Výrok
I. Řízení se co do zaplacení částky 2 909 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 104 132 Kč, a to v měsíčních splátkách po 4 000 Kč, přičemž poslední splátka bude činit 132 Kč, vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 758,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 130 771,69 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 934 Kč k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 145 799,69 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou byla dne 3. 10. 2022 prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva k službě [Anonymizováno] [Anonymizováno], na jejímž základě bylo žalované umožněno hradit nákupy ve vybraných e-shopech, které podporují platební metodu [Anonymizováno]. Žalovaná současně využila také služby „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “, která jí umožňovala zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictví [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne 3. 10. 2022 byla se žalovanou dále uzavřena také Smlouva o splátkovém limitu, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla prostřednictvím tzv. odložených plateb úvěr ve výši 100 000 Kč na dobu neurčitou, který měl být žalovanou splácen pravidelnými měsíčními splátkami. K otázce prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že tato byla posouzena s odbornou péčí před poskytnutím úvěru, když vycházela z informací zjištěních na základě vlastního zkoumání a ověřování. Byla prověřena platební morálka žalované lustrací v dostupných databázích a dále využity scoringové modely k predikování pravděpodobnosti, s níž žalovaná dostojí svým závazkům. Tímto způsobem pak žalobkyně zjistila, že příjem žalované činil 42 000 Kč měsíčně, výdaje 10 000 Kč, splátky mimo žalobkyni 5 000 Kč, žalovaná měla jednu vyživovací povinnost. Žalovaná v období od 1. 11. 2022 do 31. 1. 2022 využila služeb žalobkyně za celkovou částku 130 771,69 Kč, přičemž celkově byla žalované poskytnuta částka 120 218,28 Kč. Z toho částka 19 695,24 Kč představuje transakce provedené prostřednictvím [Anonymizováno], částka 2 405 Kč nákupy na e-shopech hrazené prostřednictvím [Anonymizováno] [Anonymizováno] a částka 98 118,04 Kč prostředky poskytnuté na základě smlouvy o splátkovém limitu. Žalobkyně se tak po žalované domáhala zaplacení částky 2 405 Kč za nákupy na e-shopech, částky 19 695,24 Kč za transakce prostřednictvím [Anonymizováno] a částky 130 771,69 Kč za služby na základě smlouvy o splátkovém limitu, spolu s dlužnými poplatky ve výši 15 025 Kč. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně požaduje také zaplacení úroku prodlení, a to z částky 130 771,69 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení.
2. Podáním ze dne 30. 4. 2024 (doplněným podáním ze dne 13. 8.2024) vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět co do částky 2 909 Kč, neboť žalovaná předmětnou částku dne 14.12.2023 uhradila. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.
3. Žalovaná uvedla, že si dne 3.10.2022 aktivovala [Anonymizováno] [Anonymizováno] a dne 20.11.2022 si aktivovala [Anonymizováno] [Anonymizováno] a že s žalobkyní uzavřela smlouvu, na jejímž základě čerpala úvěrový limit. Dále poukázala na nedostatečnou ochranu spotřebitele, kdy aplikace [Anonymizováno] je matoucí pro spotřebitele, je velmi obtížné totiž určit, kolik spotřebitel má ve výsledku zaplatit. Také uváděla, že s ohledem na kontraktační proces lze jen stěží prokázat, zda a jakou smlouvu uzavřela a v jakém textovém znění. Navíc smlouva o službě [Anonymizováno] je formulářová smlouva, všeobecné obchodní podmínky jsou nesrozumitelné a obtížně se v nich orientuje. Nakonec uvedla, že žalobkyně řádně nezkoumala její úvěruschopnost, nebyly nijak prověřovány její výdaje. Má tedy za to, že smlouvy, které s žalobkyní uzavřela, jsou neplatné. Pro případ, že by ji soud zavázal k úhradě, žádala o splátkový kalendář s poukazem na svou složitou životní situaci. Uváděla, že je sice vdaná, nicméně manžel ze společné domácnosti odešel, výživné na dítě neplatí. Musí tedy sama zajišťovat jak výživu nezletilého dítěte, tak hradit hypotéku ve výši [částka] a stavební spoření ve výši [částka]. Zároveň musí pokrýt alespoň základní potřeby své a dítěte, když jen na inkasu zaplatí měsíčně [částka]. Uvedla, že pracuje s čistým měsíčním příjmem 42 000 Kč.
4. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.
