Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 600 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 9 400,9 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 000,9 Kč od 25. 11. 2024 do 23. 12. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 400,9 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 000,9 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovaným dne 24. 4. 2024 uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku její právní předchůdkyně, společnost [Anonymizováno]. Na základě uvedené smlouvy žalovaný v období od 24. 4. 2024 do 22. 6. 2024 postupně načerpal finanční prostředky v celkové výši 23 600 Kč, které byl povinen vrátit do 24. 11. 2024. Na svůj dluh uhradil celkem 15 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Zažalovaná částka sestává z jistiny ve výši 11 843,33 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč) dle čl. 8.1 standardních podmínek úvěrové smlouvy, ze smluvního úroku za dobu čerpání úvěru ve výši 5 407,57 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 000,9 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného splatit úvěr byla posuzována jeho lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Klientům je ponechána 10% rezerva mezi příjmy a výdaji mimo splátku, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu, tj. částce 4 860 Kč (v doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že tato činí aktuálně 3 410 Kč). Na základě provedené lustrace věřiteli nevznikly pochybnosti ohledně platební schopnosti žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [Anonymizováno]. byla dne 24. 4. 2024 podepsána úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 14 000 Kč a částkou prvního čerpání 6 500 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem v sazbě 146,949 % ročně, a to stanovenými alespoň minimálními splátkami, které tvoří (a) 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za výběr, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, a to do patnácti dnů od data výpisu. Ve smlouvě byl sjednán poplatek z prodlení ve výši 250 Kč coby náhrada účelně vynaložených nákladů v souvislosti s každým prodlením s úhradou měsíční splátky. Smlouva byla podepsána pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno]. Nedílnou součástí smlouvy byly Standardní podmínky úvěrové smlouvy. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru.
4. Dle vyúčtování, splatného ke dni 24. 11. 2024 činila celková dlužná částka k datu splatnosti 18 096,26 Kč. Aktuální povinná celková částka k úhradě pak činila 8 074,54 Kč a sestávala z neuhrazených částek z minulého období a aktuální povinné minimální měsíční splátky.
5. Z doložené tabulky plateb, z jednotlivých výpisů a elektronického formuláře „[Anonymizováno] “ bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 23 600 Kč, a to postupnými výběry v období od 24. 4. 2024 do 22. 6. 2024. Právní předchůdkyni žalobkyně naopak uhradil částku 15 000 Kč, a to platbami ze dne 13. 5. 2024, 12. 6. 2024 a 8. 8. 2024.
6. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení s Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021 a seznamem postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisy ze dne 14. 12. 2024 bylo žalovanému oznámeno jednak postoupení pohledávky a jednak byl vyzván k úhradě dlužné částky 25 695,90 Kč do tří dnů; upomínka mu byla dle podacího lístku odeslána dne 14. 12. 2024.
7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2395 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [Anonymizováno] a žalovaný podepsali prostřednictvím prostředků dálkové komunikace dne 24. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové 23 600 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k vymáhání dluhu.
13. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
14. Žalobkyně v rámci žaloby stručně obecně vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, nicméně ani přes výzvu soudu nedoložila žádné údaje či podklady týkající se majetkových poměrů přímo ve vztahu k příjmům, výdajům či aktuálnímu dluhovému zatížení žalovaného a nepředložila ani výsledky lustrace žalovaného v poukazovaných registrech. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací příjmy, základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a rovněž dosavadní dluhové zatížení klienta. Soudem současně musí být přezkoumatelné, že úvěruschopnost byla posuzována, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti předloženy doklady. Jelikož tedy nebylo prokázáno, že ze strany poskytovatele úvěru byla řádně splněna povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby žadatele o spotřebitelský úvěr, soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, pročež žalobkyni vzniklo právo pouze na zaplacení jistiny se zákonným úrokem z prodlení z neuhrazené jistiny.
15. V řízení bylo prokázáno, a žalovaný toto nikterak nerozporoval, že žalovanému byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta částka v celkové výši 23 600 Kč, z níž žalovaný žalobkyni vrátil dohromady 15 000 Kč. Žalovaný proto žalobkyni nadále dluží 8 600 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy je nedůvodným požadavek žalobkyně na zaplacení zbylé zažalované částky 9 400,90 Kč jdoucí nad rámec dosud neuhrazené jistiny, tedy ve vztahu k již uhrazené jistině, náhrady účelně vynaložených nákladů (poplatků z prodlení) a smluvního úroku.
16. S ohledem na prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to pouze z přisouzené jistiny – dlužného bezdůvodného obohacení 8 600 Kč. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení výzvou odeslanou dne 14. 12. 2024. S ohledem na § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 18. 12. 2024. Dluh měl uhradit do tří dnů, tj. do 23. 12. 2024, pročež se žalovaný ode dne 24. 12. 2024 ocitl v prodlení. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení je žaloba nedůvodná, jak plyne z výroku II. rozsudku, neboť po uvedenou dobu, resp. co do uvedené částky, nebyl žalovaný v prodlení.
17. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně jako lhůtu k plnění stanovenou ve výzvě ze dne 14. 12. 2024, od níž se odvíjí prodlení žalovaného, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní, pročež soudu není známo ničeho o jeho aktuálních finančních možnostech.
18. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tak právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího procesního úspěchu a neúspěchu. Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku dne 11. 7. 2025 včetně příslušenství zaplacení částky 19 440,85 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 9 200,82 Kč. S ohledem na to, že poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků je téměř shodný, navíc v řízení byl mírně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.