Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 635,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 635,31 Kč od 19. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 273,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 865,89 Kč od 19. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 908,39 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěrovém rámci ze dne 25. 5. 2021. Účastníci dne 25. 5. 2021 uzavřeli rovněž smlouvu o úvěru na spotřebitelské zboží. Následně byl žalovanému zaslán tzv. Welcome Pack, který obsahoval mimo jiné holder s kreditní kartou a informacemi o smlouvě o úvěrovém rámci, přičemž na žádost žalovaného byla kreditní karta aktivována. Tímto procesem byla v souladu s úvěrovými podmínkami uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaný začal revolvingový úvěr čerpat dne 9. 3. 2022 a celkem načerpal 48 848,31 Kč. Žalovaný byl povinen revolvingový úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek spolu se stanoveným úrokem a sjednanými poplatky. Výše každé měsíční splátky byla žalovanému předem oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou více než tří měsíčních splátek, žalobkyně proto úvěr ke dni 26. 4. 2024 zesplatnila. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužných splátek splatných do zesplatnění pohledávky ve výši 7 905,93 Kč, doplatku jistiny 20 395,27 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 % z dlužných splátek ve výši 280 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 127,19 Kč, poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků ve výši 200 Kč, tj. celkem částky 28 908,39 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požaduje žalobkyně též zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 501,20 Kč od 19. 5. 2024 do zaplacení. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěrovém rámci posouzena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela z historických informací pro Skupinu [právnická osoba]., provedla porovnání žalovaným uváděných údajů o příjmech a výdajích s demografickými, behaviorálními a statistickými údaji dle skóringového modelu žalobkyně. Dále provedla lustraci žalovaného v bankovních i nebankovních registrech BRKI, NRKI, registru RRS (registr rizikových subjektů [právnická osoba]), registru SOLUS a ostatních registrech a databázích (ISIR, interní black list žalobkyně, interní platební morálka klienta a další), a to vše s negativními záznamy o žalovaném. Dotazem do NRKI byly zjištěny existující splátky úvěrů žalovaného ve výši 13 557 Kč měsíčně. Dále byla zkontrolována adresa žalovaného v evidenci adres obecních úřadů, žalovaný byl lustrován v registru hledaných osob a centrální evidenci exekucí, přičemž z toho to vyplynulo, že žalovaný nebyl hledanou osobou, neměl hlášené bydliště na adrese obecního úřadu a nebyla proti němu vedena žádná exekuce. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je rozvedený, bezdětný. Žalovaným tvrzený měsíční příjem činil 37 000 Kč, náklady na bydlení 5 000 Kč měsíčně, náklady na splátky dalších úvěrů 5 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje 400 Kč měsíčně. Žalobkyně do nákladů žalovaného dále započetla částku životního minima dle zvláštního právního předpisu a rezervu ve výši minimálně 10 % z příjmů. Žalovaný na dluh ze smlouvy uhradil celkem částku 33 213 Kč, proto vyhodnocení úvěruschopnosti muselo být dle názoru žalobkyně provedeno správně, neboť žalovaný po delší dobu dluh splácel. I pokud by nebyla úvěruschopnost žalovaného řádně posouzena, je následkem toho pouze relativní neplatnost smlouvy o úvěrovém rámci.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci řízení prostředky komunikace na dálku dne 25. 5. 2021 podepsali smlouvu o úvěru na koupi zboží číslo [IBAN]. Obsahem části B. smlouvy byly učiněny podmínky Smlouvy o úvěrovém rámci, dle které měla žalobkyně poskytnout žalovanému na dobu neurčitou bezúčelový revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, na jehož základě byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 50 000 Kč. Smlouva o úvěrovém rámci nabyla účinnosti okamžikem udělení souhlasu žalovaného s aktivací jemu poskytnuté kreditní karty v rámci tzv. Welcome packu. Z tabulky, která byla přiložena ke smlouvě, soud zjistil, jak se měnila výše úrokové sazby při různé výši čerpání úvěru (od 26,41 % ročně do 19,29 % ročně). Žalovaný byl povinen splácet revolvingový úvěr spolu s úrokem minimálními měsíčními splátkami, o jejichž výši měl být informován předem ve výpisu z účtu a v SMS zprávě. Žalovaný měl dále na základě smlouvy stanovenou povinnost hradit související poplatky dle Sazebníku, které měly být hrazeny spolu se splátkou jistiny a úroku. V případě neuhrazení dlužné částky do data splatnosti, byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky. V případě prodlení s úhradou tří a více měsíčních splátek a pokud dluh žalovaný neuhradí ani poté, co bude vyzván k jeho úhradě do 30 dní, bylo ve smlouvě stanoveno oprávnění žalobkyně prohlásit jistinu úvěru za okamžitě splatnou. Žalovaný byl současně zařazen do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovanému byl poskytnut Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující konkrétní informace o úvěru.
