27 C 69/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované původně zaplacení částky 19 461 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota], uzavřené dne 23. 8. 2023 prostředky dálkové komunikace. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované v daný den finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 76,08 % ročně, a to v celkem [hodnota] měsíčních splátkách po 1 525 Kč, jejichž součásti bylo pojistné ve výši 187 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně vycházela z dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů (např. doklady o příjmech, prohlášení žalované apod.). Dále si žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalované v registrech SOLUS a NRKI, prověřila si, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku a neměla u žalobkyně dluh ve stádiu žalobního vymáhání. Za pomoci zjištěných údajů byl proveden tzv. [Anonymizováno], na základě kterého bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, kdy do data zesplatnění uhradila pouze 6 100 Kč, v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 24. 3. 2024. Nová dlužná jistina činila 23 420,44 Kč (skládala se z původní dlužné jistiny 19 692,30 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 3 728,14 Kč). Od zesplatnění úvěru do 1. 11. 2024 žalovaná dále uhradila celkem 12 000 Kč. Žalobkyni tímto vznikl nárok na novou jistinu úvěru ve výši 11 981 Kč, na zaplacení dvou smluvních pokut ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč za 5. a 6. splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (200 Kč za 5. a 6. splátku, s níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů) a právo na smluvní pokutu ve výši 6 082,47 Kč (0,1 % denně z částky od 12. 11. 2024 do zaplacení, kterou požadovala v kapitalizované výši počínaje dnem 26. 3. 2024 z aktuální dlužné nové jistiny do data podání žaloby). Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 76,08 % ročně z částky 19 692,30 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024 ve výši 876,48 Kč a úroku vždy ve výši 14,75 % ročně z částky 19 692,30 Kč od 17. 4. 2024 do 23. 7. 2024 ve výši 727,16 Kč, z částky 17 981,44 Kč od 24. 7. 2024 do 29. 8. 2024 ve výši 250,86 Kč, z částky 15 981,44 Kč od 30. 8. 2024 do 27. 9. 2024 ve výši 174,87 Kč, z částky 13 981,44 Kč od 28. 9. 2024 do 1. 11. 2024 ve výši 184,45 Kč, z částky 11 981,44 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 77 068 Kč.

2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět v rozsahu vymezeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět, soud řízení v souladu s uvedenými ustanoveními v požadovaném rozsahu zastavil. Souhlasu žalované nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo, aniž by bylo nařízeno jednání ve věci samé. Předmětem řízení se tak nově stal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 3 209 Kč, sestávající z dosud neuhrazené jistiny 1 900 Kč a pojistného 1 309 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 209 Kč od 26. 3. 2024 do 27. 5. 2024, z částky 3 209 Kč od 28. 5. 2024 do 18. 6. 2024, z částky 11 209 Kč od 19. 6. 2024 do 23. 7. 2024, z částky 9 209 Kč od 24. 7. 2024 do 29. 8. 2024, z částky 7 209 Kč od 30. 8. 2024 do 27. 9. 2024, částky 5 209 Kč od 28. 9. 2024 do 1. 11. 2024 a z částky 3 209 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

5. Účastnice sjednaly dne 23. 8. 2023 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. [hodnota], a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná smlouvu podepsala zadáním jedinečného kódu, který obdržela formou SMS po zaregistrování se do systému žalobkyně a po zaslání [částka] pro ověření identity žalované. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit při sjednaném ročním úroku ve výši 76,08 % v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 525 Kč a které v sobě zahrnovaly rovněž pojistné za [Anonymizováno]. Celkem se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni 64 224 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běžel od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delším než 65 dnů. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalované se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením klienta, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Pro případ, že dlužník v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny.

6. Žalovaná se přihlásila do pojištění dne 23. 8. 2023, což plyne také z přílohy č. [hodnota] k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru a zavázala se hradit pojistné za [Anonymizováno] ve výši 187 Kč měsíčně. Žalobkyně informovala žalovaného o pojistném produktu v informačním dokumentu k pojištění [Anonymizováno].

7. Žalované byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a dále splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých splátek a jejich částí. Žalovaná v návrhu prohlásila, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné a pravdivé.

8. O schválení této smlouvy byla žalovaná informována dopisem datovaným dnem 24. 8. 2023.

9. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr ve výši 20 000 Kč vyplacen dne 23. 8. 2023 na účet žalované uvedený ve smlouvě. Dle karty klienta žalovaná celkem uhradila 18 100 Kč, naposledy hradila dne 1. 11. 2024.

