Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 328,32 Kč s úrokem v částce 769,07 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 26 328,32 Kč od 28. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 384,56 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 328,32 Kč od 28. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 056,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 328,32 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru ke kreditní kartě č. [Anonymizováno], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou a kreditní kartu MasterCard Standard, jejímž prostřednictvím byl oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet společně s úrokem ve výši 19,90 % ročně, a to dle podmínek sjednaných ve smlouvě, v obchodních podmínkách. Žalovaný nedostál svým povinnostem ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalobkyně následně v souladu s čl. 9.3. obchodních podmínek veškeré závazky žalovaného vůči její osobě prohlásila za splatné ke dni 14. 4. 2024. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny 26 328,32 Kč, kapitalizovaných úroků 769,07 Kč a úroků z úvěru ve výši 8,05 % ročně z částky 26 328,32 Kč od 28. 4. 2024 do zaplacení. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně také zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení 384,56 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 328,32 Kč od 28. 4. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
4. Ze žádosti o poskytnutí úvěru a smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 3. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. [Anonymizováno] na dobu neurčitou, na jehož základě žalobkyně poskytla žalovanému kreditní kartu, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroků s pohyblivou úrokovou sazbou, ke dni uzavření smlouvy ve výši 19,90 % ročně, a to ve splátkách v minimální výši 5 % z vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč, splatných vždy k 14. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Obchodní podmínky pro Kreditní kartu, Obchodní podmínky pro platební karty, Sazebník [Anonymizováno] pro fyzické osoby – občany a Oznámení [Anonymizováno], a.s. o stanovených úrokových podmínkách vkladů a úvěrů v Kč – občané. Žalovanému byly dále poskytnuty předsmluvní informace ke kreditní kartě. Dle čl. 9.3. obchodních podmínek je žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splacením jakékoliv částky oprávněna prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Dle čl. VIII. odst. 1 smlouvy je žalobkyně oprávněna požadovat z nesplacené částky také zákonný úrok z prodlení.
5. Z formulářů historie úvěru, evidence úvěru a výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že dlužná jistina činí 26 328,32 Kč, poslední úhrada byla provedena dne 13. 12. 2023 ve výši 3 045,98 Kč.
6. Z nedatovaných dopisů označených jako „1. upomínka“, „1. výzva“ a „2. výzva“ vyplývá, že žalovaný byl upozorněn, že ke dni 26. 12. 2023, 2. 1. 2024, 23. 1. 2024 byl v prodlení se splácením úvěru a současně vyzván k úhradě dlužné částky. Dopisem ze dne 26. 2. 2024, označeným jako „Poslední výzva k zaplacení dluhu“, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 27. 3. 2024 a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru.
7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 5. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně ke dni 14. 4. 2024 zesplatnila veškeré pohledávky za žalovaným z poskytnutého úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 27 211,08 Kč. Dle předložené doručenky bylo oznámení zasláno na žalobkyni poslední známou adresu žalovaného dne 6. 5. 2024.
8. Žalovaný byl dále k úhradě dlužné částky vyzván také předžalobní výzvou ze dne 18. 6. 2024, dle poštovního podacího archu odeslanou dne 28. 6. 2024.
9. Žalobkyně dále doložila, že provedla lustraci žalovaného prostřednictvím portálu CBCB Informace a výpis z CRIF, z nichž vyplynulo, že žalovaný je svobodný, zaměstnaný na dobu neurčitou s příjmem 19 980 Kč měsíčně, bydlí v nájemním bytě. Z uvedených zdrojů dále vyplynulo, že žalovaný nemá sjednány další úvěrové produkty.
10. Dále pak žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně za období od 2. 6. 2022 do 2. 9. 2022, tj. i za období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o úvěru, z nichž vyplývá pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání a dále také výdaje žalovaného.
11. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Dle ustanovení § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
13. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „o spotřebitelském úvěru“ ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupoval jako spotřebitel, zatímco žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobkyně splnila svou povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného, když měla podrobné znalosti o příjmech a výdajích na běžném účtu zůstavitele, provedla šetření v dostupných bankovních i nebankovních registrech, i šetření ohledně případných exekučních příkazů na účtech žalovaného.
17. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Před uzavřením smlouvy žalobkyně náležitým způsobem posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Na základě takto uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ke kreditní kartě s úvěrovým limitem 24 000 Kč na dobu neurčitou, a žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky ve sjednaných splátkách spolu se smluvenými úroky a poplatky. Žalovaný však porušil své povinnosti vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru, když nehradil sjednané splátky a řádně a včas, a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou i ustanovením § 1931 o. z. ke dni 14. 4. 2024 poskytnutý úvěr zesplatnila, čímž jí vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 26 328,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 769,07 Kč a dále s úrokem ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 28. 4. 2024 do zaplacení. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. také právo požadovat úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala v zákonné výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. v kapitalizované výši 384,56 Kč z dlužné jistiny za dobu od zesplatnění do 27. 4. 2024 a dále pak ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 28. 4. 2024 do zaplacení. Soud tedy žalobě vyhověl v plném rozsahu.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 056,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 054 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 328,32 Kč sestávající z částky 2 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 440 Kč ve výši 1 562,40 Kč. Celkem tedy náklady žalobkyně činí 10 056,40 Kč. Za vyjádření k výzvě soudu ze dne 16. 1. 2025, kterou žalobkyně doplňovala svá tvrzení a důkazy, soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.