Výrok
I. Žalovaný je povinen vyklidit nemovitost, a to rodinný dům č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa] a v k. ú. [adresa], stojící na pozemku par. č. [hodnota], vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na vyklizení domu, který je ve vlastnictví žalobkyně, ale užívá ho bez jejího svolení žalovaný.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav žalobkyně je vlastníkem domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] a obci [adresa], a věcné břemeno užívání má zde zřízeno [jméno FO] (výpis z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], LV č. [hodnota]). Žalovaný tento dům bez právního důvodu užívá, má v něm své věci jako oblečení a podobně a bydlí v něm. Žalobkyně ani její matka, která v domě bydlí, nedaly souhlas žalovanému, aby dům užíval (výpověď žalobkyně). Žalobkyně žalovaného vyzvala k vyklizení předmětné nemovitosti dne 24. 6. 2025; žalovaný si výzvu nevyzvedl (přípis ze dne 24. 6. 2025 a dohody k z téhož dne).Na základě zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaný užívá dům, který je ve vlastnictví žalobkyně, aniž by k tomu měl její svolení, či svolení matky žalobkyně, která má právo užívat dům na základě věcného břemene užívání.Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku v platném znění. Podle § 1012 vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle § 1042 vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný užívá předmětnou nemovitost bez právního důvodu a bez svolení vlastníka, čímž ho omezuje, a proto má žalobkyně právo podle § 1012 a § 1042 o. z. na ochranu svého vlastnického a je oprávněna žalovaného z užívání její věci vyloučit. Proto soud žalobě vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně byla plně úspěšná, měla by tak právo na náhradu nákladů řízení, tyto však nežádala a svého práva se vzdala. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo.