Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 998 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 881 Kč s úrokem z prodlení v částce 25,38 Kč od 2. 10. 2023 do 3. 10. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 879 Kč od 4. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 007,81 Kč k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 879 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne 15. 2. 2023 prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz, uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, pevným úrokem ve výši 980 Kč v rámci druhé až osmé splátky, poplatkem za express výplatu ve výši 199 Kč a dále sjednanými měsíčními poplatky za volitelné služby, ve 24 měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy byla nejdříve s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to zjišťováním tzv. kreditního skóre klienta, kdy je na základě vložených proměnných zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky úvěru a to jak pro osobu žalovaného, tak pro jeho domácnost. Zohledněn byl rovněž věk, vzdělání a zdroj příjmů žalovaného a další skutečnosti. Byla provedena kontrola a lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně zohlednila příjem žalovaného ve výši 35 000 Kč, životní minimum osoby ve výši 4 860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 13 737 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti ze smlouvy, když žalobkyni uhradil platbami ze dne 15. 3. 2023 a 17. 4. 2023 pouze částku 2 Kč, proto byl úvěr ke dni 4. 8. 2023 zesplatněn. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši 19 998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatek za expres výplatu úvěru ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (4 x 99 Kč), poplatky ze SMS servis ve výši 196 Kč (4 x 49 Kč), poplatky za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 3 960 Kč, úroky ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně také kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 25,38 Kč za dobu od 2. 10. 2023 do 3. 10. 2023 a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 879 Kč od 4. 10. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 2. 2023 prostředky komunikace na dálku a prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz sjednána smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet č. [č. účtu], hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal zadáním kódu zaslaného na jeho telefonní číslo. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit celkovou částku ve výši 27 520 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Ve smlouvě si strany dále sjednaly i následující doplňkové služby a poplatky za ně: poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč a dále poplatky spojené s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání. Smlouvou si strany dále sjednaly možnost tzv. korunového odkladu, tj. prodloužení doby splatnosti, s poplatkem ve výši 1 980 Kč (formulář předsmluvní informace, smlouva o úvěru, sazebník poplatků). Dle předložených opisů výpisu proplacení smlouvy a výpisu čerpání, splátek a úhrad byla částka 20 000 Kč vyplacena dne 15. 2. 2023 na účet č. [č. účtu].
4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad dále vyplývá, že žalovaný provedl na poskytnutý úvěr dvě platby ve výši 1 Kč, a to dne 15. 3. 2023 a 17. 4. 2023. Ke dni 15. 5. 2023 byl žalovanému ke splátce jistiny ve výši 834 Kč předepsán poplatek ve výši 99 Kč za bezpečnou splátku, poplatek ve výši 199 Kč za expres výplatu, poplatek za minimální splátku ve výši 2 x 1 980 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, poplatek za účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Ke dni 15. 6. 2023 byl žalovanému ke splátce jistiny ve výši 834 Kč předepsán poplatek ve výši 99 Kč za bezpečnou splátku, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, úrok ve výši 980 Kč, poplatek za účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Dnem 15. 7. 2023 byly žalovanému dále ke splátce jistiny ve výši 834 Kč vyúčtovány poplatek ve výši 99 Kč za bezpečnou splátku, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, úrok ve výši 980 Kč, poplatek za účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč.
5. Dopisem ze dne 19. 6. 2023, odeslaným dle předloženého podacího archu následujícího dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30 dnů, za současného upozornění, že v případě marného uplynutí této lhůty přistoupí žalobkyně k zesplatnění úvěru. Ke dni 4. 8. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovanému byl dále předepsán poplatek za účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč, poplatek ve výši 99 Kč za bezpečnou splátku, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, úrok ve výši 980 Kč a jistina ve výši 17 496 Kč. Žalovaný byl o zesplatnění informován dopisem ze dne 4. 8. 2023, odeslaným dne 7. 8. 2023 (výzva ke splacení celé půjčky, podací arch). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dále předžalobní upomínkou ze dne 1. 9. 2023, odeslanou dne 4. 9. 2023.
6. Žalobkyně dále soudu předložila důkazy k prokázaní zkoumání bonity žalovaného. Dle Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik byl žalovaný zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč, bez vyživovací povinnosti, výše měsíčních výdajů domácnosti ani splátek jiným společnostem nebyla uvedena. Lustrace žalovaného v externích registrech byly negativní. Z metodiky – posouzení úvěruschopnosti klienta je patrné, jakými postupy a výpočty žalobkyně dospěla k limitu nejvyšší měsíční splátky na žalovanou a na domácnost žalované, a to za využití statistických dat. Z nebankovního registru klientských informací se podává že žalovaný v době před poskytnutím úvěru měl sjednáno jeden existující splátkový produkt se zůstatkem 8 463 Kč, nesplátkový produkt se zůstatkem k doplacení ve výši 1 007 Kč a dále splátkovou kreditní kartu s úvěrovým rámcem ve výši 6 000 Kč.
7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
13. Podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
14. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému bezhotovostně vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas, a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení celé neuhrazené jistiny včetně sjednaných úroků, poplatků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.
15. Jelikož však žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
16. V neposlední řadě soud upozorňuje na skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena dne 5. 12. 2022, ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve znění účinném od 29. 5. 2022, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
17. Dle tvrzení žalobkyně byly před uzavřením smlouvy provedeny lustrace žalovaného a dále byla vypočítána výše limitní splátky jak na osobu žalovaného, tak na jeho domácnost, přičemž byl zohledněn příjem žalovaného ve výši 35 000 Kč, dále životní minimum osoby ve výši 4 860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 13 737 Kč. Po posouzení takto sdělených údajů a popsaného mechanismu prověřování úvěruschopnosti, dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována, a smlouvu o spotřebitelském úvěru je třeba posoudit jako absolutně neplatnou pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Žalobkyně pro potřeby posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohledňovala, jak již bylo uvedeno, příjem žalovaného ve výši 35 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem uvedený příjem žalovaného ověřovala, popř. zda vycházela z pouhého tvrzení žalovaného při žádosti o poskytnutí úvěru prostřednictvím k tomu určených internetových stránek. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně, přestože k tomu byla soudem vyzvána, nedoložila žádné doklady týkající se posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného, ani existenci takových dokladů neuváděla. Není tedy zřejmé, zda příjmová a výdajová stránka poměrů žalovaného žalobkyní vůbec byla zkoumána a prověřována a jakým způsobem, či se žalobkyně pouze spokojila s údaji uvedenými žalovaným či údaji stanovenými na základě statistik, které však nemají žádnou vypovídací hodnotu o poměrech žalovaného. Ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přitom poskytovatel úvěr poskytne pouze za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Za situace, kdy žalobkyně zřejmě žádným způsobem neověřovala příjmy ani výdaje žalovaného (mimo lustrace v bankovních a nebankovních registrech) lze jen stěží dospět k závěru, že o schopnosti žalovaného splácet nemohla mít žádné pochybnosti. Lze tak konstatovat, že žalobkyně nedostála povinnosti obezřetnosti a odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, když zřejmě vycházela z pouhých tvrzení žalovaného a s těmito se spokojila i přesto, že žalovaný uváděl, že nehradí žádné splátky na jiné úvěrové produkty, což je v přímém rozporu se žalobkyní předloženým výsledkem jejích vlastních šetření, že v době uzavírání předmětné smlouvy měl žalovaný 2 úvěrové produkty a splátkovou kreditní kartu. Žalobkyně si za této situace měla od žalovaného vyžádat doklady vypovídající o příjmech a výdajích žalovaného, a to nejen k objasnění těchto zjevných rozporů, ale také za účelem komplexního posouzení majetkových a jiných poměrů žalovaného, to však neučinila, naopak přistoupila k uzavření smlouvy s osobou, u které vůbec neměla ani osvědčeno, zda a jaký má tato osoba příjem, zda jej lze předpokládat i do budoucna, a jaké jsou její měsíční náklady. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Lze tedy konstatovat, že postup žalobkyně nelze považovat za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
18. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaný na poskytnutou jistinu uhradil pouze 2 Kč, k úhradě tak zbývá 19 998 Kč, co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Uvedené ustanovení dle systematického výkladu představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021). Tato zvláštní úprava je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.
19. Soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky 19 998 Kč představující žalovanému poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Soud podotýká, že nevyhověl žalobkyni ani co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Doba splatnosti je stanovena právě tímto rozsudkem a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 007,81 Kč, přičemž tato částka představuje 29,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 236 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 879 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Celkem tedy náklady činí 3 414 Kč, přičemž žalobkyně má nárok na 29,52 % z nich, tedy na 1 007,81 Kč (výrok III.). Za vyjádření k výzvě soudu ze dne 25. 4. 2024, kterým žalobkyně doplňovala svá tvrzení a důkazy, soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.