5. Dne 3. 10. 2022 byla mezi účastníky prostředky komunikace na dálku po předchozí registraci žalované uzavřena Smlouva ke službě [Anonymizováno] [Anonymizováno], na jejímž základě byl žalované zřízen [Anonymizováno] [Anonymizováno], jehož prostřednictvím mohla provádět platby a nákupy v rámci limitu odložených plateb ve výši 35 000 Kč (a to konkrétně při nákupech se e-shopy, které byly smluvními partnery žalobkyně). Žalovaná se smlouvou zavázala hradit vyúčtované služby a transakce ve stanovené lhůtě. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky služby[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a Ceník (registrační proces, smlouva k službě [Anonymizováno], obchodní podmínky, Ceník, smlouvy o poskytování služby – [Anonymizováno], [Anonymizováno]). Dle Všeobecných obchodních podmínek ke [Anonymizováno] [Anonymizováno] je s [Anonymizováno] [Anonymizováno] nedílně propojena [Anonymizováno] [Anonymizováno] (obchodní podmínky). Žalovaná si u žalobkyně aktivovala [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne 3. 10. 2022 a dále[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], která byla aktivována dne 20. 11. 2022 (výstup ze systému o [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Dne 3.10. 2022 byla mezi účastníky dále sjednána smlouva o splátkovém limitu, na jejímž základě byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 100 000 Kč, ve formě možnosti odkládání plateb a žalovaná se jej zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 20 % ročně na základě zaslaného měsíčního vyúčtování služeb. Výše měsíční splátky byla sjednána na částku 9 179,61 Kč (smlouva o splátkovém limitu). Předpoklady a podmínky splácení (tj. zejména datum splatnosti jednotlivých splátek, výše jednotlivých splátek a výše úroků) jsou uvedeny v jednotlivých přílohách k této smlouvě, rovněž je zde uvedeno, že v případě prodlení se splátkou a jejího neuhrazení ani v dodatečné lhůtě určené ve výzvě, stane se celý úvěr splatným.
6. Z vyúčtování za listopad 2022 soud zjistil, že toto bylo vystaveno na částku 32 715,32 Kč, z toho 12 692,35 Kč bylo za zakoupené zboží prostřednictvím [Anonymizováno] [Anonymizováno], 9 813,36 Kč bylo rovněž na zakoupené zboží, když se jednalo o jistiny jednotlivých splátek úvěrů dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách (tj. bez úroků), 7 308,61 Kč pak připadlo na smluvní pokutu, a 2 901 Kč na poplatky z prodlení. Z vyúčtování za prosinec 2022 bylo zjištěno, že toto bylo vystaveno na částku 28 480,05 Kč, z toho 9 407,89 Kč bylo za zakoupené zboží prostřednictvím [Anonymizováno] [Anonymizováno], 10 741,59 Kč bylo rovněž na zakoupené zboží, když se jednalo o jistiny jednotlivých splátek úvěrů dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách (tj. bez úroků), 5 665,57 Kč na smluvní pokutu, a 2 665 Kč na poplatky z prodlení. Z vyúčtování za leden 2023 bylo zjištěno, že toto bylo vystaveno na částku 118 151,46 Kč, z toho 10 741,59 Kč bylo za zakoupené zboží, když se jednalo o jistiny jednotlivých splátek úvěrů dle smluv o splátkovém limitu dle rozpisu splátek v jednotlivých přílohách (tj. bez úroků), 77 374,92 Kč pak připadlo na zesplatněné částky úvěru ze smlouvy o splátkovém limitu, 20 572,95 Kč na smluvní pokutu, a 9 462 Kč na poplatky z prodlení. Celkem tedy na shora uvedená vyúčtování měla žalovaná zaplatit částku 179 346,83 Kč, z toho částku 130 771,70 Kč za zakoupené zboží (tj. včetně jistin jednotlivých splátek bez úroků a zesplatněných úvěrů), 15 028 Kč za poplatky z prodlení a 33 547,13 Kč za smluvní pokuty.
7. Ve dnech 13. 11. 2022 a 6. 12. 2022 žalovaná provedla nákupy na e-shopech v celkové hodnotě 2 405 Kč, které žalobkyně následně prostřednictvím platební brány [Anonymizováno] dotčeným e-shopům uhradila ve dnech 15. 11. 2022 a 6. 12. 2022 (objednávka ze dne 13. 11. 2022 a 6. 12. 2022, smlouva s [Anonymizováno], výstup z interního systému o úhradě). Žalovaná v období od listopad – prosinec 2022 uskutečnila transakce v celkové hodnotě 98 118,04 Kč, které byly následně rozloženy do splátek. Dále pak v tomto období učinila prostřednictvím [Anonymizováno] [Anonymizováno] transakce v celkové výši 19 695,24 Kč (objednávky, potvrzení o platbě ze dne 5. 10. 2022, výstup z interního systému, přehled [Anonymizováno] transakcí za měsíc listopad 2022, přehled [Anonymizováno] transakcí za měsíc prosinec 2022, výstup ze systému žalobce s přehledem transakcí). S ohledem na provedená čerpání byla upravována výše splátek a to formou splátkových kalendářů, které se formou přílohy staly součástí smlouvy o splátkovém limitu (přílohy smlouvy). Emailovou výzvou ze dne 26. 12. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužného vyúčtování s upozorněním, že následkem neuhrazení může být ztráta výhody splátek a okamžité zesplatnění závazku (emailová výzva). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána také předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2023, odeslanou dne 27. 7. 2023 (předžalobní upomínka, podací arch).
8. Soud dále prováděl dokazování k okolnostem posuzování úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně. Žalobkyně doložila fotografii občanského průkazu žalované a selfie fotografii žalované a dále výstupy z interního systému žalované o hodnocení úvěruschopnosti a přehledu plateb žalované. Z těchto soud zjistil, že při uzavírání smlouvy byl deklarován příjem žalované ve výši 42 000 Kč, výdaje ve výši 10 000 Kč a splátky ve výši 5 000 Kč. Jiné doklady žalobkyně soudu nedoložila.
9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
16. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
18. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o službě [Anonymizováno], umožňující odložení plateb do limitu do 35 000 Kč, a současně pak smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. s úvěrovým rámcem 100 000 Kč, přičemž žalovaná zavázala se poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaných úroků zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Všechny úvěry byly poskytnuty úplatně, a to i úvěry na základě smluv k službě [Anonymizováno] účet, neboť na základě těchto smluv byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované poplatky za odložení splatnosti, fakticky představující úrok za odloženou platbu, přičemž ze samotné podstaty poskytované služby plyne, že možnost odložit úhradu vyúčtované ceny za zboží a služby, na které si žalovaná od žalobkyně zapůjčila potřebné finanční prostředky, bude ze strany zákazníků pravidelně využívána v naprosté většině případů. Žalovaná však neplnila své povinnosti z těchto smluv, když sjednané splátky nehradila řádně a včas.
19. Jelikož žalovaná v uvedených smluvních vztazích vystupuje jako spotřebitel, zatímco žalobkyně jako podnikající právnická osoba, je třeba na uvedený závazkový vztah mezi účastníky aplikovat úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
20. V neposlední řadě soud upozorňuje na skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena dne 3. 10. 2022, ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve znění účinném od 29. 5. 2022, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
21. Žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z lustrací v dostupných databází, provedeného skoringu a výsledku vlastních šetření. K tomuto však předložila pouze fotografie občanského průkazu žalované a její selfie fotografii, a dále pak výsledek výstupu z interního systému. Další doklady předloženy nebyly. Z uvedených dokladů však bylo možné zjistit pouze to, jaké příjmy a výdaje byly žalovanou deklarovány. Žalobkyně ani přes výzvy soudu nedoložila, že by si od žalované za účelem zjištění jejích příjmových a výdajových poměrů vyžádala jakékoli dokumenty. Pokud jde o příjmy žalované ve výši 42 000 Kč měsíčně, žalobkyně nepředložila soudu žádný doklad potvrzující výši ani existenci tvrzeného příjmu. Totéž platí stran výdajové stránky žalované, ani zde nebyly soudu doloženy žádné listiny osvědčující, že by žalobkyně výši výdajů 10 000 Kč měsíčně jakkoli ověřovala. Přitom poskytovatel úvěru je vždy povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a záměrně nesdělí poskytovateli úvěru veškeré své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smluv dostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.
22. Soud tak nemá za prokázané, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalované a dostatečným způsobem prověřovala její úvěruschopnost. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovaným, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.
23. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit předmětné smlouvy jako absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž soud k této neplatnosti ve smyslu ustanovení přihlíží i bez námitky účastníků.
24. Vzhledem k výše uvedenému se proto soud již dalšími námitkami žalované nezabýval, když i tak dospěl k závěru, že smlouvy jsou absolutně neplatné a že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu poníženou o již provedené splátky z titulu bezdůvodného obohacení.
25. Soud tedy shrnuje, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalované byla poskytnuta jistina v celkové výši 120 218,28 Kč, tedy součet částek, které žalobkyně uhradila za žalovanou za zakoupené zboží, tj. včetně jistin poskytnutých úvěrů. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť jí byla poskytnuta bez právního důvodu.
26. Dle sdělení žalobkyně uhradila žalovaná na poskytnutou jistinu před podáním žaloby částku 13 177,28 Kč, po podání žaloby částku 2 909 Kč, k úhradě tak zbývá 104 132 Kč. Co do zaplacení této částky tedy soud žalobě vyhověl. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Uvedené ustanovení dle systematického výkladu představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021). Tato zvláštní úprava je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.
27. Soud proto ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí. Soud podotýká, že nevyhověl žalobkyni ani co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Doba splatnosti je stanovena právě tímto rozsudkem a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení.
28. Vzhledem k poměrům žalované i k souhlasnému stanovisku žalobkyně soud žalované umožnil dluh splácet po částkách 4 000 Kč měsíčně, to vše pod ztrátou splátek.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení spíše úspěšná, navíc žalovaná zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 934 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 59% a úspěchu žalované v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 832 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 145 799,69 Kč sestávající z částky 6 940 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a účast na jednání soudu) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 7 602 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení by činila 49 634 Kč, nicméně žalobkyně má nárok na 18 % z nich, tedy na 8 934Kč.