Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 160 192,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 160 192,58 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 110 895,44 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 24 959,95 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 37 690,73 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 271 088,02 Kč od 26. 6. 2024 do 12. 10. 2024, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 110 895,44 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 160 192,58 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 17,7 % ročně z částky 265 718,02 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 271 088,02 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“) se žalovanou dne 24. 3. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 290 000 Kč, kdy část úvěru byla použita na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalované a zbývající část úvěru byla žalované poskytnuta neúčelově převodem na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatky a úroky, kdy výše úrokové sazby úvěru byla sjednána na 17,70 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná nedostála svým povinnostem ze smlouvy, když nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 20. 11. 2023 zesplatnila, současně žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu. Pohledávka za žalovanou v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek byla postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 265 718,02 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 5 370 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 37 690,73 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 24 959,95 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou požadovala žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 271 088,02 Kč (sestávající z dlužné jistiny, dlužných poplatků a dlužné smluvní pokuty) od 26. 6. 2024 do zaplacení, a úroků z úvěru ve výši 17,70 % ročně z částky dlužné jistiny ve výši 265 718,02 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 24. 3. 2021 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček (dále jen „Smlouva“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 290 000 Kč s tím, že část úvěru ve výši 210 038,41 Kč bude užita ke splacení dluhu žalované u právní předchůdkyně žalobkyně evidovaného na účtu č. [č. účtu], část úvěru ve výši 16 804,94 Kč bude užita ke splacení dluhu žalované u právní předchůdkyně žalobkyně evidovaného na účtu č. [č. účtu], a část úvěru ve výši 63 156,65 Kč bude žalované poskytnuta neúčelově bankovním převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 385,20 Kč, společně s pojištěním ve výši 534 Kč, úroky a poplatky, splatnými vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 4. 2021. Úroková sazba úvěru byla smlouvou stanovena ve výši 17,70 % ročně, RPSN ve výši 19,18 % ročně. Obsahem Smlouvy byla mimo jiné učiněna informace o poplatku za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč (Smlouva). Dle článku IV. odst. 6 Smlouvy je banka oprávněna v případě prodlení klienta s úhradou pohledávek banky mimo jiné prohlásit svým rozhodnutím dluh klienta za ihned splatný. Ke Smlouvě byl přiložen Formulář – vysvětlení některých pojmů užívaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Konsolidaci půjček a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy oba tyto dokumenty shrnují podstatné náležitosti a podrobnosti úvěru (vysvětlení některých pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Součástí Smlouvy byly učiněny též Všeobecné obchodní podmínky, Sazebník poplatků.
4. Smlouva byla uzavřena k žádosti žalované ze dne 23. 3. 2021, v rámci které žalovaná uvedla, že je svobodná, bez vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním, je zaměstnána na dobu neurčitou jako admin/bankovní pracovník/účetní u zaměstnavatele [právnická osoba]. s průměrným měsíčním příjmem 17 760 Kč. Měsíční výdaje uvedla v nulové výši. Z výčtu současných závazků klienta je zřejmé, že žalovaná měla u právní předchůdkyně žalobkyně ke dni sepisu žádosti aktivní dva splátkové kontrakty, které měly být konsolidovány sjednávaným úvěrem (zjištěno ze žádosti o smlouvu). Z potvrzení o výši příjmu vystaveného společností [právnická osoba]. vyplývá, že žalovaná ke dni vyhotovení potvrzení dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 17 760 Kč.
5. Dne 24. 3. 2021 žalovaná úvěr čerpala postupnými platbami ve výši 210 038,41 Kč, 16 804,94 Kč a 63 156,65 Kč, v souladu s podmínkami Smlouvy. Na pohledávku ze smlouvy o úvěru žalovaná žalobkyni uhradila celkem 129 807,42 Kč (výpis z úvěrového účtu).
6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně užila matematických modelů (MMS, DTI, DSTI) k výpočtu úvěruschopnosti žalované, když měsíční náklady žalované vyčíslila částkou 2 061,04 Kč představující dosavadní interní splátky žalované, částkou 1 091 Kč představující dosavadní externí splátky žalované, přičemž při svých výpočtech kalkulovala s částkou průměrných životních nákladů ve výši 9 167,04 Kč (vyjádření). Dopisem ze dne 30. 4. 2025 žalobkyně dále doplnila, že žádost o úvěr žalované byla posuzována individuálně v souladu s principy obezřetného úvěrování a platnými strategiemi její právní předchůdkyně, banky.
7. Dopisem ze dne 22. 11. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění pohledávky ze smlouvy v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek, současně žalovanou vyzvala k jednorázové úhradě dluhu do 6. 12. 2023 (oznámení o prohlášení úvěru za splatný).
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, a to za úplatu. Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 28. 6. 2024, odeslaným žalobkyní dne 12. 7. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek, dohoda o úplatě, potvrzení o úplatě, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Předžalobní upomínkou ze dne 27. 9. 2024, odeslanou téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 12. 10. 2024 (předžalobní upomínka, podací lístek).
9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. k 24. 3. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
16. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve sjednané výši, a žalovaná se zavázala jej vrátit ve sjednaných splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, když nehradila sjednané splátky řádně a včas. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.
18. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
19. Žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela z údajů jí uvedených v žádosti o úvěr, z potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalované, k posouzení její úvěruschopnosti pak užila matematických modelů. Žalobkyně však nesplnila svou povinnost prokázat, že její právní předchůdkyně skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když přes výzvu soudu neoznačila a nedoložila žádný z dokladů, kterými žalovaná dokládala výši svých výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy se žalovanou kalkulovala toliko s výdaji žalované představující předchozí dva splátkové úvěry žalované, které byly na základě nově sjednaného úvěru konsolidovány. Ostatní výdaje žalované (na bydlení, jídlo, ošacení a další běžné náklady) neověřovala vůbec. Bez ověřených a úplných údajů o výdajích není možné komplexním způsobem provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované, tím spíše ani zhodnotit její celkové poměry a s tím spojenou schopnost úvěr splácet. Za této situace, kdy žalobkyně dokumenty, kterými byla prověřována možná úvěruschopnost žalované, neoznačila a nedoložila, nebylo možné zjistit, zda doklady o výdajích vůbec a jakým způsobem prověřovala.
20. Soud tak nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalované a dostatečným způsobem prověřovala její úvěruschopnost. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovanou, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je to poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má uchovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem (např. doklady o SIPO platbách, výpisy z bankovního účtu).
21. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 o. z. (viz také rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18), přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků.
22. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 290 000 Kč (bez úroku a poplatků) z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť jí byly poskytnuty bez právního důvodu. Dle výpisu z úvěrového účtu a tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, žalovaná před podáním žaloby uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 129 807,42 Kč, k úhradě tak zbývá 160 192,58 Kč. Co do zaplacení této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované s úhradou na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 27. 9. 2024, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím archem. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla touto upomínkou vyzvána k úhradě nejpozději do 12. 10. 2024, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 13. 10. 2024, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok byl přiznán v zákonné výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 13. 10. 2024, tj. ve výši 12,75 % ročně.
23. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
24. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měla mít právo žalovaná, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (když výši úroků, úroků z prodlení, soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí). Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž jí ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.