10. Dopisy ze dne 19. 2. 2024 a 19. 3. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužných splátek, smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru. O zesplatnění úvěru byla žalovaná informována v dopise ze dne 24. 3. 2024. Předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2025, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 13 379 Kč, dále smluvní pokuty a smluvního úroku do patnácti dnů od odeslání výzvy.

11. V [Anonymizováno] bylo uvedeno, že žalovaná má příjem ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč, její životní minimum činilo 4 860 Kč, na bydlení hradila 3 915 Kč, přičemž forma bydlení byla zvolena jako vlastní. Volné zdroje žalované činily 12 225 Kč. Žalovaná doložila, že obdržela v květnu 2023 mzdu 22 331 Kč a v červnu 2023 mzdu ve výši 31 286 Kč Žalovaná neměla žádný záznam v registru SOLUS. Dle výpisu NRKI byla žalovaná v kategorii Finanční instituce s žádostí zařazena do skupiny V (9 finančních institucí s žádostí), v kategorii expozice do skupiny III, v kategorii Limit do skupiny II a v kategorii Dluh po splatnosti pak do skupiny I. K ověření své totožnosti žalovaná předložila občanský průkaz.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 23. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně zaslala žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. V daném případě došlo ze strany žalované ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořeným zadáním jedinečného verifikačního kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně, kam měl po provedené registraci a ověření totožnosti přístup pouze žalovaná. Žalovaná sjednala předmětnou smlouvu z pozici slabší strany – spotřebitele, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná.

18. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a dále dosavadní dluhové zatížení klienta. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak případně dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče však nelze omezovat jen naprosté shromáždění pokladů nebo na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalované, jak vyplývá z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), z něhož lze dovodit, že smlouva není hodnocena jako riziková. Použitý scoringový model ovšem nebyl žalobkyní ve vztahu k reálným příjmům a reálným výdajům žalované blíže objasněn. Pokud jde o příjmy žalované, ty byly doloženy z potvrzení o výplatě mzdy, která jí byla poukázána na bankovní účet. Ve vztahu k pravidelným výdajům žalované a jejímu aktuálnímu dluhovému zatížení ovšem nebyly doloženy žádné podklady. Žalobkyně ani nedoložila, že by zjišťovala reálné výdaje žalované, a to za situace, kdy žalobkyně disponovala informacemi, že žalovaná v minulosti opakovaně žádala o poskytnutí dalších spotřebitelských úvěrů. Tato skutečnost měla v žalobkyni vzbudit pochybnosti o majetkové situaci žalované a o její schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně nemůže v tomto ohledu argumentovat odkazem na prohlášení dlužníka o pravdivosti a úplnosti jím poskytnutých údajů. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na tvrzení žadatele o úvěr. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru.

20. S ohledem na shora uvedené proto soud uzavřel, že žalobkyně nedoložila, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, aby mohla následně učinit relevantní závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků (přinejmenším z kontokorentu) zbude na základě jejích příjmů, nepocházejících z jiných úvěrů, taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 48 měsíců sjednané měsíční splátky, aniž by se žalovaná dostávala do záporných zůstatků. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradila 18 100 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu neuhrazené jistiny nadále dluží částku 1 900 Kč.

22. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 26. 3. 2024 do zaplacení, nároky vzniklé z titulu neuhrazené jistiny jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslání předžalobní výzvy, odeslané dle doloženého podacího lístku dne 19. 2. 2025, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení do 15 dnů od odeslání dané výzvy. Tuto dobu soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky. Žalobkyně proto mohla žádat úrok z prodlení v zákonné sazbě ke dni vzniku prodlení, tj. 12 % ročně z dosud neuhrazené jistiny až od 7. 3. 2025 do zaplacení.

23. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na požadované pojistné ve výši 1 309 Kč, neboť toto se pojilo se smlouvou o úvěru, která byla soudem shledána jako absolutně neplatná, a proto nemůže nárok na pojistné za pojištění schopnosti splácet samostatně obstát. Výrokem III. tohoto rozsudku soud žalobu dále zamítl co do zaplacení úroků z prodlení za dobu, z částky a zákonné sazby, ohledně které nebyla žalovaná v prodlení,24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně vzala žalobu zpět nikoliv pro chování žalované, a proto procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na její straně. S přihlédnutím k výsledné přisouzené částce a částkám, které žalobkyně po žalované požadovala, včetně těch, o které byla žaloba následně vzata zpět, je zcela zjevné, že v řízení byla úspěšnější žalovaná. S ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady ji nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.