4. Nedílnou součástí smlouvy o úvěrovém rámci byly učiněny i úvěrové podmínky č. [Anonymizováno]. Dle jejich článku 5.6 byla žalobkyně oprávněna za oznámení o okamžité splatnosti úvěru účtovat žalovanému 200 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník k úvěrovým podmínkám, ze kterého soud zjistil výši dalších účtovaných poplatků.
5. Smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného ze dne 21. 5. 2021, v rámci níž uvedl, že je zaměstnaný na dobu neurčitou u [Anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem 45 000 Kč jako kvalifikovaný dělník, jeho výdaje na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně, když bydlí ve spláceném bytě (domě), je rozvedený a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný dále uvedl výdaje na splátky ostatních úvěrů ve výši 5 000 Kč měsíčně, ostatní měsíční výdaje ve výši 400 Kč měsíčně. Z fotokopie výpisu z účtu žalovaného u zahraniční banky [jméno FO] vyplynuly platby ve výši 1 744 EUR zasílané žalovanému společností [Anonymizováno], a to ve dnech 23. 4. 2021 a 22. 5. 2021, současně pak blíže nespecifikované výdaje žalovaného v období od 23. 4. 2021 do 3. 5. 2021 ve výši celkem 1 929 EUR (prostřednictvím výběrů v hotovosti).
6. Z výpisů z úvěrového účtu z data 5. 11. 2023, 5. 12. 2023, 5. 1. 2024, 5. 2. 2024, 5. 3. 2024 a 5. 4. 2024 vyplynulo, že žalovaný revolvingový úvěr čerpal, přičemž byl každým jednotlivým výpisem informován o výši splátky k datu splatnosti stanovené na 15. den příslušného měsíce. Žalovaný ovšem stanovené splátky nesplácel řádně a včas, když ke dni 5. 4. 2024 neuhradil celkem 6 splátek.
7. Žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal celkem částku 48 848,31 Kč. Žalovaný na dluh ze smlouvy uhradil nepravidelnými platbami celkem 33 213 Kč, kdy poslední splátku ve výši 1 500 Kč uhradil dne 17. 3. 2024 (přehled plateb).
8. Žalovaný byl upozorněn na neuhrazené splátky dopisy ze dne 25. 3. 2023, 25. 4. 2023 a 25. 5. 2023, kterými byl současně vyzván k úhradě dlužné částky, posledním označeným dopisem pak byl upozorněn na to, že nebude-li dlužná částka uhrazena neprodleně na bankovní účet žalobkyně, je žalobkyně oprávněna prohlásit všechny dosud nesplatné dlužné částky ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatné. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou měsíčních splátek, byl úvěr zesplatněn ke dni 26. 4. 2024 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 20 kalendářních dnů od data vystavení zesplatňujícího dopisu ze dne 28. 4. 2024. Dopis byl žalovanému odeslán dne 29. 4. 2024 (dodejka). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní upomínkou ze dne 22. 10. 2024, a to nejpozději do 7 dnů od odeslání upomínky, datum jejíhož odeslání je na soudu předloženém potvrzení nečitelné (předžalobní upomínka, podací arch).
9. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“): „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 50 000 Kč, úvěr byl žalovaný povinen vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky v měsíčních splátkách. Na celkem poskytnutou dlužnou částku 48 848,31 Kč žalovaný uhradil celkem 33 213 Kč.
10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. ke dni 25. 5. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
11. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
12. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dále dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že „kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se „bezdůvodně (...) obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“
15. Dle § 588 věty první o. z. „soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
16. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by dostál své povinnosti posoudit jeho schopnost úvěr splácet, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na plně ustálenou judikaturu konstatuje, že se jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 20-18, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
17. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila pouze fotokopii výpisu z účtu žalovaného u zahraniční banky za období od 23. 4. 2021 do 25. 5. 2021 (sestávající z šesti transakcí), z něhož je patrná výše pravidelného příjmu žalovaného ve výši 1 744 EUR měsíčně. Pokud se jedná o výdaje žalovaného, z výpisu z téhož bankovního účtu jsou patrné pouze podstatné výběry v hotovosti, v období dubna 2024 převyšující výši měsíčního příjmu žalovaného, aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem bylo s těmito peněžními prostředky naloženo, respektive jaká částka z jejich celkové výše 1 929 EUR pokryla pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Žalobkyně soudu, ač k tomu byla vyzvána, žádné další doklady k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila a pouze uvedla, že vycházela z kreditního skóre žalovaného při posuzování jeho příjmové a výdajové stránky. Žalobkyně žádným způsobem nedoložila, jakým způsobem ověřila ke dni podpisu úvěrové smlouvy již značné existující úvěrové zatížení žalovaného, pouze soudu sdělila, že lustrací žalovaného v NRKI bylo zjištěno, že žalovaný splácí existující úvěry splátkami ve výši 13 557 Kč, kdy se jedná o výši téměř trojnásobnou, než jakou žalovaný tvrdil v žádosti o úvěr. Současně výdaje žalovaného na bydlení, které zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a nelze je v případě potřeby ihned snížit, nelze mít za ověřené. Náklady na bydlení jsou významnou položkou rozpočtu spotřebitele a jejich ověření není spojeno s nepřiměřenými překážkami (např. vyžádání fotokopie dokladů o SIPO platbách). Kalkulovala-li žalobkyně při svém posouzení s částkou životního minima, k tomuto soud konstatuje, že tato částka nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru a nedává žádný přehled o výdajích na oblékání, záliby, dopravu apod.
18. Soud v obdobných věcech opakovaně připomíná, že je povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů či spokojením se sdělením žadatele o úvěr. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet.
19. Vše výše uvedené vede bez dalšího k závěru, že žalobkyně se úvěruschopností žalovaného dostatečně nezabývala, resp. nedoložila, že tak učinila s odbornou péčí. Soud si je vědom toho, že § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení spotřebitele, a na straně druhé i základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.
20. Žalobkyně v žalobě uvedla, že vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti žalovaným sdělených informací s odkazem na zásadu uvedenou v § 4 o. z., dle které „každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní v právním styku může důvodně očekávat.“ Co se týče samotné listiny úvěrové smlouvy, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že žalovaný svým podpisem stvrzuje, že informace o příjmech a výdajích jím uvedené jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje, popř. mohou zkreslit i výši svého příjmu. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má zákonem dánu jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a poskytovatel spotřebitelského úvěru se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se poctivost dlužníka. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Jak kupř. konstatoval Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, „(s)oučástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Současně soud poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU (čtvrtého senátu) ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, CA Consumer Finance proti I. B., ve kterém bylo konstatováno, že „článek 8 odst. 1 směrnice musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že „nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“
21. Jestliže žalobkyně tvrdí, že využila statistické modely, nebylo objasněno, jakým způsobem dospěla žalobkyně ke skutečnosti, že žalovaný bude schopen úvěr hradit. Rovněž dle názoru soudu nelze relevantně sestavit statistický model bez náležitě ověřených vstupních dat, tj. skutečné a reálně dosahované výše výdělků žalovaného a jeho výdajů (když nebyly prokázány bytové poměry a jiné životní náklady žalovaného). Za dané situace nelze z ničeho dovodit, že by se žalobkyně mohla spokojit jen s neověřenými tvrzeními žalovaného o jeho majetkové situaci. Lze tak uzavřít, že soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěrovém rámci dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr v celém jeho rozsahu splatit. Soud tedy smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
22. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta částka ve výši 48 848,31 Kč, což žalovaný nikterak nerozporoval. Tuto částku je tak žalovaný povinen žalobkyni s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy vrátit z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na jistinu uhradil celkem 33 213 Kč, soud jej proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal k úhradě zbývající dosud nesplacené části jistiny ve výši 15 635,31 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného s úhradou na zaslaný dopis o zesplatnění pohledávky ze dne 28. 4. 2024, v rámci něhož byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a jehož odeslání dne 29. 4. 2024 žalobkyně prokázala dodejkou. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 20 kalendářních dnů od data vyhotovení zesplatňujícího dopisu, tj. do 18. 5. 2024, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 19. 5. 2024, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok byl žalobkyni přiznán ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k prvnímu dni prodlení, tj. ve výši 14,75 % ročně (výrok I.).
23. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když na ostatní plnění z absolutně neplatné smlouvy žalobkyni nárok nevznikl, totéž platí i o kapitalizovaném úroku z prodlení vyčísleném dle Sazebníku, když žalovaný se s úhradou částky 15 635,31 Kč dostal do prodlení až dne 19. 5. 2024.
24. Co se týče nákladů řízení, právo na jejich náhradu soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal žádnému z účastníků, když poměr úspěchu a neúspěchu ve věci každého z nich je téměř shodný, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 15 635,31 Kč s příslušenstvím (v této části bylo žalobě vyhověno) a žalovaný pak co do částky 13 273,08 Kč s příslušenstvím (v této části byla žaloba zamítnuta).