Výrok
I. Žaloba ze dne 5. 9. 2025, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 30 659 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 127,70 Kč k rukám zástupce žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 6 751,80 Kč k rukám zástupce vedlejšího účastníka [Jméno advokáta B] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení náhrady škody ve výši 30 659 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 27. 5. 2025 způsobili zaměstnanci žalované poškození jeho vozidla [Anonymizováno], registrační značky [SPZ] (dále také jen „dotčené vozidlo“), tak, že při sekání trávy v [adresa] nedodrželi dostatečný odstup od zaparkovaného vozidla a došlo ke kontaktu sekačky a daného vozidla, čímž byla na pravých předních dveřích u spolujezdce způsobena rýha v laku o délce cca 20 cm. Za opravu tohoto poškození v autorizovaném servisu zaplatil žalobce částku 30 658,76 Kč. Žalobce dále uvedl, že zaměstnanci žalované se dostatečně nevěnovali prováděné činnosti, když jeden ze zaměstnanců ovládal sekačku pouze jednou rukou a současně se bavil s druhým zaměstnancem. Zaměstnanci žalované tak porušili obecnou povinnost nikomu nezpůsobit újmu. Dále žalobce podotkl, že při své činnosti se zaměstnanci žalované museli vyhýbat stromu, který roste v sečeném travním pásu. Žalobce také upozornil na skutečnost, že v době provádění prací nebylo v daném místě provedeno žádné opatření k zamezení vzniku škody (např. omezení parkování). Konečně žalobce zdůraznil, že se zaměstnanci žalované v blízkosti vozidla pohybovali opakovaně a svoji činnost prováděli po nezvykle dlouhou dobu.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznává. Žalovaná nepopírala, že dne 27. 5. 2025 její zaměstnanci prováděli žalobcem tvrzenou činnost na daném místě, namítla však, že je sporné, že předmětné poškození vozidla bylo způsobeno činností jejích zaměstnanců, a dále je sporné i to, že se poškození v ranních hodinách daného dne na vozidle nenacházelo. Současně uvedla, že není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou vzniklou škodou a výkonem pracovní činnosti jejích zaměstnanců. Konečně namítla nedostatek aktivní legitimace žalobce k podání žaloby, neboť lze předpokládat, že dotčené vozidlo patří do společného jmění manželů žalobce a jeho manželky, přičemž podání žaloby se nedá považovat za běžnou správu společného jmění manželů.
3. Do řízení vstoupil na stranu žalovaného vedlejší účastník – [Jméno účastníka]., který uvedl, že žalobcem uplatněný nárok není důvodný, neboť žalobce neprokázal, že k poškození dotčeného vozidla došlo právě v době a v místě, kde zaměstnanci žalované prováděli svou činnost. Dále neprokázal ani porušení právní povinnosti ze strany zaměstnanců žalované ani příčinnou souvislost mezi jednáním zaměstnanců žalované a tvrzeným poškozením vozidla, když žalobce dovozuje vznik škody pouze z časové a místní souvislosti s činností zaměstnanců žalované. Vedlejší účastník také namítl nedostatek aktivní legitimace žalobce k podání žaloby a konečně zpochybnil, zda všechny účtované práce byly účelným a přiměřeným následkem právě té škody, za níž by měla odpovídat žalovaná.
4. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.
5. Žalobce je vlastníkem vozidla tovární značky [Anonymizováno], registrační značky [SPZ] (osvědčení o registraci vozidla).
6. Dne 28. 5. 2025 oznámil žalobce na Policii ČR poškození laku na karoserii dotčeného vozidla. Uvedl, že jeho manželka dne 27. 5. 2025 kolem 7:00 zaparkovala dotčené vozidlo na [adresa] vedle travního pásu, který odděluje chodník od vozovky. Manželka žalobce vozidlem odjela z tohoto místa kolem 15:30 a jela rovnou domů, kde si všimla poškození vozidla (rýha v laku karoserie o délce cca 20 cm). Žalobce dále uvedl, že předchozího dne 26. 5. 2025 vozidlo fyzicky kontroloval a toto poškození na něm nebylo (potvrzení o přijatém oznámení, úřední záznam o podání vysvětlení).
