Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 999,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 999,99 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 10 526,26 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 573,37 Kč od 31. 7. 2024 do 5. 12. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 573,38 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 526,25 Kč s příslušenstvím. Účastníci prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno] uzavřeli dne 31. 3. 2024 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a 6 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 1,99 % z [Anonymizováno] a smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny, dále poplatek za [Anonymizováno] “ ve výši 84,18 Kč a [Anonymizováno] “ ve výši 330 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Dlužná částka sestává z jistiny 7 999,99 Kč, poplatku za [Anonymizováno] 159,20 Kč, smluvního úroku 9 713,56 Kč, poplatku za [Anonymizováno] “ ve výši 84,18 Kč a „[Anonymizováno] “ ve výši 330 Kč. Žalobkyně se dále domáhala po žalovaném zákonného úroku z prodlení z částky 8 573,37 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 1. 5. 2024 do 30. 7. 2024 v kapitalizované výši 239,32 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle interní metodiky ČNB, na základě lustrace v databázích CNCB – NRKI a BRKI, ISIR a CEE. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information [právnická osoba] Příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny i prostřednictvím aplikace [Anonymizováno], která umožňuje automatické stažení informací z bankovního účtu. Žalobkyně případně vycházela i z žalovaným předložených výpisů z účtu a výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 39 272 Kč, což umožňuje bezproblémové splácení úvěru.
2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř.
3. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 31. 3. 2024 smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout kreditní rámec až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky společně s úrokem ve výši 1,016 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Datum splatnosti první splátky bylo sjednáno na 30. 4. 2024. Smlouva byla žalovanému zobrazena prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno] a žalovaný smlouvu podepsal elektronicky. Žalovaný poskytl souhlas se zpracováním osobních údajů. Dále byly žalovanému poskytnuty údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a údaje pro spotřebitele. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím bankovní identity.
4. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného činila výše jeho ověřeného čistého měsíčního příjmu 39 272 Kč, výše jím sděleného příjmu pak 42 000 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho pravidelné výdaje na bydlení činí 15 000 Kč, další nezbytné výdaje uvedl ve výši 100 Kč a zbytné výdaje pak v částce 10 000 Kč. Žalobkyní vypočtené minimální výdaje žalovaného činily 6 978,33 Kč měsíčně, jí stanovená rezerva pro výdaje pak 650 Kč měsíčně. Disponibilní příjem žalovaného činil 32 200 Kč.
5. Z dokumentu [Anonymizováno] bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zkoumá úvěruschopnost klientů. Nejprve posuzuje platnost a věrohodnost dokladů poskytnutých spotřebitelem. Současně spotřebitele lustruje v databázích, na základě údajů od spotřebitele proběhne bodové ohodnocení. Na základě výdajů uvedených spotřebitelem probíhá jejich faktické dopočítávání žalobkyní dle regionu trvalého bydliště klienta, poté je stanovena minimální výše výdajů. Při výpočtu výdajů žalobkyně využívá částky životního minima a ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) na základě interních pravidel pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti. Současně společnost bere v úvahu i možné negativní scénáře, které mohou nastat v průběhu splácení.
6. Dle přehledu bankovních transakcí byla žalovanému dne 31. 3. 2024 na bankovní účet poukázána částka 2 000 Kč a 6 000 Kč.
7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 18 946,25 Kč e-mailem ze dne 30. 7. 2024 a následně předžalobní výzvou ze dne 27. 11. 2024, a to do tří dnů od doručení výzvy. Výzva mu byla odeslána téhož dne.
