Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % p.a. z této částky za dobu od 26. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 21 405,07 Kč a úroku z prodlení 14,75 % p.a. z částky 12 153 Kč za dobu od 26. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení 2 % p.a. z částky 40 000 Kč za dobu od 26. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 8 826,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 405,07 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 11. 10. 2023 smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit společně s obchodním úrokem ve výši 39 251 Kč, administrativním poplatkem ve výši 48 546 Kč, to vše v 54 pravidelných měsíčních splátkách po 2 367 Kč (přitom výše poslední splátky činí 2 346 Kč). Žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 21. 5. 2024 zesplatnila. Pokud se jedná o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně vycházela z veřejně dostupných databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů MVČR), z informací poskytnutých žalovaným, tyto pak ověřila oproti dokladům (výpis z účtu žalovaného, výplatní páska žalovaného). Žalobkyně vycházela ze zjištěných měsíčních příjmů žalovaného ve výši 50 834,51 Kč a měsíčních výdajů žalovaného ve výši 40 080,62 Kč. Po odečtení splátky předmětné zápůjčky tak měl žalovaný k dispozici disponibilní příjem ve výši 8 353,09 Kč, což žalobkyně vyhodnotila jako dostačující finanční obnos k pokrytí zbývajících běžných a nutných výdajů. Žalovaný však na předmětnou zápůjčku neuhradil ničeho. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení částky 40 000 Kč jako nesplacené jistiny, částky 6 759 Kč na obchodních úrocích zápůjčky, částky 5 394 Kč na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 945,28 Kč, smluvní pokuty ve výši celkem 6 156,79 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 150 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se žalobkyně domáhala též zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 52 153 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav.
4. Žalobkyně s žalovaným prostředky komunikace na dálku uzavřela dne 11. 10. 2023 smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit společně s administrativním poplatkem ve výši 87 797 Kč v 54 pravidelných měsíčních splátkách po 2 367 Kč s tím, že výše poslední splátky činí 2 346 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve smlouvě, a to ve výši 34,50 % ročně. Samotná smlouva byla uzavřena prostřednictvím on-line klientského centra žalobkyně, kdy žalovaný zadáním unikátního jednorázového SMS kódu nahradil svůj vlastnoruční podpis na smlouvě, a to poté, co byl seznámen s předsmluvními informacemi a poskytl žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu (smlouva č. [hodnota], elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra, fotokopie občanského průkazu žalovaného). Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny obchodní podmínky pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru, sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut a splátkový kalendář. V čl. 11 smlouvy bylo stanoveno pro případ, že žalovaný nesplní povinnost uhradit splátku v termínu splatnosti, právo žalobkyně celou zbývající, dosud neuhrazenou jistinu zesplatnit. Neuhradí-li žalovaný veškeré nároky vyplývající ze smlouvy (zejména jistinu, splatné úroky, splatný administrativní poplatek aj.) ve lhůtě stanovené ve výzvě k úhradě, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši dle sazebníku. Žalovaný před podpisem smlouvy čestně prohlásil, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 48 000 Kč, pravidelné splátky půjček činí 20 000 Kč měsíčně, průměrné měsíční výdaje pak 250 Kč, náklady na bydlení 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný současně prohlásil, že je ženatý, bydlí ve vlastním, splácí hypoteční úvěr (čestné prohlášení o příjmech a výdajích).
5. Částka 40 000 Kč byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu] dne 11. 10. 2023 (potvrzení o platbě).
6. Z výplatní pásky vystavené na jméno žalovaného za období června 2023 vyplývá, že příjem žalovaného ze zaměstnání u zahraniční společnosti [Anonymizováno] činil v tomto měsíci 2 022,34 EUR.
7. Z předloženého výpisu z účtu č. [č. účtu] za období od 29. 6. 2023 do 30. 9. 2023 vyplývá, že za toto období činily příjmy žalovaného celkem 463 834,70 Kč, výdaje pak celkem 469 482,99 Kč. Z výpisu z účtu není patrný žádný pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání, objevují se zde pouze nahodilé platby od třetích osob, popřípadě nahodilé vklady finanční hotovosti. Žalovanému byly za toto období současně připsány platby na základě uzavřených smluv o půjčce, eventuálně úvěru, a to 15 000 Kč od společnosti [právnická osoba], dále pak 13 000 Kč od společnosti [Anonymizováno] a 4 200 Kč od společnosti [právnická osoba]. Za uvedené období naopak žalovaný na splátkách uhradil celkem 4 946 Kč společnosti [právnická osoba]., 1 500 Kč společnosti [právnická osoba]., celkem 17 162 Kč společnosti [právnická osoba] a 17 919,96 Kč společnosti [právnická osoba]. Dne 8. 9. 2023 žalovaný provedl úhradu dluhu po splatnosti na blíže neidentifikovaný protiúčet ve výši 33 000 Kč, současně pak úhradu dluhu po splatnosti na protiúčet označený jako „[Anonymizováno] “ ve výši 15 600 Kč.
8. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy neuhradil ničeho (vyčíslení pohledávky ke dni 25. 7. 2024). Dopisem ze dne 5. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek nejpozději do 20. 5. 2024, současně byl poučen o právu žalobkyně zesplatnit doposud neuhrazenou zápůjčku (výzva k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění). Žalobkyně poté, co žalovaný ani k zaslané výzvě úhradu neprovedl, zápůjčku dopisem ze dne 22. 5. 2024 zesplatnila, a to k datu 21. 5. 2024, současně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v celkové výši 58 709 Kč nejpozději do 13. 6. 2024 (oznámení o zesplatnění zápůjčky). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván dále předžalobní upomínkou ze dne 20. 6. 2024, a to nejpozději do 11. 7. 2024 (předžalobní upomínka).
9. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dle obsahu právního jednání dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ani netvrdila.
11. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 11. 10. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
12. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
13. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“
14. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru: poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, tyto žalobkyně dle předložené výplatní pásky zkoumala pouze za období června 2023, které bezprostředně nepředcházelo uzavření smlouvy o úvěru (tj. říjnu 2023), přičemž z předloženého výpisu z bankovního účtu za období od 29. 6. 2023 do 30. 9. 2023 nevyplývá, že by žalovanému byl tento příjem vyplácen i nadále. Výdaje žalovaného přitom žalobkyně zjevně nezkoumala nijak blíže, tyto nijak neověřovala, nezkoumala, z jakých položek se skládají, žádným způsobem zejména nereflektovala poměrně vysoké úvěrové zatížení žalovaného, jeho úhrady dluhů po splatnosti. Soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Ve vztahu k povinnosti zkoumat úvěruschopnost je ještě třeba zmínit, že se jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv může mít za následek přestupkovou, popř. trestněprávní odpovědnost klienta, nikoli však zánik, či oslabení povinnosti poskytovatele úvěru dostát požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně argumentovala tím, že si od žalovaného za účelem zkoumání úvěruschopnosti vyžádala výplatní pásku, výpis z jeho účtu. Nicméně soudu předložená výplatní páska nereflektovala období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o úvěru, a současně zaznamenané transakce a stav bankovního účtu žalovaného rozhodně pro závěr o úvěruschopnosti žalovaného nesvědčí. Z výpisu z účtu je patrné, že žalovaný byl v období předcházejícím uzavřením smlouvy o úvěru již výrazně úvěrově zatížen, měl závazky po splatnosti. Žalobkyně přitom nikterak dále nezkoumala, jaké množství úvěrových závazků žalovaný má, eventuálně jaká je jejich výše. Žalobkyně dále tvrdila, že osobu žalovaného lustrovala v příslušných registrech a databázích, žádný výstup však soudu nedoložila.
16. Na základě popsaných zjištění soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Předmětnou smlouvu je tak nutno považovat za absolutně neplatnou. Žalovaný byl od počátku povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 40 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. § 2991 o. z.).
17. Jelikož žalovaný na pohledávku ze smlouvy neuhradil ničeho, soud vyhověl žalobě co do zaplacení jistiny ve výši 40 000 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného s úhradou na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 20. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl touto upomínkou vyzván k úhradě nejpozději do 11. 7. 2024, ode dne následujícího, tj. ode dne 12. 7. 2024, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala ode dne 26. 7. 2024 do zaplacení, soud jí proto v těchto intencích vyhověl, avšak výši úroku stanovil v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12,75 % ročně.
18. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
19. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tak právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího procesního úspěchu a neúspěchu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 65 % a z 35 % neúspěšná (když výši úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku) a má tak právo na náhradu nákladů ve výši rozdílu, tj. 30 %. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 071 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 405,07 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a jednoho úkonu právní služby realizovaného po podání návrhu ve věci (účast na jednání) stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „nový a. t.“) z téže tarifní hodnoty sestávající z částky 3 580 Kč včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 nového a. t. Právnímu zástupci žalobkyně dále náleží náhrada za promeškaný čas v počtu patnácti půlhodin po 150 Kč dle § 14 nového a. t. a vynaložené cestovní výdaje stanovené dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. za cestu na jednání soudu na trase [adresa] a zpět, celkem 524 km, při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz dle norem ES 4,5 litrů na 100 km, při ceně 34,70 Kč za litr paliva s 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla, celkem 3 858 Kč. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení činí (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce žalobkyně, advokáta) částku ve výši 29 421,17 Kč a žalobkyně má nárok na 30 % z nich, tedy na 8 826,35 Kč (výrok III.). Za doplnění žaloby ze dne 6. 11. 2024, kterým žalobkyně doplňovala svá tvrzení a důkazy, soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.