odvíjí prodlení žalovaného, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení pasivní, pročež soudu nejsou známy jeho aktuální finanční možnosti.20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, který by tak měl mít právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady v tomto řízení s ohledem na jeho procesní pasivitu nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.