8. Výpisem z běžného účtu v rámci aplikace [Anonymizováno] za dobu od 31. 3. 2023 do 31. 3. 2024 byly zjištěny příchozí a odchozí platby na účtu žalovaného. Zůstatek ke dni 31. 3. 2024 činil 2 400,45 Kč. Z tohoto účtu byly prováděny běžné nákupy potravin, potřeb pro domácnost, léky atp. Na opakující se bázi (v desítkách případů měsíčně, a to i vícekrát denně) byly uskutečňovány platby ve prospěch sázecího internetového portálu [Anonymizováno]. a [Anonymizováno], ty byly povětšinou v řádech stokorun, ojediněle ve vyšších částkách např. 9 000 Kč dne 21. 3. 2024. V průběhu sledovaného období na účet žalovaného přicházely platby od vícero různých fyzických osob (nejčastěji od [jméno FO]) v řádu stokorun (maximální příchozí platby byly 1 200 Kč a 1 800 Kč). Žalovanému přicházel pravidelně starobní důchod, ve výši 17 187 Kč v roce 2024, 16 827 Kč (červen–prosinec 2023) a 16 148 Kč (duben a květen 2023) a dále mzda ve výši 21 015 Kč (únor 2024), 21 744 Kč (leden 2024), 27 070 Kč (prosinec 2023), 30 885 Kč (listopad 2023), 22 014 Kč (říjen 2023), 21 769 Kč (září 2023), 23 242 Kč (srpen 2023), 22 154 Kč (červenec 2023), 26 780 Kč (červen 2023), 20 752 Kč (květen 2023), 27 296 (duben 2023). Dále žalovaný opakovaně vybíral z bankomatu vyšší částky peněz: 13. 3. 2024 vybral částku 20 000 Kč, dne 18. 3. 2024 částku 14 400 Kč, dne 18. 1. 2024 částku 18 200 Kč, 12. 1. 2024 částku 19 000 Kč, dne 13. 12. 2023 částku 18 000 Kč. Žalovaný čerpal od společnost [Anonymizováno] ´[právnická osoba] dne 31. 3. 2024 zápůjčku ve výši 5 000 Kč a dne 12. 2. 2024 čerpal [Anonymizováno] půjčku ve výši 3 000 Kč.
9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
14. Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 31. 3. 2024 prostřednictvím prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný téhož dne obdržel na účet peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč.
15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji sjednal z pozice podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dosavadní dluhové zatížení žalovaného a dále pak případně pravidelné náklady na dopravu, stravování, ošacení a splátky dosavadních závazků apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
16. Soud dále poukazuje, že i když v posuzované věci nebyla poskytnuta nikterak vysoká jistina, nemá to na zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele vliv. Nelze totiž odhlédnout od dalších částek, které může poskytovatel úvěru žádat v souvislosti s poskytnutím úvěru, tak i prodlením dlužníka. Ostatně i v tomto případě byla s jistinou dále žádána částka přesahující výši poskytnutých peněžních prostředků. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání faktických a reálných příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není proto dostačující. Na tuto povinnost pak nelze rezignovat zkoumáním toliko statistických údajů či užitím vlastních ekonomických modelů, a to bez zjištění, zda celkové majetkové poměry žadatele umožňují přijetí a uhrazení posuzovaného závazku.
17. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že si žalobkyně řádně ověřila pravidelné příjmy žalovaného na základě výpisu z běžného účtu v rámci aplikace [Anonymizováno]. V tomto směru nelze žalobkyni nic vytknout. K předloženému výpisu z účtu lze v obecné rovině uvést, že v zásadě může sloužit jako dostačující doklad o majetkové situaci žalovaného. Z konkrétního předloženého výpisu z účtu žalovaného ovšem nelze mít za prokázané, jaké částky žalovaný vynakládá za bydlení (ubytování a za případný nájem a platby energií). Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 28 Co 279/2020-167, „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy. Navíc žádná částka nebyla placena z účtu žalovaného pravidelně tak, aby se dalo alespoň usuzovat, že by se mohlo jednat o platby spojené s bydlením. Jejich ověření přitom dle názoru soudu není spojeno s nepřiměřenými překážkami, když je možno snadno provést fotografii (kopii pod/nájemní či jiné ubytovací smlouvy či dokladu SIPO) i třeba jen prostřednictvím mobilního telefonu, a to v situaci, kdy tato informace prokazatelným způsobem neplyne z předloženého výpisu z účtu spotřebitele. Žalobkyně tedy vzala v rozporu s požadavkem odborné péče za platný žalovaným uvedený údaj o měsíčních výdajích v celkové výši 15 000 Kč, aniž by ověřila „fakticitu a reálnost“ této částky, a to i s přihlédnutím k poukazované sumě prostředků vynakládané na on-line sázení. Z uvedených důvodů nelze považovat posouzení úvěruschopnosti za dostatečné.
