6 C 76/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 33 907 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), se žalovanou dne 28. 3. 2022 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 21 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 19 475 Kč, který sestával z úroků ve výši 13 388 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 587 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 40 475 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 65 pravidelných týdenních splátkách po 623 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 26. 6. 2023. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla s odbornou péčí posouzena na základě zhodnocení informací sdělených žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a jejich následným ověřením oproti dokladům vyžádaným od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná nedostála své povinnosti ze smlouvy, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku ve výši 6 568 Kč. Žalovaná tak zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna jistinu ve výši 18 812,46 Kč, poplatek 15 094,54 Kč, úrok ve výši 5 173 Kč kapitalizovaný za období od 27. 6. 2023 do 29. 7. 2024 z dlužné jistiny, úrok z prodlení ve výši 3 072,70 Kč kapitalizovaný za období od 4. 7. 2023 do 29. 7. 2024 z dlužné jistiny. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru ve výši 24,81 % ročně z dlužné jistiny 18 812,46 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 18 812,46 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 28. 3. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 21 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 13 388 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 587 Kč, to vše v 64 měsíčních splátkách po 623 Kč, a 65. splátkou ve výši 603 Kč. Část úvěru ve výši 6 800 Kč byla žalované poskytnuta účelově ke splacení zůstatku celkové dlužné částky žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a částka 14 200 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti v den podpisu smlouvy. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 86 % ročně, RPSN 154,49 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny smluvní podmínky (smlouva o úvěru, smluvní podmínky). Tato smlouva byla uzavřena k žádosti žalované ze dne 27. 3. 2022, v rámci níž žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je invalidní důchodkyně s měsíčním příjmem ve výši 13 455 Kč, její odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná bez vyživovací povinnosti, bydlí na ubytovně. K těmto údajům žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně měla dle sekce „Ověřené dokumenty“ předložit výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky ze dne 21. 2. 2022 a „složenky“ (zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr).

4. Žalovaná na pohledávku ze smlouvy uhradila postupnými platbami celkem 6 568 Kč, když poslední platbu ve výši 100 Kč provedla dne 22. 6. 2023 (tabulka umoření).

5. Pohledávka za žalovanou byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 postoupena žalobkyni, a to za úplatu (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o úhradě úplaty za postoupené pohledávky). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 7. 2024, odeslaným žalobkyní dne 16. 8. 2024 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána také předžalobní upomínkou ze dne 31. 10. 2024, odeslanou dle podacího lístku dne 1. 11. 2024, a to nejpozději do 15. 11. 2024 (předžalobní upomínka, podací lístek).

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. ke dni 28. 3. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedené smlouvy byly žalované vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaná se zavázala vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, když nehradila sjednané splátky řádně a včas. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.

14. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

15. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy žádala od žalované informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrech, k čemuž si také údajně od žalované nechala předložit výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a „složenky“. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně však nesplnila svou povinnost prokázat, že její právní předchůdkyně skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když přes výzvu soudu nedoložila žádný z uvedených dokladů. Bez ověřených a úplných údajů o příjmech a výdajích však není možné komplexním způsobem provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované, tím spíše ani zhodnotit její celkové poměry a s tím spojenou schopnost úvěr splácet. Za této situace, kdy žalobkyně dokumenty, kterými prověřovala možnou úvěruschopnost žalované, nedoložila, nebylo možné zjistit, zda doklady o příjmech a výdajích vůbec a jakým způsobem prověřovala.

16. Soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele byla žalobkyně jako poskytovatel úvěru povinna při jeho poskytování náležitě posuzovat schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání jejích příjmů a výdajů, a ve smyslu ustanovení § 78 zákona o ochraně spotřebitele také uchovat doklady a dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná dle sdělení obsaženého v kartě zákazníka dokládala výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a „složenky“. Bez doložení těchto dokumentů však nebylo možné zjistit, zda příjmy a výdaje deklarované žalovanou v kartě zákazníka odpovídaly skutečnosti, přičemž lze uzavřít, že ani doložení výše uvedených listin by nemohlo svědčit závěru o řádném a úplném zkoumání příjmové a výdajové stránky žalované. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet.

17. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Žalovaná tak byla povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť jí byla poskytnuta bez právního důvodu.

18. Jelikož žalovaná na pohledávku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uhradila celkem 6 568 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zbývající části dlužné jistiny v částce 14 432 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované s úhradou na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 31. 10. 2024, jejíž odeslání následujícího dne, tj. 1. 11. 2024, žalobkyně prokázala podacím archem. Jelikož dle této upomínky byla žalovaná povinna provést úhradu nejpozději do 15. 11. 2024, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 16. 11. 2024, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení žalobkyně požadovala ve výši 15 % ročně. K okamžiku prodlení žalované s úhradou však zákonná výše úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila 12,75 % ročně, soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroků z prodlení v této zákonné výši.

19. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

20. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měla mít právo žalovaná, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, když výši úroků, úroků z prodlení, soud kapitalizoval ke dni vydání tohoto rozsudku. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž jí ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.