27 C 99/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 40 968,82 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 18. 7. 2022, kterou s žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] Na základě uvedené smlouvy žalovaná obdržela uvedeného dne bezhotovostně finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se zavázala vrátit do 18. 7. 2025. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkově částku 32 491,89 Kč, a to sedmi platbami, které byly započteny na jistinu a příslušenství. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na stávající žalobkyni. Žalobkyně se domáhá po žalované úhrady částky 40 968,82 Kč sestávající z jistiny 33 561,49 Kč, smluvního úroku 7 135,62 Kč a smluvní pokuty 271,71 Kč a rovněž zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 968,82 Kč za dobu od 20. 7. 2024 do zaplacení. Úvěruschopnost žalované splatit úvěr byla vyhodnocena na základě jejího tvrzení o příjmech a výdajích a rovněž lustrací v dlužnických registrech CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaná rovněž prohlásila, že jí nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích dluhů a povinností.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 15. 7. 2022 žalovaná zaslala na účet právní předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu 0,01 Kč poté, co se registrovala na internetových stránkách společnosti [právnická osoba], požádala o poskytnutí úvěru a poté odsouhlasila smluvní podmínky. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] byla dne 18. 7. 2022 sjednána pomocí prostředků dálkové komunikace Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. [hodnota], na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 50 000 Kč, za což měla žalovaná uhradit úrok ve výši 54 990,76 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 2 916,41 Kč. Pro případ prodlení s placením jakékoliv části závazku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (tato mohla být požadována nejvýše třikrát). Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky původní věřitelky pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách.

4. Dle výpisu z běžného účtu byla žalované na jí určený účet poskytnuta dne 18. 7. 2022 částka 50 000 Kč.

5. Původní věřitelka vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 19. 7. 2024.

6. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, včetně seznamu postoupených pohledávek. Dopisy ze dne 17. 8. 2024 bylo žalované oznámeno jednak postoupení pohledávky a jednak byla vyzvána k úhradě dlužné částky 49 091,34 Kč do tří dnů; upomínka jí byla odeslána téhož dne.

7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2395 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne 18. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byla poskytnuta žalované na jí určený bankovní účet částka 50 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z., která je tak aktivně legitimována k vymáhání zažalovaného dluhu.

13. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

14. Žalobkyně v rámci doplnění žaloby stručně obecně vyložila, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalované, nicméně ani přes výzvu soudu nedoložila žádné údaje ani podklady týkající se majetkových poměrů přímo žalované a ani případně výsledky lustrace žalované v poukazovaných registrech. Ostatně sdělila, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalované. Pokud ovšem má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací příjmy, základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a rovněž dosavadní dluhové zatížení klienta. Této povinnosti se poskytovatel úvěru nemůže zprostit spoléháním se na žalobkyní poukazované čestné prohlášení žalované, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často nesdělí poskytovateli úvěru veškeré podstatné informace o své majetkové situaci. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Soudem současně musí být přezkoumatelné, že úvěruschopnost byla posuzována, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti předloženy doklady. Jelikož tedy nebylo prokázáno, že ze strany poskytovatele úvěru byla řádně splněna povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, pročež žalobkyni vzniklo právo pouze na zaplacení jistiny se zákonným úrokem z prodlení z neuhrazené jistiny.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta částka 50 000 Kč, ze které žalovaná po jejím poskytnutí vrátila dle tvrzení žalobkyně postupnými platbami 32 491,89 Kč. Tuto částku je třeba započíst s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy do výše poskytnuté jistiny. Žalovaná žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, proto nadále dluží 17 508,11 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy žalobkyni naopak nepřiznal právo na zbývající (již uhrazenou) jistinu 16 053,38 Kč, požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 7 135,62 Kč a smluvní pokutu ve výši 271,71 Kč.

16. Částečně důvodným podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. shledal soud požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, které požadovala od 20. 7. 2024 do zaplacení ze zažalované částky 40 968,82 Kč. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení výzvou odeslanou dne 17. 8. 2024 ve lhůtě do 3 dnů od jejího doručení, tj. do 26. 8. 2024 (při zohlednění § 573 o. z., dle kterého byla výzva žalované doručena třetí pracovní den, tj. dne 21. 8. 2024 a dále § 607 o. z., dle kterého, připadne-li poslední den lhůty na sobotu či neděli, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující). Soud proto žalovanou zavázal k úhradě úroků z prodlení v zákonné sazbě 12,75 % ročně ke dni vzniku prodlení, tj. od 27. 8. 2024 do zaplacení, a to z přisouzené jistiny 17 508,11 Kč. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení je žaloba nedůvodná, jak plyne z výroku II. rozsudku, neboť po uvedenou dobu a co do uvedené částky nebyla žalovaná v prodlení.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně příslušenství, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, přičemž je zcela zjevné, že v řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná. S ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady ji dle obsahu spisu nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení