Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 600 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 981 Kč s úrokem z prodlení v částce 5 083,23 Kč, úrokem v částce 6 981,56 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 761,43 Kč od 28. 9. 2023 do 1. 3. 2024, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 161,43 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 29,49 % ročně z částky 27 761,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 581 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), se žalovaným dne 24. 11. 2021 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 626 Kč, představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, poplatku za zpracování, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení, a pojištění, to vše v 12 měsíčních splátkách po 3 303 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 24. 11. 2022. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy byla nejdříve s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací sdělených žalovaným, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, za současného ověření oproti žalovaným předloženým dokladům. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Žalovaný nedostál své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradil pouze 3 400 Kč, přičemž jedinou splátku uhradil dne 16. 2. 2022. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši 27 761,43 Kč, poplatek ve výši 7 819,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 981,56 Kč (tj. úrok ve výši 29,49 % ročně z částky 27 761,43 Kč od 25. 11. 2022 do 27. 9. 2023), úrok z prodlení ve výši 5 083,23 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 761,43 Kč od 16. 3. 2022 do 27. 9. 2023), a dále úrok ve výši 29,49 % ročně z částky 27 761,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 761,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 8. 2023 postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 11. 2021 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 5 897 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 1 500 Kč, poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 681 Kč, a poplatkem za doplňkové pojištění ve výši 1 548 Kč, to vše v 12 měsíčních splátkách po 3 303 Kč. Dle smlouvy činila výše zápůjční úrokové sazby 34,5 % ročně a částka 30 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle čl. 6. 6 smluvních podmínek má právní předchůdkyně žalobce právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny.
4. Dále bylo soudem z karty zákazníka ze dne 13. 1. 2021 zjištěno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je zaměstnaný jako [Anonymizováno] u zaměstnavatele [právnická osoba], jeho čistý příjem ze zaměstnání činí 24 972 Kč, jiné příjmy nemá. Žalovaný dále uvedl, že bydlení má vlastní, je ženatý a jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Na kartě zákazníka je dále uvedeno, že k těmto údajům žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření úvěruschopnosti, a to výplatní pásky za měsíce 9, 10 roku 2021.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 se podává, že na základě této smlouvy byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 9. 2023. Z podacího lístku vyplývá, že oznámení bylo odesláno dne 27. 10. 2023. V oznámení byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 56 158,42 Kč bez příslušenství do deseti dnů. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván také předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024, odeslanou dle podacího lístku následujícího dne 16. 2. 2024.
6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
13. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s poplatkem za zpracování, poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, poplatkem za doplňkové pojištění a příslušenstvím. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.
14. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
15. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy žádala od žalovaného informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrech, k čemuž si také údajně od žalovaného nechala předložit dvě výplatní pásky. Žalobkyně však nesplnila svou povinnost prokázat, že její právní předchůdkyně skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když přes výzvu soudu nedoložila žádný z uvedených dokladů. Bez ověřených a úplných údajů o příjmech a výdajích však není možné komplexním způsobem provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného, tím spíše ani zhodnotit jeho celkové poměry a s tím spojenou schopnost úvěr splácet. Za této situace, kdy žalobkyně dokumenty, kterými prověřovala možnou úvěruschopnost žalovaného, nedoložila, nebylo možné zjistit, zda doklady o příjmech a výdajích vůbec a jakým způsobem prověřovala.
16. Je však třeba zdůraznit, že i za situace, kdy by žalobkyně předložila soudu dle údajů uvedených v kartě zákazníka žalovaným doložené výplatní pásky, nelze postup žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat ze adekvátní a dostatečný. Soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele byla žalobkyně jako poskytovatel úvěru povinna při jeho poskytování náležitě posuzovat schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, a ve smyslu ustanovení § 78 zákona o ochraně spotřebitele také uchovat doklady a dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný v kartě zákazníka deklaroval nízký příjem a dokládal pouze dvě výplatní pásky, doklady vztahující se k pravidelným výdajům nepředložil vůbec. Právní předchůdkyně žalobkyně za účelem komplexního posouzení majetkových a jiných poměrů žalovaného, zejména pak posouzení výdajové stránky žalovaného, měla vyžádat další doklady, to však neučinila. Z výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala pouze skutečnost, zda proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení, ostatní výdaje (na bydlení, na jídlo, ošacení a další běžné výdaje či další úvěrové zatížení žalovaného) neověřovala vůbec a vycházela pouze z tvrzení žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Lze tedy konstatovat, že postup právní předchůdkyně žalobkyně nelze považovat za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když vůbec nezkoumala výdaje žalovaného, ba lze to spíše považovat za úplnou rezignaci na splnění této povinnosti.
17. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaný již na jistinu uhradil částku 3 400 Kč, k úhradě tak zbývá 26 600 Kč, co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslání předžalobní výzvy, odeslané dle doloženého podacího lístku dne 16. 2. 2024, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu – vydání bezdůvodného obohacení do 1. 3. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zákonné úroky z prodlení od 2. 3. 2024 do zaplacení.
18. Soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky 26 600 Kč představující rozdíl mezi žalovanému poskytnutou jistinou a žalovaným uhrazenou částkou a úrokem z prodlení od 2. 3. 2024. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
19. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.