7. Ze tří fotografií místa, kde probíhalo sečení trávy, je patrno, že travní pás odděluje chodník od vozovky, přičemž přibližně uprostřed tohoto travního pásu roste strom.
8. Dále soud provedl důkaz 10 fotografiemi, které byly předloženy na nosiči USB (založeny ve složce „Fotosnímky poškození vozidla“). Na těchto fotografiích je zachyceno dotčené vozidlo z různých úhlů, přičemž na 4 fotografiích je patrná rýha v laku na předních dveřích spolujezdce.
9. Soud provedl také důkaz videozáznamem předloženým na nosiči USB, konkrétně soud promítl videozáznam označený „[Anonymizováno] “, a to časové úseky:11:15-11:33 – pracovníci žalované přichází na místo, muž v oranžovém oděvu tlačí motorovou sekačku. Podél travního pásu je zaparkováno vozidlo, z něhož jde vidět pouze část přední masky, část přední kapoty, malá část předního okna, malá horní část rámu pravých bočních dveří včetně části bočních oken a střecha; výhled na zbytek vozu (včetně dveří spolujezdce) je zcela zakryt zelení (keřem);21:09-23:40 – muž v oranžovém oděvu seče začátek travního pásu, celou dobu se pohybuje mimo zaparkované vozidlo. Úsek končí tím, že muž v modrém oděvu odchází s plným zásobníkem na posečenou trávu;25:41-26:08 – muž v modrém oděvu se vrací se zásobníkem na posečenou trávu;26:56-31:06 – muž v oranžovém oděvu startuje sekačku a pokračuje v sečení travního pásu, opakovaně plynule prochází kolem zaparkovaného vozidla. Muži spolu průběžně hovoří, obsahu hovoru není rozumět. Sekačka na záběrech není vůbec vidět. Muž v modrém oděvu odchází pryč s plným zásobníkem na posečenou trávu;33:20-35:01 – muž v modrém oděvu se vrací se zásobníkem na posečenou trávu, startuje sekačku (je patrný pohyb muže při startování). Následně se pohybuje kolem vozidla a v závěru odchází směrem od vozidla. Sekačka na záběrech není vidět.Ve zbylém rozsahu žalobce na promítnutí videozáznamu netrval. Žalobce dále netrval ani na provedení důkazu zbylými třemi předloženými videozáznamy, proto je soud k důkazu neprováděl.
10. Náklady na opravu dotčeného vozidla byly vyčísleny kalkulací č. [IBAN] ze dne [datum] na částku 30 663,93 Kč. Z kalkulace jsou patrné potřebné náhradní díly i plánované práce. Fakturou č. [hodnota] vystavenou dne [datum] vyúčtovala společnost [právnická osoba] žalobci cenu za opravu dotčeného vozidla ve výši 30 658,76 Kč. Tuto částku žalobce zaplatil dne [datum] (doklad o zaplacení – stvrzenka).
11. Žalobce soudu předložil také e-mailovou komunikaci se zaměstnanci žalované z období od 30. 5. 2025 do 27. 8. 2025, z níž je patrné, že uplatnil vůči žalované nárok na náhradu škody ve výši 30 659 Kč. Z e-mailu zaměstnankyně žalované [jméno FO] ze dne 2. 6. 2025 plyne, že zaměstnanci žalované si nejsou vědomi poškození vozidla žalobce. Dále je uvedeno, že „Proběhlo tedy prověření poškození na místě u vozidla a to odpovídá výškově kovovým částem na sekačce, kdy při manipulaci se sekačkou a nevěnování dostatečné pozornosti zaparkovanému vozu k poškrábání mohlo dojít, tudíž danou vzniklou škodní událost nemůžeme jednoznačně vyloučit.“
12. Ze sdělení o ukončení šetření škodné události ze dne 7. 8. 2025, které adresoval vedlejší účastník ([právnická osoba].) [adresa] plyne, že šetření škodní události bude ukončeno bez poskytnutí pojistného plnění, neboť se nepodařilo prokázat, že by ze strany pojištěného došlo k zaviněnému porušení právní povinnosti. Tentýž závěr plyne také z rekapitulace pojistné události ze dne 7. 8. 2025, kterou adresovala společnost [právnická osoba]., žalované.
