Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 5 233,7 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 273,93 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 230 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 230 Kč od 1. 5. 2023 do 12. 6. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 230 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 044,15 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 935 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by jí byl žalovaný zavázán uhradit částku 30 450,70 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že na základě smlouvy č. [hodnota] ze dne 22. 8. 2022, právní předchůdkyně žalobkyně společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně a pojistným za sjednané doplňkové pojištění ve stanovených měsíčních splátkách. Žalovaný celkem načerpal úvěr ve výši 25 230 Kč a neuhradil ničeho, pročež se celý dluh stal splatným ke dni 30. 4. 2023, kdy předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dlužná částka žalovaného se skládá z nesplacené úvěrové jistiny ve výši 25 230 Kč, neuhrazených úroků ve výši 1 639,03 Kč za dobu od 29. 1. 2023 do 30. 4. 2023, neuhrazených poplatků za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 359,55 Kč, poplatků za písemné upomínky ve výši 600 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 634,9 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do 29. 7. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 230 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 230 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokutu v částce 4 044,15 Kč (ve výši 0,1 % denně z částky 25 230 Kč za dobu od 26. 4. 2023 do 4. 10. 2023) a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 044,15 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena před poskytnutím úvěru na základě jeho příjmů a výdajů, žalovaný byl lustrován v interních a externích databázích třetích subjektů, bankovních i nebankovních registrech a v registru SOLUS, ISIR. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splatit.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a o.s.ř.
3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 22. 8. 2022 Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb č. [hodnota]. Žalovaný požádal dne 22. 8. 2022 právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, pracuje jako obsluha [Anonymizováno] a [Anonymizováno], [Anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč, jeho náklady na domácnost jsou 4 500 Kč měsíčně. Žalovanému byla schválena žádost o úvěr přípisem předchůdkyně žalobkyně ze dne 23. 11. 2022, čímž byla podepsána smlouva o klasickém úvěru č. [hodnota] a současně smlouva o revolvingovém úvěru. Žalovaný podepsal smlouvu o klasickém úvěru, který byl určen k nákupu mobilního telefonu v ceně 3 751 Kč a současně smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 25 000 Kč, který se zavázal splácet s úrokem ve výši 26,28 % ročně minimálními měsíčními splátkami alespoň ve výši 5 % z dlužné částky, úvěr měl být splacen do 1 roku. Současně se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 7,99 % měsíčně z měsíční splátky úvěru za sjednané doplňkové pojištění. Dále byly ve smlouvě uvedeny důsledky nesplácení úvěru, žalovaný měl v případě neplacení splátek uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a náhradu nákladů spojených s vymáháním v částce 600 Kč. Žalovanému byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
4. Z přehledné tabulky předložené žalobkyní vyplynulo, že žalovanému bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto dne 30. 11. 2022 celkem 25 000 Kč, tuto částku čerpal prostřednictvím kreditní karty výběrem z bankomatu. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho a zůstal dlužen 25 000 Kč na jistině, na poplatcích 230 Kč, na úrocích 1 639,03 Kč, pojištění 359,55 Kč, poplatcích 600 Kč (nákladech vymáhacího procesu) a smluvní pokutě částku 133,5 Kč. Předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] odstoupila od smlouvy o revolvingovém úvěru přípisem ze dne 31. 3. 2023 z důvodu prodlení žalovaného, který neplatil dohodnuté splátky. Úvěr se dne 30. 4. 2023 stal zcela splatným.
5. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 5. 2023, současně byl vyzván k úhradě dlužné pohledávky do 12. 6. 2023 a upozorněn na možný vznik nákladů mimosoudního vymáhání. Přípis byl odeslán žalovanému dne 31. 5. 2023. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky byla vykonána na adresu žalovaného dne 31. 8. 2023 cesta pověřeného terénního pracovníka žalobkyně, za což si žalobkyně účtovala 217 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě svého dluhu do 21. 9. 2023 i výzvou před podáním žaloby ze dne 11. 9. 2023, odeslanou dne 14. 9. 2023.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soud má na základě předložených důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 22. 8. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny.
9. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
10. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně nepředložila žádné doklady. Skutečnost, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného nebyla dostatečně doložena, v žádosti o úvěr bylo pouze konstatováno, že žalovaný má příjem 20 000 Kč čistého měsíčně, aniž by toto bylo doloženo. Výdaje žalovaného si předchůdkyně žalobkyně rovněž neověřila, když doklady od žalovaného ani jeho výpis z účtu nebyly vyžádány, žalovaný pouze uvedl, že bydlí u rodičů a jeho náklady na domácnost jsou 4 500 Kč měsíčně. Ve vztahu k některým životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, dopravu, drogerii a ošacení (osobní výdaje) se přitom v zásadě jeví jako přijatelné, aby předchůdkyně žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením, které žalovaný ničím nedoložil, nebylo ani zjištěno, že žalovaný skutečně bydlí u rodičů. Předchůdkyně žalobkyně si výši příjmů a výdajů dostatečně neověřila a úvěruschopností žalovaného se dostatečně nezabývala. Soud si je vědom toho, že § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby předchůdkyně žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé i základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Za dané situace nelze z ničeho dovodit, že by se předchůdkyně žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými tvrzeními žalovaného o jeho příjmové a výdajové stránce. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr v celém jeho rozsahu splatit. Předchůdkyně žalobkyně nejednala ani v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, jelikož nedoložila dostatečně dokumenty týkající se příjmové a výdajové stránky žalovaného. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Rovněž nebylo doloženo, že by předchůdkyně žalobkyně žalovaného skutečně lustrovala v dostupných databázích dlužníků. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
11. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany předchůdkyně žalobkyně poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, což bylo prokázáno tabulkou čerpání. Byť žalobkyně tvrdila, že žalovaný čerpal celkem 25 230 Kč, z předmětné tabulky je zjevné že částka 230 Kč sestává z poplatků za zaslání výpisu a za výběr hotovosti a nepřestavuje poskytnutou jistinu. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 o. z. na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k vymáhání dluhu. Jelikož žalovaný neuhradil ničeho, zůstal žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. dlužen částku 25 000 Kč.
12. Částečně důvodným shledal soud i požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení v souladu s § 1970 o. z. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, do kterého měl dlužník na základě výzvy žalobkyně plnit. Žalobkyně předloženým dokladem o odeslání zásilky doložila, že výzvou ze dne 25. 5. 2023, odeslanou dne 31. 5. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 12. 6. 2023. Žalobkyni tudíž vznikl nárok na úhradu úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení v zákonné výši 15 % ročně. Co do zbývající požadované částky jdoucí nad rámec dosud neuhrazené jistiny a přiznaných úroků z prodlení je žaloba nedůvodná a soud ji v uvedeném rozsahu zamítl (výrok II.).
13. Lhůtu k plnění, která byla soudem coby třídenní stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně jako lhůtu k plnění stanovenou ve výzvě ze dne 25. 5. 2023, od níž se odvíjí prodlení žalovaného, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl zcela pasivní, pročež soudu není známo ničeho o jeho aktuálních finančních možnostech.
14. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala po žalovaném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (včetně smluvní pokuty, nákladů, poplatků a veškerého příslušenství) zaplacení částky 43 506,06 Kč, přičemž jí byl soudem přiznán nárok na zaplacení částky 29 356,16 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná ze 67,5 % a z 32,5 % neúspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 219 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměnou za zastupování účastníka advokátem ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žaloby včetně jejího doplnění; soudu tato podání považoval za jeden úkon právní služby, neboť vyjádření ohledně posuzování bonity mělo a mohlo být již součástí žaloby). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Dohromady (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) činí náhrada nákladů řízení částku 2 671 Kč. Žalobkyně má nárok na 35 % z těchto nákladů, tj. 935 Kč.