18. Pochybnosti žalobkyně o schopnosti žalovaného řádně uhradit celý závazek z podepsané smlouvy měla vzbudit i skutečnost, že žalovaný opakovaně zasílal finanční částky na on-line sázení. Byť se nejedná o zakázanou činnost, sázení je obecně bráno jako riziková činnost co do majetkové stability osoby. Poskytovatel úvěru musí na takové transakce nahlížet jako na rizikové především v případě, že spotřebitel utrácí za tímto účelem částky v řádech vyšších stovek až tisíců korun měsíčně, bez garance zisku prosázených částek. Pro ilustraci jen za měsíc březen 2024 žalovaný celkem prosázel (internetové portály [právnická osoba]. a [Anonymizováno]) cca 19 000 Kč tedy prakticky skoro polovinu z prokazatelných příjmů, které tvoří důchod a mzda za tento měsíc. Příjmy ze sázkové činnosti (např. od [právnická osoba]. dne 21. 3. 2024), ani příjmy od třetích osob (bez prokázání důvodů těchto plateb a jejich promítnutí do majetkových poměrů žalovaného) nelze považovat za pravidelný příjem, na který je možno se spoléhat, když zisk či výhra zde jsou z větší části založeny na náhodě. O pravděpodobně nepříliš dobré finanční kondici žalovaného svědčí též skutečnost, že téhož dne jako žalobkyní, byla žalovanému poskytnuta i další půjčka, a to od společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba] ve výši 5 000 Kč. Lze tak v tomto směru uzavřít, že nelze mít za dostatečně prokázané, že by se žalobkyně skutečně zabývala důsledně výdajovou stránkou žalovaného. Soud uvádí, že úvěruschopnost musí být posuzována takovým způsobem, aby byl žalovaný schopen úvěr splatit ze svých příjmů.
19. Jestliže žalobkyně dále tvrdí, že využila statistické modely a vzala v úvahu ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) i možné negativní scénáře v průběhu splácení, k tomuto nebylo objasněno, jakým způsobem žalobkyně provedla tento výpočet a jakým způsobem ohodnotila žalovaného při posuzování jeho úvěruschopnosti. Nadto nebylo ani doloženo, že by žalovaný byl skutečně lustrován v registrech dlužníků a obdobných registrech. Ve vztahu k životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Ty totiž tvoří podstatnou část výdajů každé osoby, které zpravidla není možno v případě potřeby rychle a výrazně omezit, a proto by ze strany poskytovatele úvěru měly být ověřeny a soudu následně doloženy, jak bylo uvedeno shora. Jak již bylo uvedeno, soud nevylučuje použití statistického modelu u nákladů na bydlení, avšak pouze za situace, kdy má žalobkyně k dispozici dostatečné a alespoň částečně ověřené vstupní údaje o spotřebitelovi, které může takto porovnávat (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Není zřejmé, jakým způsobem byly stanoveny výdaje na bydlení žalovaného, když žalobkyní nebylo doloženo ničeho o tom, jakým způsobem žalovaný uspokojuje své bytové potřeby.
20. Dle shora uvedených podkladů proto podle soudu nebylo možné před sjednáním smlouvy dospět k závěru, že žalovaný je úvěruschopný a že na základě svých řádných a pravidelných příjmů dokáže poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaného úroku a dalších poplatků řádně a včas splatit. Žalobkyně zřejmě nepodnikla žádné další kroky k tomu, aby shora popsané pochybnosti o tzv. bonitě žalovaného odstranila. Pokud přesto za nastalé situace spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla, nejednala s odbornou péčí, ale naopak postupovala toliko formálně. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalobkyně tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny.
21. Na základě neplatné smlouvy měl žalovaný vrátit poskytnutou částku 8 000 Kč, přičemž na dluh dle tvrzení žalobkyně nic neuhradil, což žalovaný ani nikterak nevyvrátil, a proto soud žalovaného zavázal, aby žalobkyni uhradil jí požadovanou částku jistiny 7 999,99 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu §§ 2991, 2993 o. z.
22. Částečně důvodným shledal soud požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Žalobkyně podacím lístkem ze dne 27. 11. 2024 doložila, že předžalobní upomínkou vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (tedy k vydání bezdůvodného obohacení) do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. se má za to, že odeslaná zásilka došla žalovanému třetí pracovní den po jejím odeslání, tj. dne 2. 12. 2024. Žalovaný byl proto povinen plnit dluh do 5. 12. 2024. Jelikož tak neučinil, žalobkyni vznikl nárok na úhradu úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. z přisouzené částky od 6. 12. 2024 do zaplacení v zákonné výši 12,75 % ročně dle vzniku prodlení.
23. Ve zbytku nároku žalobkyně, tedy co do poplatků v souvislosti s poskytnutím úvěru, smluvní pokuty a dále úroků z prodlení za dobu a z částky, ohledně které nebyl žalovaný v prodlení, je žaloba nedůvodná, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, a proto ji soud v uvedeném rozsahu zamítl.
24. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně příslušenství, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, přičemž je zcela zjevné, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu nečinný a žádné náklady mu v tomto řízení dle obsahu spisu nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.