Výrok
I. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 572 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení, se řízení zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 11 572 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou uzavřela dvě smlouvy o úvěru, na základě kterých poskytla žalované na její bankovní účet dne 25. 6. 2024 finanční prostředky ve výši 2 000 Kč a 2 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 30 dnů od jejich poskytnutí. K tomu, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že důkazy o tomto nedisponuje. Žalovaná své povinnosti ze smluv nedostála a právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky řádně a včas nesplatila. Na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávky za žalovanou byly nejprve postoupeny společnosti [právnická osoba], poté byly postoupeny žalobkyni. Žalobkyně po žalované požadovala vedle dlužných jistin ve výši 2 000 Kč a 2000 Kč zaplacení řádných úroků ve výši 30 Kč a 30 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 360 Kč a 360 Kč, poplatků za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv ve výši 800 Kč a 800 Kč, poplatků za administraci prodlení ve výši 700 Kč a 700 Kč, poplatků za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu ve výši 1 000 Kč a 1 000 Kč a smluvních pokut ve výši 896 Kč a 896 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou žalobkyně požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení.
2. Podáním ze dne 2. 2. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení, řádných úroků ve výši 30 Kč a 30 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 360 Kč a 360 Kč, poplatků za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv ve výši 800 Kč a 800 Kč, poplatků za administraci prodlení ve výši 700 Kč a 700 Kč, poplatků za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu ve výši 1 000 Kč a 1 000 Kč, smluvních pokut ve výši 896 Kč a 896 Kč, s tím, že nadále uplatňuje nárok na zaplacení 2 000 Kč a 2 000 Kč představující vyplacené částky úvěru jakožto nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť nedisponuje důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované.
3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí (viz výše) zastavil (výrok I.). Předmětem žaloby tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částek 2 000 Kč a 2 000 Kč.
4. Žalobkyně za návrh na zahájení řízení zaplatila soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Podmínky pro vrácení části soudního poplatku dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném a účinném znění, nebyly s ohledem na jeho výši naplněny.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.
6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla prostředky komunikace na dálku prostřednictvím formuláře na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] dne 24. 6. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 2 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit jednorázově do 25. 7. 2024. Smlouva byla žalovanou podepsána prostřednictvím kódu zaslaného SMS zprávou na telefonní číslo [tel. číslo] uvedené ve formuláři. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, které žalobkyně doložila. Žalované byl současně poskytnut předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující konkrétní informace o úvěru. Dle doloženého potvrzení o provedené platbě byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně dne 25. 6. 2024 zaslána na bankovní účet č. [č. účtu] částka 2 000 Kč.
7. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dále prostředky komunikace na dálku prostřednictvím formuláře na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] dne 24. 6. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 2 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit jednorázově do 25. 7. 2024. Smlouva byla žalovanou opětovně podepsána prostřednictvím kódu zaslaného SMS zprávou na telefonní číslo [tel. číslo] uvedené ve formuláři. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, které žalobkyně doložila. Žalované byl současně poskytnut předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující konkrétní informace o úvěru. Dle doloženého potvrzení o provedené platbě byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně dne 25. 6. 2024 zaslána na bankovní účet č. [č. účtu] částka 2 000 Kč.
8. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 23. 4. 2026 soud zjistil, že majitelkou bankovního účtu č. [č. účtu] byla dne 25. 6. 2024 žalovaná.
9. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluhy ze smluv o úvěru neuhradila řádně a včas, byla právní předchůdkyní žalobkyně upomínána jak prostřednictvím SMS zpráv, e-mailových zpráv, tak prostřednictvím písemných výzev k úhradě (přehledy zaslaných SMS zpráv, přehledy zaslaných e-mailových zpráv, výzvy k uhrazení pohledávky ze dne 10. 8. 2024, předžalobní výzvy k uhrazení pohledávky ze dne 28. 8. 2024). Žalované byla současně ze strany žalobkyně zaslána předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. ze dne 24. 7. 2025, odeslaná dle předloženého poštovního podacího archu téhož dne (předžalobní výzva, poštovní podací arch).
10. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 10. 2024 byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. [hodnota] postoupena společnosti [právnická osoba] Na základě smlouvy o postoupení pohledávky z téhož dne 20. 10. 2024 byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. [hodnota] také postoupena společnosti [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2024 byly následně obě pohledávky za žalovanou (ze smlouvy č. [hodnota] i smlouvy č. [hodnota]) společností [právnická osoba] postoupeny žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 10. 2024 a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2024, přehled postoupených pohledávek).
11. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dne 24. 6. 2024 dojít k uzavření dvou smluv o úvěru, tak jak je upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
12. Na zamýšlené smluvní vztahy dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěry byly poskytovány v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
13. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
14. Žalobkyně přitom ničím neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti zkoumat před uzavřením smluv úvěruschopnost žalované a výslovně uvedla, že v tomto směru nedisponuje žádnými důkazy.
15. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
16. Předmětné smlouvy o úvěru tak je nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnuté jistiny ve výši 2 000 Kč a 2 000 Kč, a to v době přiměřené jejím možnostem.
17. Vzhledem k tomu, že žalovaná na poskytnuté jistiny neuhradila dle tvrzení žalobkyně ničeho, přičemž žalovaná toto tvrzení nerozporovala, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení částky ve výši 4 000 Kč (výrok II.).
18. Pokud jde o lhůtu k plnění, soudu nezbývá než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalované poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“
19. V důsledku toho, že žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná a soudu neuvedla, jaká je doba přiměřená jejím možnostem, přičemž není ani v možnostech soudu toto zjistit, stanovil soud lhůtu tří měsíců, jako lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky, přičemž se jedná o dobu, v níž lze řešit možnost získání potřebné částky např. dalším zaměstnáním, přivýdělkem, refinancováním dluhu od příbuzných či jiných subjektů se řádným posouzením aktuální úvěruschopnosti žalované, případně zvážit možnosti insolvenčního řízení apod. Případné zamítnutí žaloby pro předčasnost a odkázání žalobkyně na možnost uplatnit u soudu nárok na určení doby přiměřené možnostem žalované soud považuje za nehospodárné a zbytečné rozmnožování soudních sporů, když lze očekávat, že ani v takovém řízení by žalovaná nebyla činná. Pokud je smyslem a účelem této úpravy ochrana spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně ochrana společnosti jako celku, bylo nutno poskytnout žalované tuto lhůtu pro splnění povinnosti, přičemž se jedná o delší lhůtu, než stanovuje § 160 o. s. ř., v němž je upravena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. Není však možno podporovat chování dlužníků, kteří si půjčují finanční prostředky, aniž by je následně spláceli, a spoléhají na případné zamítání žalob pro neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a pro předčasnost, když v řízení ovládaném zásadou dispoziční není ze strany soudu možné kvalifikovaným způsobem zjistit jejich aktuální možnosti vracet poskytnuté jistiny, přičemž je pravidlem, že žalovaní spotřebitelé bývají v řízení často nečinní a rezignují na zásadu „jen bdělým náleží práva“.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí, ve spojení s § 146 odst. 2 větou první, dle které je účastník, který zavinil zastavení řízení, povinen hradit jeho náklady. V dané věci žalobkyně zavinila zastavení řízení ohledně částky 7 572 Kč (s příslušenstvím – zákonnými úroky z prodlení), když v průběhu řízení vzala svou žalobu zpět z důvodu absence důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyní (jedná se o neúspěch žalobkyně ve věci).
21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla tedy v řízení převážně neúspěšná, na náhradu nákladů řízení by měla mít právo žalovaná. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž jí ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.