Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 037,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 601,06 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 598,43 Kč, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 911,60 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 25 911,60 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 037,80 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), se žalovaným dne 20. 4. 2022 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 51 101 Kč, který sestával z úroků ve výši 38 564 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 328 Kč, pojistného ve výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 91 101 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 4 339 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 20. 1. 2024. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla s odbornou péčí posouzena na základě zhodnocení informací sdělených žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a jejich následným ověřením oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný nedostál své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradil pouze 47 900 Kč, přičemž poslední částečnou úhradu provedl dne 21. 9. 2023. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši 25 911,60 Kč, poplatek 17 126,20 Kč, úrok ve výši 3 598,43 Kč za období od 21. 1. 2024 do 21. 10. 2024 z dlužné jistiny, úrok z prodlení ve výši 2 601,06 Kč za období od 20. 2. 2024 do 21. 10. 2024 z dlužné jistiny. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 22. 10. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 22. 10. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 4. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem 38 564 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částkou za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 8 328 Kč a pojistným 2 709 Kč, to vše v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 4 339 Kč, kdy výše poslední splátky činí 4 321 Kč. Dle smlouvy činila výše úrokové sazby 86 % ročně a částka 40 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky.
4. Dále bylo soudem z karty zákazníka ze dne 20. 4. 2022 zjištěno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je zaměstnán jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba]. a jeho čistý měsíční příjem činí 24 546 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu a jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Na externí splátky žalovaný dle tvrzení na kartě zákazníka vynakládal 2 500 Kč měsíčně. Na kartě zákazníka je dále uvedeno, že k těmto údajům žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření úvěruschopnosti, a to výplatní pásky za měsíce únor a březen 2022.
5. Z Tabulky umoření vyhotovené ke dni 25. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný na pohledávku ze smlouvy č. [hodnota] uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 47 900 Kč, poslední úhradu ve výši 5 000 Kč provedl dne 21. 9. 2023.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek se podává, že na základě této smlouvy byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to za úplatu (potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 10. 2024, odeslaným dle podacího lístku dne 11. 11. 2024. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 31. 12. 2024, odeslanou dle podacího lístku téhož dne.
7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. ke dni 20. 4. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
14. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s úroky, poplatky a pojistným. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
15. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
16. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy žádala od žalovaného informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrech, k čemuž si také údajně od žalovaného nechala předložit výplatní pásky z února a března 2022. Žalobkyně však nesplnila svou povinnost prokázat, že její právní předchůdkyně skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když přes výzvu soudu výplatní pásky nedoložila, současně nedoložila žádný další doklad toto osvědčující. Bez ověřených a úplných údajů o příjmech a výdajích však není možné komplexním způsobem provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného, tím spíše ani zhodnotit jeho celkové poměry a s tím spojenou schopnost úvěr splácet. Za této situace, kdy žalobkyně dokumenty, kterými prověřovala možnou úvěruschopnost žalovaného, nedoložila, nebylo možné zjistit, zda doklady o příjmech a výdajích vůbec a jakým způsobem prověřovala.
17. Je však třeba zdůraznit, že i za situace, kdy by žalobkyně předložila soudu dle údajů uvedených v kartě zákazníka žalovaným doložené výplatní pásky, nelze postup žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat ze adekvátní a dostatečný. Soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele byla žalobkyně jako poskytovatel úvěru povinna při jeho poskytování náležitě posuzovat schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, a ve smyslu ustanovení § 78 zákona o ochraně spotřebitele také uchovat doklady a dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný dle údajů v kartě zákazníka dokládal pouze dvě výplatní pásky, doklady vztahující se k pravidelným výdajům nepředložil vůbec. Právní předchůdkyně žalobkyně za účelem komplexního posouzení majetkových a jiných poměrů žalovaného, zejména pak posouzení výdajové stránky žalovaného, měla vyžádat další doklady, to však neučinila. Z výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala pouze skutečnost, zda proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení, ostatní výdaje (na bydlení, na jídlo, ošacení a další běžné výdaje či další úvěrové zatížení žalovaného) neověřovala vůbec a vycházela pouze z tvrzení žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Zejména pokud žalovaný při uzavření smlouvy uvedl, že bydlí v nájmu, právní předchůdkyně žalobkyně měla vyžádat k osvědčení výše nákladů na bydlení žalovaného nájemní smlouvu, případně potvrzení o platbách SIPO apod. Právní předchůdkyně žalobkyně současně žádným způsobem nereflektovala, že žalovaný uvedl externí splátky ve výši 2 500 Kč. V této souvislosti mělo být řádně posouzeno aktuální úvěrové zatížení žalovaného. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Lze tedy konstatovat, že postup právní předchůdkyně žalobkyně nelze považovat za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když vůbec nezkoumala výdaje žalovaného, ba lze to spíše považovat za úplnou rezignaci na splnění této povinnosti.
18. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Žalovaný tak byl povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu.
19. Vzhledem k tomu, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, na které žalovaný uhradil 47 900 Kč, je zřejmé, že již uhradil více než kolik byl povinen. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
20. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, měl by dle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Ze spisu se však nepodává, že by mu náklady vznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.