6 C 140/2024

Odůvodnění

1. Původní žalobkyně [právnická osoba]. se po žalované domáhala zaplacení částky 97 228,92 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou byla dne 5. 8. 2022 prostředky komunikace na dálku uzavřena Smlouva k službě [Anonymizováno] účet, na jejímž základě bylo žalované umožněno hradit nákupy ve vybraných e-shopech, které podporují platební metodu [Anonymizováno]. Žalovaná současně využila také služby „[Anonymizováno] karta“, která jí umožňovala zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictví [Anonymizováno] účtu. Ve dnech 30. 12. 2021, 17. 3. 2022 a 5. 8. 2022 byly se žalovanou dále uzavřeny Smlouvy o splátkovém limitu, na jejichž základě původní žalobkyně žalované poskytla prostřednictvím tzv. odložených plateb úvěry ve výši 3 000 Kč, 57 000 Kč a 71 000 Kč, to vše na dobu neurčitou, které měly být žalovanou spláceny pravidelnými měsíčními splátkami. K otázce prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že tato byla posouzena s odbornou péčí před poskytnutím úvěru, když původní žalobkyně vycházela z informací zjištěných na základě vlastního zkoumání a ověřování. Byla prověřena platební morálka žalované lustrací v dostupných databázích. Totožnost žalované byla ověřena dle předložené kopie občanského průkazu. Žalovaná v období od srpna 2022 do října 2022 využila služeb původní žalobkyně za celkovou částku 87 070,59 Kč, v této souvislosti žalobkyně odkázala na vyúčtování za měsíce srpen 2022 až říjen 2022. Na jednotlivá vyúčtování žalovaná částečně plnila, a to úhradou ve výši 697 Kč. Původní žalobkyně se tak po žalované domáhala zaplacení částky 86 373,59 Kč spolu s poplatky za prodloužení splatnosti v celkové výši 196,33 Kč a poplatky z prodlení v celkové výši 10 659 Kč. S ohledem na prodlení žalované původní žalobkyně požadovala také zaplacení úroku prodlení v zákonné výši, a to z částky 86 569,92 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení.

2. K návrhu původní žalobkyně soud usnesením vydaným dne 18. 9. 2024, č. j. [spisová značka], připustil, aby do řízení vstoupila nová žalobkyně společnost [Jméno žalobkyně]., právně zastoupena [Jméno advokátky], advokátkou, když bylo prokázáno, že v řízení nastaly skutečnosti předvídané ustanovením § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Toto usnesení nabylo právní moci dne 30. 10. 2024.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Ve dnech 28. 12. 2021, 12. 3. 2022 a 5. 8. 2022 byly mezi účastníky prostředky komunikace na dálku po předchozí registraci žalované uzavřeny (celkem tři) Smlouvy k službě [Anonymizováno] účet, na jejichž základě byl žalované zřízen [Anonymizováno] účet, jehož prostřednictvím mohla provádět platby a nákupy v rámci limitu odložených plateb ve výši 3 000 Kč, respektive 16 000 Kč, respektive 23 000 Kč (a to konkrétně při nákupech se e-shopy, které byly smluvními partnery žalobkyně). Žalovaná se smlouvami zavázala hradit vyúčtované služby a transakce ve stanovené lhůtě. Nedílnou součástí smluv byly Všeobecné obchodní podmínky služby [Anonymizováno] účet, dokument nazvaný Zpracování osobních údajů. Dle Všeobecných obchodních podmínek ke [Anonymizováno] kartě je s [Anonymizováno] účtem nedílně propojena [Anonymizováno] karta (obchodní podmínky). Dne 30. 12. 2021 byla mezi účastníky dále sjednána smlouva o splátkovém limitu, na jejímž základě byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 3 000 Kč, ve formě možnosti odkládání plateb a žalovaná se jej zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 45,5 % ročně na základě zaslaného měsíčního vyúčtování služeb. Výše měsíční splátky byla sjednána na částku 309,44 Kč (smlouva o splátkovém limitu ze dne 30. 12. 2021). Následně dne 17. 3. 2022 byla mezi účastníky dále sjednána smlouva o splátkovém limitu, na jejímž základě byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 57 000 Kč, rovněž ve formě možnosti odkládání plateb a žalovaná se jej zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 12,1 % ročně na základě zaslaného měsíčního vyúčtování služeb. Výše měsíční splátky byla sjednána na částku 5 038,40 Kč (smlouva o splátkovém limitu ze dne 17. 3. 2022). Dále dne 5. 8. 2022 byla mezi účastníky sjednána smlouva o splátkovém limitu, na jejímž základě byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 71 000 Kč, rovněž ve formě možnosti odkládání plateb a žalovaná se jej zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 20 % ročně na základě zaslaného měsíčního vyúčtování služeb. Výše měsíční splátky byla sjednána na částku 6 517,52 Kč (smlouva o splátkovém limitu ze dne 5. 8. 2022). Předpoklady a podmínky splácení (tj. zejména datum splatnosti jednotlivých splátek, výše jednotlivých splátek a výše úroků) jsou uvedeny v jednotlivých přílohách k těmto smlouvám, rovněž je zde uvedeno, že v případě prodlení se splátkou a jejího neuhrazení ani v dodatečné lhůtě určené ve výzvě, stanou se celé úvěry splatnými.

5. Z vyúčtování za srpen 2022 soud zjistil, že toto bylo vystaveno na částku 31 122,85 Kč, z toho 15 488,12 Kč bylo za zakoupené zboží prostřednictvím [Anonymizováno] karty, 7 625,13 Kč bylo rovněž za zakoupené zboží, když se jednalo o jistiny jednotlivých splátek úvěrů dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách (tj. bez úroků), 5 645,60 Kč pak připadlo na smluvní pokutu, 2 962 Kč na poplatky z prodlení, 99 Kč pak na poplatky za službu. Toto vyúčtování reflektovalo úhradu žalované ve výši 697 Kč. Žalované bylo vyúčtování doručeno na e-mailovou adresu dne 1. 9. 2022, jeho splatnost byla stanovena na 15. 9. 2022 (e-mailová zpráva ze dne 1. 9. 2022). Z vyúčtování za září 2022 bylo zjištěno, že toto bylo vystaveno na částku 11 650,05 Kč, z toho 419,10 Kč bylo za zakoupené zboží prostřednictvím [Anonymizováno] karty, 7 625,13 Kč bylo rovněž za zakoupené zboží, když se jednalo o jistiny jednotlivých splátek úvěrů dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách (tj. bez úroků), 2 053,49 Kč na smluvní pokutu, 1 455 Kč na poplatky z prodlení, 97,33 Kč pak na poplatky za službu. Toto vyúčtování bylo žalované doručeno na e-mailovou adresu dne 1. 10. 2022, jeho splatnost byla stanovena na 15. 10. 2022 (e-mailová zpráva ze dne 1. 10. 2022). Z vyúčtování za říjen 2022 bylo zjištěno, že toto bylo vystaveno na částku 75 241,60 Kč, z toho 7 625,13 Kč bylo za zakoupené zboží, když se jednalo o jistiny jednotlivých splátek úvěrů dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách (tj. bez úroků), 48 287,98 Kč připadlo na zesplatněné částky úvěrů ze smluv o splátkovém limitu, 13 086,49 Kč na smluvní pokutu, a 6 242 Kč na poplatky z prodlení. Toto vyúčtování bylo žalované doručeno na e-mailovou adresu dne 1. 11. 2022, jeho splatnost byla stanovena na 15. 11. 2022 (e-mailová zpráva ze dne 1. 11. 2022). Celkem tedy na shora uvedená vyúčtování měla žalovaná zaplatit částku 118 711,50 Kč, z toho částku 87 070,59 Kč za zakoupené zboží (tj. včetně jistin jednotlivých splátek bez úroků a zesplatněních úvěrů), 10 659 Kč za poplatky z prodlení, 196,33 Kč za poplatky za službu a 20 785,58 Kč za smluvní pokuty.

6. V období od 10. 6. 2022 do 10. 8. 2022 žalovaná provedla nákupy na e-shopech v celkové hodnotě 71 163,37 Kč (31 objednávek z období od 10. 6. 2022 do 10. 8. 2022), tyto byly následně rozloženy do splátek (přílohy ke smlouvám o splátkovém limitu). V období od 30. 7. 2022 do 8. 9. 2022 učinila prostřednictvím [Anonymizováno] karty transakce v celkové výši 15 907,22 Kč (výstup z interního systému s přehledem transakcí, vyúčtování za měsíce srpen 2022 a září 2022). S ohledem na provedená čerpání byla upravována výše splátek a to formou splátkových kalendářů, které se formou přílohy staly součástí smlouvy o splátkovém limitu (přílohy smlouvy). Prostřednictvím e-mailových výzev (ze dne 17. 9. 2022, 18. 9. 2022, 21. 9. 2022, 26. 9. 2022, 29. 9. 2022, 6. 10. 2022, 11. 10. 2022, 16. 10. 2022, 1. 11. 2022, 2. 11. 2022, 19. 12. 2022 a 26. 12. 2022) byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužného vyúčtování, současně byla upozorněna, že následkem neuhrazení může být ztráta výhody splátek a okamžité zesplatnění závazku (emailové výzvy). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána také předžalobní upomínkou ze dne 24. 4. 2023, odeslanou téhož dne (předžalobní upomínka, podací arch).

