Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 035 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 035 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 122 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 48 035 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny a vynaložených nákladů dle § 51 zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona (dále jen „e. z.“) po ukončení smluvního vztahu za období od 6. 9. 2024 do 29. 1. 2025 na adrese [adresa]. Škoda včetně oprávněných nákladů byla žalované vyúčtována daňovým dokladem č. [hodnota] vystaveným dne 6. 3. 2025. Žalobkyně konstatovala, že právní předchůdkyní žalobkyně je společnost [Jméno žalobkyně], a. s., když na žalobkyni v důsledku projektu rozdělení vyčleněním sloučením ze dne [datum] s právními účinky ke dni [datum], přešel veškerý majetek a závazky související s distribucí elektřiny včetně zajištění připojení a odpojení odběrných míst.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.
4. Z listin předložených žalobkyní, konkrétně ze zápisu o provedené kontrole odběrného místa ze dne [datum] soud zjistil, že smluvní vztah mezi dodavatelem elektřiny a žalovanou byl ukončen dne 5. 9. 2024, elektroměr se však podařilo demontovat až dne 29. 1. 2025. Z tohoto zápisu o provedené kontrole a dále z dokumentu Stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny-NN soud dále zjistil, že žalobkyně při kontrolní činnosti odběrného místa na adrese [adresa] (č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]) učinila závěr o neoprávněném odběru v období od 6. 9. 2024 do 29. 1. 2025, neboť žalovaná odebírala elektřinu i po ukončení smluvního vztahu s právní předchůdkyní žalobkyně. Fakturou č. [hodnota] ze dne [datum], splatnou dne 20. 3. 2025 žalobkyně vyúčtovala žalované náhradu za neoprávněný odběr elektřiny z distribuční soustavy na adrese [adresa] za období od 6. 9. 2024 do 29. 1. 2025 ve výši 48 035 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 3. 4. 2025 a dále předžalobní výzvou ze dne 22. 4. 2025.
5. Podle § 51 odst. 1 písm. a) e. z., je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. Podle § 51 odst. 3 e. z. platí, že při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.
6. Předloženými listinami má soud za prokázané, že se žalovaná dopustila neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy v období od 6. 9. 2024 do 29. 1. 2025 a způsobila tím žalobkyni škodu v celkové výši 48 035 Kč, kterou žalobkyně vyčíslila v souladu s vyhláškou č. 359/2020 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně příslušenství pohledávky ve formě zákonného úroku z prodlení, který byl požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník od prvního dne prodlení po splatnosti výše uvedené faktury.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 122 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 922 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, návrh ve věci samé – žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 294/2025, sp. zn. 28 C 119/2026, sp. zn. 22 C 95/2025 či sp. zn. 4 C 6/2025).