Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

4 C 249/2024

Soud: Okresní soud v HodoníněDatum rozhodnutí: 12. 12. 2024Č. j.: 4 C 249/2024-43Samosoudkyně: Mgr. Petra SvačinováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 14. 3. 2025Předmět řízení: zaplacení 54 449,13 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSHO:2024:4.C.249.2024.1
srážky ze mzdyvzájemné plněnísmlouva o úvěrubezdůvodné obohacenípostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (20) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 54 449,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 785,30 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 724,67 Kč, úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 54 449,13 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným dne 25. 6. 2019 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě ze dne 12. 8. 2019 došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr vrátit včetně úroku ve výši 16,90 % ročně a sjednaných poplatků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých klientem. Dále byly prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze [právnická osoba]. Příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny a hodnoceny na základě výpisů z účtu, neboť žalovaný byl dlouhodobým klientem předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, z toho důvodu právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 11. 1. 2024 prohlásila úvěr za splatný. Žalovaný zůstal dlužen jistinu ve výši 50 000 Kč, poplatky ve výši 4 449,13 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 785,30 Kč (úrok ve výši 16,90 % ročně z aktuální jistiny do 1. 4. 2024), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 724,67 Kč (ode dne prodlení z řádně a včas nesplacených částek do 1. 4. 2024). S ohledem na prodlení žalovaného dále žalobkyně požadovala úrok ve výši 16,90 % ročně z jistiny od 2. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z jistiny od 2. 4. 2024 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 6. 2019 sjednána smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně, a poplatky dle Ceníku v měsíčních splátkách po 250 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru). Z čl. 7 smlouvy vyplývá oprávnění předchůdkyně žalobkyně prohlásit úvěr za splatný v případě (mimo jiné) prodlení žalovaného se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než 2 splátek. Dodatkem ze dne 12. 8. 2019 bylo mezi stranami smlouvy sjednáno navýšení úvěrového rámce na částku 50 000 Kč, současně došlo ke změně výše pravidelných měsíčních splátek na částku 2 500 Kč měsíčně. Původní ujednání smlouvy, která nebyla dodatkem výslovně změněna zůstala v platnosti (dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. [č. účtu]). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal postupně v průběhu období od 25. 6. 2019 do 30. 9. 2023. Celkově byla čerpána částka 130 419,14 Kč, první čerpání ve výši 40 000 Kč proběhlo dne 12. 8. 2019, poslední čerpání proběhlo 29. 9. 2023. Žalovaný v průběhu trvání úvěru uhradil splátky v celkové výši 153 489,31 Kč, poslední úhrada byla provedena dne 29. 9. 2023 (výpisy z úvěrového účtu, výpis – sestava [Anonymizováno]). Dne 10. 12. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 11. 1. 2024 s tím, že marným uplynutím této lhůty se stane splatným celý poskytnutý úvěr (upomínka k úhradě). Ke dni 11. 1. 2024 byl úvěr z důvodu neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován sdělením ze dne 13. 1. 2024 (oznámení o prohlášení úvěru za splatný). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 3. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno písemně žalobkyní dne 9. 4. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. 1/B, oznámení o postoupení). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky do 7 dnů vyzván také předžalobní upomínkou, zaslanou dne 11. 4. 2024 jak na adresu trvalého bydliště tak na adresu dle smlouvy (výzva k úhradě dluhu, podací archy).

4. Soud dále prováděl dokazování k okolnostem posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně předložila žádost o uzavření smlouvy ze dne 25. 6. 2019, v níž žalovaný prohlásil, že je [Anonymizováno], zaměstnán [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], jeho čistý měsíční příjem činí 21 118 Kč. Ze žádosti dále vyplývá, že žalovaný tvrdil, že nemá žádné splátky ani srážky ze mzdy, náklady na bydlení činí 0 Kč a ostatní nezbytné měsíční náklady činí také 0 Kč (žádost o úvěr). Žalobkyně dále předložila formulář Posouzení úvěruschopnosti klienta a výpisy z účtu žalovaného za období května do srpna 2019, z nichž byl zjištěn a ověřen příjem žalovaného ze zaměstnání v průměrné čisté měsíční výši 23 306,50 Kč. Z výpisů jsou zřejmé také výdaje žalovaného, zejména pak od měsíce července dále zvýšené výdaje na [Anonymizováno] u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalovaný takto na [Anonymizováno] vynaložil v měsíci červenci téměř 25 000 Kč, v následujícím měsíci pak 107 350 Kč, tedy částku několikanásobně přesahující jeho příjmy. Ve všech měsících je také zřejmý téměř nulový zůstatek na účtu žalovaného, v měsících červenci a srpnu pak dokonce výrazně záporný zůstatek. Z formuláře Posouzení úvěruschopnosti je dále zřejmé, že ke dni 12. 8. 2019 měl žalovaný u předchůdkyně žalobkyně sjednány další dva existující úvěrové kontrakty v celkové výši 10 000 Kč. Současně z něj také vyplývá, že se [Anonymizováno] neztotožnila s žalovaným tvrzenou výší měsíčních nákladů (0 Kč), ale operovala s hodnotou 6 398 Kč, stanovenou na základě statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 29. 5. 2022, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

12. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaných úroků ve výši 16,90 % ročně a sjednaných poplatků v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč. Žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 130 419,14, sjednané splátky však nehradil řádně a včas. Ve smyslu § 1879 o. z. byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.