7. Pokud se jedná o posuzování úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně, tato soudu doložila fotografii občanského průkazu žalované a selfie fotografii žalované a konstatovala, že původní žalobkyně žalovanou prověřila v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS, insolvenčním rejstříku. Jiné doklady žalobkyně soudu nedoložila. Z předložených listin soud zjistil, že původní žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu žalované a selfie fotografie žalované.

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

16. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

17. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly platně uzavřeny smlouvy o službě [Anonymizováno], umožňující odložení plateb do celkového limitu 42 000 Kč, a současně pak smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. s úvěrovým rámcem v celkové výši 131 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaných úroků vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Všechny úvěry byly poskytnuty úplatně, a to i úvěry na základě smluv k službě [Anonymizováno] účet, neboť na základě těchto smluv byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované poplatky za odložení splatnosti, fakticky představující úrok za odloženou platbu, přičemž ze samotné podstaty poskytované služby plyne, že možnost odložit úhradu vyúčtované ceny za zboží a služby, na které si žalovaná od žalobkyně zapůjčila potřebné finanční prostředky, bude ze strany zákazníků pravidelně využívána v naprosté většině případů. Žalovaná však neplnila své povinnosti z těchto smluv, když sjednané splátky nehradila řádně a včas.

18. Jelikož žalovaná v uvedených smluvních vztazích vystupuje jako spotřebitel, zatímco žalobkyně jako podnikající právnická osoba, je třeba na uvedený závazkový vztah mezi účastníky aplikovat úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Byla-li poslední ze smluv o úvěru uzavřena dne 5. 8. 2022, ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

20. Pokud se jedná o smlouvy uzavřené dne 30. 12. 2021 a dne 17. 3. 2022, dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Toto ustanovení bylo však v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankcí relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18), když dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru bylo (dosud je) povinností členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Soud tedy užil eurokonfrormního výkladu a k neplatnosti smlouvy o úvěru přihlédl i bez návrhu žalované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Rozpor vnitrostátní úpravy s unijním právem byl odstraněn novelou zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru účinné od 29. 5. 2022).

21. Žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z lustrací v dostupných databázích. K tomuto však předložila pouze fotografie občanského průkazu žalované a její selfie fotografii. Další doklady předloženy nebyly. Z uvedených listin tak nebylo možné zjistit ničeho, vyjímaje té skutečnosti, že žalobkyně ověřila totožnost žalované. Žalobkyně ani přes výzvy soudu nedoložila, že by si od žalované za účelem zjištění jejích příjmových a výdajových poměrů vyžádala jakékoli dokumenty, případně zkoumala příjmy a výdaje žalované. Přitom poskytovatel úvěru je vždy povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a záměrně nesdělí poskytovateli úvěru veškeré své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smluv dostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.

22. Soud tak nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalované a dostatečným způsobem prověřovala její úvěruschopnost. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovanou, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je to poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

23. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit předmětné smlouvy jako absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz také rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18), přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků.

24. Soud tedy shrnuje, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalované byla poskytnuta jistina v celkové výši 87 070,59 Kč, tedy součet částek, které žalobkyně uhradila za žalovanou za zakoupené zboží, tj. včetně jistin poskytnutých úvěrů. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť jí byla poskytnuta bez právního důvodu.

25. Dle sdělení žalobkyně uhradila žalovaná na poskytnutou jistinu před podáním žaloby částku 697 Kč, k úhradě tak zbývá 86 373,59 Kč. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Co do zaplacení této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované s úhradou na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 24. 4. 2023, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím archem. Jelikož dle této upomínky byla žalovaná povinna provést úhradu nejpozději do 1. 5. 2023, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 2. 5. 2023, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši.

26. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 001,25 Kč, přičemž tato částka představuje 77,68 % z jejich celkové výše 19 311,60 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,84 % a úspěchu žalované v rozsahu 11,16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 890 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 97 228,92 Kč sestávající z částky 5 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 020 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 960 Kč ve výši 3 351,60 Kč. Pokud se jedná o přípisy žalobkyně ze dne 13. 6. 2024 a 9. 12. 2024, kterými k výzvě soudu prostřednictvím své právní zástupkyně doplnila svá žalobní tvrzení, za tyto úkony soud náhradu nákladů nepřiznal, když se ztotožňuje s tím, že „za vykonání úkonu ve věci samé náleží jedna náhrada bez ohledu na to, kolik podání bylo nutno k dosažení perfektnosti úkonu“ (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 279/2020 ze dne 26. 11. 2020).