Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 822 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 813 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 809 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 24 813 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 813 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, a dále rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 12 809 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 809 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 965 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 37 822 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [Anonymizováno] dodávala v období od 2. 3. 2023 do 23. 3. 2023 a v období od 24. 3. 2023 do 25. 7. 2023 elektřinu a v souvislosti s těmito dodávkami žalovanému vznikl nedoplatek ve výši 24 813 Kč a 12 809 Kč. Žalobkyně se současně v souladu se svými obchodními podmínkami domáhala zaplacení 200 Kč jako paušální náhrady nákladů za oprávněně zaslanou upomínku. Žalobkyně zároveň s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala v souladu se svými obchodními podmínkami též zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení, a to ode dne následujícího po dni splatnosti vystavených faktur do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci dne 31. 1. 2023 uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa [adresa], v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a zaplatit žalobkyni za dodávku elektřiny cenu dle platného ceníku. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny obchodní podmínky žalobkyně a ceník; žalobkyně předložila též „Předsmluvní informace [právnická osoba]. pro spotřebitele při dodávkách elektřiny a plynu domácnostem“. Dle článku III. obchodních podmínek se účastníci dohodli, že úhrada ceny bude realizována formou zúčtovatelných měsíčních záloh. Z článku V. odst. 3 obchodních podmínek dále vyplývá, že pro případ prodlení s plněním peněžitého závazku dle smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit úrok z prodlení ve sjednané výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dle článku V. odst. 4 obchodních podmínek má žalobkyně v souvislosti se zaslanou upomínkou žalovanému z důvodu jeho prodlení s úhradou plateb nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky formou upomínky, a to v paušální výši 200 Kč za každou upomínku. Fakturou č. [hodnota] ze dne 28. 3. 2023 splatnou dne 12. 4. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalovanému za elektřinu odebranou v období od 2. 3. 2023 do 23. 3. 2023 nedoplatek ve výši 24 813 Kč. Fakturou č. [hodnota] ze dne 24. 4. 2023 splatnou dne 9. 5. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za zaslanou upomínku ve výši 200 Kč. Fakturou č. [hodnota] ze dne 28. 7. 2023 splatnou dne 14. 8. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalovanému za elektřinu odebranou v období od 24. 3. 2023 do 25. 7. 2023 nedoplatek ve výši 12 809 Kč. K úhradě nedoplatků, nákladů na zaslanou upomínku, byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne 31. 8. 2023, jejíž odeslání na žalobkyni známou adresu žalovaného žalobkyně doložila doručenkou.
4. Výše uvedená zjištění vedou soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), který v odst. 1 stanoví, že „Smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.“. Na základě této smlouvy žalobkyně dodávala žalovanému do jím označeného odběrného místa elektřinu v dotčených obdobích. Žalovaný však cenu za odebranou elektřinu v plné výši neuhradil, a soud jej proto k zaplacení dlužné částky zavázal. Opodstatněným je i nárok žalobkyně na paušální náhradu nákladů 200 Kč za zaslanou upomínku ze dne 31. 8. 2023 žalovanému, a to i přestože předložená faktura č. [hodnota] byla vystavena pro částku paušální náhrady nákladů za upomínku zaslanou dle tvrzení žalobkyně dne 24. 4. 2023, která soudu předložena nebyla. Nárok žalobkyně na zaplacení paušální náhrady nákladů 200 Kč v souvislosti se zasláním upomínky dne 31. 8. 2023 byl soudu prokázán (upomínka ze dne 31. 8. 2023, obchodní podmínky).
5. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou je opodstatněn také nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. Tento však soud žalobkyni přiznal pouze v zákonné výši ke dni splatnosti dílčích závazků, tj. ve výši 15 % ročně, a to s ohledem na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, kde soud učinil závěr o tom, že „obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě).“ V daném případě pak byl smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky sjednán pouze v článku V. odst. 3 obchodních podmínek, a nikoli přímo ve smlouvě samotné. Ačkoli byl shora uvedený závěr Ústavním soudem učiněn ve vztahu ke smluvní pokutě, lze jej dle názoru soudu vztáhnout rovněž na úrok z prodlení, neboť oba instituty mají pro spotřebitele nepříznivý sankční charakter. Soud tedy žalobu zamítl co do rozdílů mezi zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem z prodlení.
6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části týkající se úroku z prodlení, právo na náhradu nákladů v plné výši. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 513 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Advokátka učinila ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 500 Kč a dále jí za ně podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 965 Kč.