13. Předžalobní výzvou ze dne 5. 8. 2025 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení náhrady škody ve výši 30 658,76 Kč do 31. 8. 2025; tato výzva byla žalované odeslána téhož dne (doklad o odeslání).
14. Žalobce soudu předložil dva doklady o zakoupení vždy jednoho flashdisku USB, každý v ceně 249 Kč.
15. Soud neprovedl důkaz výslechem svědkyň [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] z důvodu nadbytečnosti. Ani jedna z uvedených svědkyň nebyla přítomna činnosti zaměstnanců žalované, tudíž jejich výpověď nemohla osvětlit skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.
16. Soud dále neprovedl žalovanou navržený důkaz výslechem jejích zaměstnanců, neboť důkazní břemeno ohledně protiprávního jednání, vzniku škody i příčinné souvislosti tížilo v tomto řízení žalobce, nikoliv žalovanou. Žalobce výslech těchto osob k prokázání svých tvrzení nenavrhoval, proto jej soud neprovedl.
17. Nejprve se soud zabýval otázkou aktivní legitimace žalobce k podání žaloby, když sám žalobce uvedl, že předmětné vozidlo „spoluvlastní“ také jeho manželka. Z osvědčení o registraci vozidla vyplynulo, že žalobce je vlastníkem dotčeného vozidla. I kdyby dotčené vozidlo patřilo do společného jmění manželů žalobce a jeho manželky, soud připomíná, že podle § 714 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že: „V záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého.“ Z citovaného ustanovení a contrario plyne, že v záležitostech běžných (obvyklých) může jednat každý z manželů samostatně bez nutnosti souhlasu druhého manžela. Podání žaloby na náhradu škody způsobené třetí osobou na věci ve společném jmění manželů je dle soudu výkon běžné správy společného jmění manželů a žalobce by i v tomto případě byl sám aktivně legitimován k podání žaloby. Aktivní legitimace k podání žaloby tak žalobci svědčí v obou případech (jak v případě jeho výlučného vlastnictví dotčeného vozidla, tak v případě, že dotčené vozidlo by bylo součástí společného jmění manželů). Soud tedy přistoupil k projednání žaloby.
18. S ohledem na skutkové vylíčení škodního děje (žalobcem tvrzený kontakt mezi sekačkou a vozidlem, k němuž mělo dojít v důsledku nedostatečné opatrnosti zaměstnanců žalované při prováděné činnosti) soud věc posuzoval podle obecných ustanovení o náhradě škody. Konkrétně soud aplikoval následující právní úpravu:§ 2910 větu prvou o. z. podle něhož platí, že „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.“§ 2900 o. z. podle něhož platí, že „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“§ 2914 větu prvou o. z. podle něhož platí, že „Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.“
19. Předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu dle § 2910 věty první o. z. je: (1) protiprávní jednání, jímž dojde k zásahu do absolutního práva jiného, (2) vznik újmy, (3) příčinná souvislost mezi nimi a (4) zavinění. Důkazní břemeno ve vztahu k naplnění prvních tří předpokladů, včetně rozsahu vzniklé újmy, nese poškozený.
20. V projednávané věci žalobce jakožto poškozený své důkazní břemeno (ani po poučení soudem) neunesl. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] prováděli zaměstnanci žalované sečení trávy na [adresa]. Tato skutečnost byla ostatně potvrzena videozáznamem. Provedenými fotografiemi byla prokázána existence škody na vozidle žalobce (rýha v laku na dveřích spolujezdce). Provedeným dokazováním však nebylo prokázáno žádné protiprávní jednání zaměstnanců žalované a nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi takovým tvrzeným protiprávním jednáním a vznikem škody. Z videozáznamu je patrno, že zaměstnanci žalované se kolem vozidla pohybovali, avšak v žádném okamžiku není zřejmý kontakt sekačky s vozidlem a ani není vidno nic, co by takovému kontaktu nasvědčovalo. Z pouhého faktu, že se zaměstnanci žalované opakovaně pohybovali v blízkosti vozidla nelze jednoznačně a bez rozumnýchpochybností učinit závěr, že škoda na vozidle vznikla právě v důsledku kontaktu jimi používané sekačky a vozidla. Provedenými důkazy nebyla vyloučena možnost, že by škoda na vozidle nemohla vzniknout jiným způsobem. Žalobce tvrdil, že vozidlo bylo na daném místě zaparkováno přibližně 8,5 hodin (od 7:00 do cca 15:30), přičemž zaměstnanci žalované se v okolí vozidla pohybovali pouze část tohoto času. K výše citovanému e-mailu paní [jméno FO] ze dne 2. 6. 2025 soud uvádí, že toto sdělení není uznáním vzniku škody v důsledku činnosti zaměstnanců žalované, jedná se pouze o sdělení skutečnosti, že není tato možnost vyloučena. Toto však není důkazem o tom, že škoda skutečně vznikla protiprávním jednáním zaměstnanců žalované. Soud připomíná, že vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné, že se dokazovaná skutečnost stala, ale i nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V takovém případě soud musí rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5750/2015).
21. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal důvody pro aplikaci § 2924 o. z., který upravuje odpovědnost za škodu vzniklou z provozní činnosti; tato odpovědnost totiž není dána, jestliže příčinou vzniku škody nebyla sama povaha provozní činnosti škůdce, ale porušení povinností škůdce. V projednávané věci dle tvrzení žalobce neměla škoda vzniknout ze samotné povahy provozní činnosti jako takové, nýbrž právě porušením povinnosti (náležité opatrnosti) ze strany zaměstnanců žalované.
22. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 127,70 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 659 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 6. 10. 2025 a účast na jednání soudu dne 27. 5. 2026) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 370 Kč ve výši 1 757,70 Kč.
24. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení za studium spisu jejím zástupcem. Úkon spočívající ve studiu spisu v rámci občanského soudního řízení není výslovně uveden mezi úkony právní služby dle § 11 a. t.; toto ustanovení výslovně pamatuje v odst. 1 písm. f) pouze na prostudování spisu při skončení vyšetřování. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, uzavřel, že ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze analogicky posuzovat za samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna, nýbrž jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) a. t., neboť ani v trestním řízení nenáleží advokátovi za každé nahlížení do spisu či jeho prostudování odměna, nýbrž jen prostudování spisu „po skončení vyšetřování“, přesněji řečeno v okamžiku, kdy policejní orgán uzná vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby. Ústavní soud následně připustil, že i nahlížení do spisu může být za určitých okolností považováno za samostatný úkon právní služby, současně však zdůraznil nutnost individuálního posouzení účelnosti takového úkonu v konkrétní věci (srov. nález ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18). V posuzované věci soud neshledal, že by nahlížení do spisu představovalo úkon natolik samostatný a významný, aby za něj mohla být zástupci žalované přiznána odměna. Nahlížení do spisu (studium spisu) bylo učiněno až po vyjádření žalované k žalobě, přičemž trvalo 10 minut. Nahlížení do spisu je tak v tomto konkrétním případě nutno považovat za součástpřípravy účasti na jednání, kdy se nejednalo o účelně vynaložený úkon nad rámec běžné přípravy zástupce.
25. Jelikož na stranu plně procesně úspěšné žalované vstoupil vedlejší účastník, má také tento vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 30 659 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 11. 3. 2026) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 580 Kč ve výši 1 171,80 Kč. Celkem má tak vedlejší účastník právo na náhradu nákladů ve výši 6 751,80 Kč.
26. Vedlejšímu účastníku soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 25. 5. 2026, neboť toto vyjádření bylo pouze doplněním předchozího vyjádření ze dne 11. 3. 2026 a všechny zde uváděné skutečnosti mohl vedlejší účastník uvést již v prvním vyjádření ve věci.