Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 520 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 27. 6. 2024 do 23. 6. 2025, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 17 520 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej žalobkyni splácet měsíčními splátkami společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně, a to nejpozději k 23. dni v měsíci až do zaplacení. Žalovaný nesplácel úvěr stanovenými splátkami řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 6. 2024. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen neuhrazenou jistinu ve výši 10 000 Kč a neuhrazený úrok v kapitalizované výši 4 000 Kč, který žalobkyně požadovala za první měsíc doby čerpání úvěru. Vedle toho žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou nárokovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení a dále zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 3 520 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný k ověření výše svého příjmu poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu a zároveň byl lustrován v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 22. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně stanovenými splátkami. V případě prodlení byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky, které žalobkyně doložila. Smlouva byla podepsána za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách žalobkyně [Anonymizováno], kam zadal své osobní údaje, registrace byla dokončena zadáním kódu z verifikační SMS. Zároveň potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi (zjištěno smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 2. 2024 a obchodních podmínek). Smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného, v rámci níž uvedl, že je svobodný, bydlí s rodiči či příbuznými, je osobou samostatně výdělečně činnou s průměrným příjmem ve výši 42 456 Kč měsíčně, přičemž své měsíční výdaje vyčíslil částkou 10 000 Kč měsíčně (žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota]). K ověření své identity žalovaný předložil fotokopii občanského průkazu a řidičského průkazu (fotokopie OP, ŘP).
4. Žalobkyně zaslala na bankovní účet č. [č. účtu], uvedený žalovaným ve smlouvě, dne 22. 4. 2024 částku 3 000 Kč, dne 23. 2. 2024 částku 1 000 Kč, dne 24. 2. 2024 postupnými platbami celkem částku 3 000 Kč, dne 25. 2. 2024 částku 1 000 Kč a dne 26. 2. 2024 částku 2 000 Kč, kdy jako variabilní symbol označených plateb bylo užito rodné číslo žalovaného (potvrzení o provedených platbách).
5. K prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila výpisy z bankovního podnikatelského účtu žalovaného č. [č. účtu] za období měsíců ledna až února 2022, října až prosince 2022, listopadu 2023 až ledna 2024. Na označený bankovní účet žalovaného byly připisovány peněžní prostředky v nahodilé výši především od společnosti [právnická osoba]. v průměrné výši 28 940 Kč měsíčně za 7 z doložených měsíců (leden až únor 2022, říjen až prosinec 2022, listopad až prosinec 2023), dále jedenkrát od společnosti [právnická osoba]. ve výši 48 550 Kč v měsíci prosinci 2022 a jedenkrát od společnosti [právnická osoba]. ve výši 47 450 Kč v měsíci lednu 2024. Tyto své příjmy žalovaný v podstatné výši z bankovního účtu obratem přeposílal na svůj běžný bankovní účet č. [č. účtu], případně je vybíral v hotovosti. Žalovaný dále peněžní prostředky v podstatné výši vynakládal na online sázení u sázkových kanceláří ([právnická osoba], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [právnická osoba]., [Anonymizováno] a další), kdy například během dne 25. 1. 2022 převedl na účet těchto společností částku ve výši celkem 4 079 Kč, dne 8. 2. 2022 pak částku ve výši celkem 5 045 Kč, dne 18. 10. 2022 částku ve výši celkem 5 950 Kč a další, přičemž transakce tohoto typu lze zaznamenat v téměř každém z doložených výpisů, a to v četnosti jednotek až desítek transakcí. Z výpisů z účtu je dále zřejmé, že žalovaný v lednu 2022 obdržel na bankovní účet částku ve výši celkem 6 000 Kč zaslanou [právnická osoba], dále v říjnu 2022 částku ve výši 2 000 Kč zaslanou [právnická osoba] a částku ve výši celkem 8 080 Kč zaslanou prostřednictvím [právnická osoba], v lednu 2024 pak částku ve výši 16 510 Kč zaslanou [právnická osoba]. Konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného za doložená období byl přitom v několika případech téměř nulový (například 0,90 Kč v měsících listopadu 2023 i prosinci 2023, dále 1 Kč v měsíci lednu 2024), případně v řádech nižších stovek korun českých, někdy dosahoval také záporných hodnot (například v měsíci říjnu 2022 ve výši -134,48 Kč).
6. Žalobkyně přípisem ze dne 23. 6. 2024 úvěr zesplatnila k témuž dni, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou stanovených splátek a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do tří dnů (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota]). Předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025, odeslanou žalovanému téhož dne, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek).
7. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ani netvrdila.
9. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 22. 2. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
10. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).
13. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“
14. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru: poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, jejich výši měla žalobkyně ověřit prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalovaného. V této souvislosti však nelze než konstatovat, že předložené výpisy z bankovního účtu nemohly být dostatečným podkladem pro posouzení příjmové stránky žalovaného, když převážná část těchto výpisů byla pořízena za období i několika let před uzavřením smlouvy o úvěru (viz výpisy z účtu z měsíců ledna až února 2022), případně v řádu několika měsíců (viz výpisy z účtu z měsíců října 2022 až prosince 2022). Pokud se jedná o výpisy z účtu za měsíce bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o úvěru (listopad 2023 až leden 2024), z těchto vyplývají platby ve prospěch žalovaného od právnických osob – [právnická osoba]. a [právnická osoba]. v průměrné výši 42 456 Kč měsíčně, avšak soudu nebylo v této souvislosti nikterak doloženo, že se skutečně jedná o příjmy žalovaného z jeho samostatně výdělečné činnosti, když žalobkyně v této souvislosti měla od žalovaného žádat zejména kopie vystavených daňových dokladů osvědčujících právní důvod těchto plateb, případně předložení daňového přiznání za uplynulé období. Pokud se jedná o výdaje žalovaného, tyto žalobkyně zjevně taktéž nezkoumala nijak blíže, když nezkoumala, z jakých položek se skládají, žádným způsobem nereflektovala již existující (značné) úvěrové zatížení žalovaného, stejně tak jako chování žalovaného, který peněžní prostředky v podstatné výši vynakládal na online sázky u různých sázkových kanceláří. Výdaje odepisované z bankovního účtu žalovaného přitom výrazně převyšují výši pravidelných měsíčních výdajů tvrzenou žalovaným v žádosti o úvěr, kdy v měsících bezprostředně předcházejících uzavření smlouvy o úvěru byly zůstatky na jeho bankovním účtu téměř nulové. Žalovaný současně ze svého bankovního účtu, jehož výpisy byly soudu doloženy, přeposílal převažující část svých příjmů na svůj běžný bankovní účet, tudíž žalobkyni nemohlo být bez doložení dalších ověřených dokladů zřejmé, na jaké životní náklady je žalovaný vynakládá. Žalobkyně proto zcela objektivně při vědomí výše shrnutých skutečností nemohla s odkazem na předložené výpisy z účtu žalovaného dospět k závěru o jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně dále tvrdila, že osobu žalovaného lustrovala v příslušných registrech a databázích, žádný výstup však soudu nedoložila Soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Ve vztahu k povinnosti zkoumat úvěruschopnost je ještě třeba zmínit, že se jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv může mít za následek přestupkovou, popř. trestněprávní odpovědnost klienta, nikoli však zánik, či oslabení povinnosti poskytovatele úvěru dostát požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
16. Na základě popsaných zjištění a úvah soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“
17. Jelikož žalovaný na svůj dluh žalobkyni dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, dosud ničeho neuhradil, soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu, jejíž odeslání dne 14. 6. 2025 žalobkyně prokázala podacím lístkem. V této výzvě byla žalovanému pro úhradu určena lhůta 3 dnů. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku platí, že „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Zákonná domněnka zakotvená v § 573 občanském zákoníku stanoví, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byla žalovanému předžalobní výzva doručena dne 18. 6. 2025. Vzhledem k tomu, že byla žalovanému pro úhradu určena lhůta tří dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byl žalovaný povinen provést úhradu do 23. 6. 2025 (srov. § 607 občanského zákoníku, dle něhož „Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.“) a ode dne následujícího, tj. ode dne 24. 6. 2025, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12 % (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ročně z částky 10 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení.
18. Soud žalobu zamítl co do požadovaného smluvního úroku ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 520 Kč, neboť smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou a žalobkyni tak na tyto položky nevznikl nárok. Stran požadovaného úroku z prodlení soud připomíná, že žalovaný se dostal do prodlení až dne 24. 6. 2025, a to pouze s částkou 10 000 Kč, tudíž na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 27. 6. 2024 do 23. 6. 2025, na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení a na úrok z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení žalobkyni taktéž nárok nevznikl a soud žalobu v této části také zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když poměr úspěchu ve věci každého z účastníků je při kapitalizaci úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí téměř shodný.