Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 005,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 005,60 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 16 005,60 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. se žalovaným uzavřela dne 27. 4. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši celkem 21 660 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve lhůtě splatnosti. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno], kde si žalovaný zvolil parametry úvěru, následně se zaregistroval a seznámil se s podmínkami smlouvy; po ověření jeho úvěruschopnosti odeslal návrh na uzavření smlouvy kliknutím na tlačítko „podpis“; původní věřitelka mu pak prostřednictvím klientského profilu a emailu sdělila souhlas s uzavřením smlouvy. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr, k tomu žalobkyně uvedla, že původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených žalovaným a lustracemi žalovaného ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI) a sám žalovaný prohlásil, že má pravidelný příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit. Úvěruschopnost byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž žalovanému byla ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku (těchto 10 % se přitom musí rovnat minimálně životnímu minimu). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 11. 10. 2023. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 23 325 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba]., a následně touto společností na žalobkyni. Žalobkyně v žalobě po žalovaném požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 16 005,60 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 005,60 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, když smlouva č. [hodnota] je neplatná od samého počátku, neboť společnost [právnická osoba]. nedostatečným způsobem posoudila jeho úvěruschopnost. Úroky a poplatky ve smlouvě uvedené současně odporují dobrým mravům.
3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]. byla dne 27. 4. 2023 uzavřena smlouva spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení bezúčelový, nezajištěný s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) na dobu 24 měsíců s úvěrovým limitem 19 760 Kč, s tím, že finanční částka bude poskytnuta žalovanému na jeho bankovní účet. Žalovaný se pak zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 457,50 % ročně v měsíčních splátkách splatných vždy 11. den v měsíci. Žalovaný byl povinen uhradit dle své volby alespoň minimální platbu nebo dlužnou částku. Minimální platba se rovnala 10 % jistiny plus veškeré úroky a penále přirostlé během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč (pokud by 500 Kč přesáhlo celkovou dlužnou částku, byl žalovaný povinen uhradit pouze dlužnou částku). Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem. Součástí smlouvy bylo učiněno čestné prohlášení žalovaného, v rámci něhož žalovaný uvedl, že je svobodný, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 38 100 Kč, měsíční výdaje domácnosti žalovaného činí 4 000 Kč. Měsíční splátky jiných úvěrů uvedl žalovaný v nulové výši. Žalovaný čestně prohlásil, že veškeré údaje uvedl správně a nezamlčel žádné podstatné údaje. Přílohu A smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené se společností [právnická osoba]., přílohu B smlouvy představovaly Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně fotokopii svého občanského průkazu, kterou žalobkyně doložila.
5. Dle doloženého potvrzení o provedených platbách byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet číslo [č. účtu] dne 27. 4. 2023 zaslána částka 19 000 Kč, dne 16. 5. 2023 pak na tentýž účet částka 2 660 Kč.
6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného od společnosti [Anonymizováno] za období od 29. 10. 2022 do 27. 4. 2023 vyplývá průměrný příjem žalovaného zasílaný společností [právnická osoba]. ve výši asi 39 000 Kč. Z výpisu bylo současně zjištěno, že žalovaný v uvedeném období měl aktivní úvěrové závazky u nejméně sedmi nebankovních institucí (jmenovitě pak [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba].), a to včetně právní předchůdkyně žalobkyně. Své peněžní prostředky v podstatné výši žalovaný vynakládal na úhradu hazardních her (platby zasílané [Anonymizováno]), současně lze poukázat na jeho aktivitu na sázkových platformách [Anonymizováno] a [Anonymizováno].
7. Emailovou zprávou ze dne 11. 10. 2023 bylo žalovanému oznámeno, že úvěr byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k naléhavému zaplacení dlužné částky.
8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba]. a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 3. 2025 byla poté tato pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 6. 2025. Dopisem rovněž ze dne 19. 6. 2025, odeslaným žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek).
9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. ke dni 27. 4. 2023 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) neboť žalobkyně (i její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
13. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
14. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
16. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).
17. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“
18. Žalobkyně stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla pouze, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, když sám žalovaný prohlásil, že má pravidelný příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit. K tomu soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla lustrace ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI), k čemuž však žalobkyně nedoložila žádné výstupy. Žalobkyně soudu doložila výpis z bankovního účtu žalovaného od společnosti [Anonymizováno], z něhož vyplynuly pravidelné příjmy žalovaného ve výši asi 39 000 Kč měsíčně, jak bylo žalovaným tvrzeno při uzavření úvěrové smlouvy. Pokud se jedná o posouzení výdajové stránky žalovaného, předložený výpis z účtu svědčí o velmi vysokých výdajích žalovaného na hazardní hry, současně z tohoto účtu vyplývá aktivita žalovaného na sázkových platformách, což právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nereflektovala. Pokud žalovaný tvrdil při uzavření smlouvy měsíční splátky úvěrů v nulové výši a právní předchůdkyně žalobkyně by řádným způsobem ověřila údaje z doloženého výpisu z účtu, muselo by jí být zřejmé, že žalovaný je poměrně značně úvěrově zatížen, kdy úvěry mu byly poskytovány výhradně nebankovními společnostmi, a to včetně právní předchůdkyně žalobkyně. Z předloženého výpisu z účtu tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla mít pravidelné výdaje žalovaného za ověřené a doložené, když jejich reálná výše podstatným způsobem převyšovala výši tvrzenou žalovaným při uzavření smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně především neprověřovala, jaká je forma bydlení žalovaného (ve vlastním, v nájmu apod.), a neověřovala žádným způsobem ani jeho výdaje na bydlení. Přitom právě výdaje na bydlení tvoří podstatnou část výdajů každé osoby, které zpravidla není možno v případě potřeby rychle a výrazně omezit, proto by ze strany poskytovatele úvěru měly být ověřeny velmi pečlivě. Pokud tedy jde o výdaje žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly ze strany její právní předchůdkyně řádně prověřovány. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála před uzavřením smlouvy své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.
19. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
20. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu.
21. Vzhledem k tomu, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši celkem 21 660 Kč, na které žalovaný uhradil 23 325 Kč, je zřejmé, že již uhradil více, než kolik byl povinen. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
22. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, má dle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného představují náklady účastníka nezastoupeného advokátem ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.., představující paušální náhradu dle § 2 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě. Soud proto zavázal žalobkyni k jejich náhradě.