14. Jelikož žalovaný v daném smluvních vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikající právnická osoba, je třeba na uvedený závazkový vztah mezi účastníky aplikovat úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně, resp. její předchůdkyně, splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

15. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného hodnocena na základě jím sdělených informací a provedených šetření. Deklarovaná výše příjmu stejně jako výdaje žalovaného byly ověřeny z výpisů z účtu žalovaného, které žalobkyně soudu také předložila. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně skutečně měla ověřenu existenci příjmu ze zaměstnání a výdaje žalovaného před uzavřením samotné smlouvy ze dne 25. 6. 2019. Před navýšením úvěrového rámce na částku 50 00 Kč, tedy předtím než byl původně poskytnutý úvěrový rámec navýšen o desetinásobek, však předchůdkyně žalobkyně majetkovou situaci žalovaného zřejmě vůbec nezkoumala a neověřovala, nebo tak činila pouze tzv. „naoko“. Soud má za to, že i při pouze běžném zkoumání je z předložených dokladů zcela zřejmé, že žalovaný vynakládal částky v řádu desetitisíců na [Anonymizováno], a lze jen stěží dospět k závěru, že banka, která má povědomí o tom, že její klient je v posledních měsících na svém účtu v nulovém či (v měsíci přímo předcházejícím navýšení úvěrového rámce) výrazně záporném zůstatku, vynakládá značné částky na [Anonymizováno], by při obezřetném zkoumání úvěruschopnosti takového klienta bez dalšího dospěla k závěru, že tento je zcela bonitní a důvěryhodný, nebo neměla o jeho úvěruschopnosti přinejmenším jisté pochybnosti. V tomto ohledu soud podotýká, že si je vědom toho, že k navýšení úvěrového rámce došlo ke dni 12. 8. 2024, banka tedy ještě neměla a ani nemohla mít k dispozici výpis za celý měsíc, stejně tak nemohla ani předpokládat další výdaje žalovaného, avšak již před tímto datem je zřejmé enormní množství odchozích plateb ve prospěch společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to i v řádu několika plateb denně.

16. Přestože tedy z dokladů, z nichž banka dle sdělení žalobkyně vycházela, spíše vyvstávají značné pochybnosti o majetkové situaci a zejména bonitě žalovaného, předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost žádným způsobem nereflektovala, nezachovala potřebnou (a v dané situaci naprosto očekávatelnou a pochopitelnou) dávku opatrnosti a nežádala od žalovaného další doklady k objasnění těchto rozporů či prokázání celkových poměrů žalovaného, ale prohlásila žalovaného za bonitního a žádaný úvěr poskytla, respektive několikanásobně navýšila úvěrový rámec. Ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěr poskytne pouze za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu přitom musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. To žalobkyně neučinila a lze tedy konstatovat, že její postup nenaplňuje požadavky řádného a dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, naopak je možné jej posoudit jako přístup zcela laxní a nedbalý, bez skutečného reflektování a ověřování získaných poznatků o finanční situaci klienta.

17. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, žalovaný čerpal peněžní prostředky ve 130 419,14 Kč a je tak od počátku povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaný však již na poskytnutou jistinu dle předložených výpisů a sdělení žalobkyně uhradil částku 153 489,31 Kč, tedy více než činila čerpaná jistina. Poskytnutá jistina tedy již byla zcela uhrazena, a soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Stejně tak byla žaloba zamítnuta co do požadovaných smluvních poplatků a smluvních úroků, neboť je zřejmé, že s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy žalobkyni nárok na tyto nesvědčí.

18. Konečně pak soud žalobu zamítl i co do požadovaného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud připomíná, že vzhledem k absenci zákonné úpravy doby plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 10. 4. 2024, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů. Z platební historie je však zřejmé, že žalovaný poskytnutou jistinu splatil podstatně dříve, než byla předmětná výzva zaslána (když poslední úhrada byla provedena dne 29. 9. 2023, a nemohl se tak dostat do prodlení s jeho úhradou. Žalobkyni tak právo na požadované příslušenství v podobě úroku z prodlení nesvědčí.

19. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací